Když se uřízne strom, využijí se většinou jen jeho větve. Rozvětvení zůstane tak maximálně na spálení, v lepším případě na štěpku. Jenže v MIT si uvědomili, jak velká škoda to je. Vždyť rozvětvení je ta nejpevnější část stromů.

Když se nad tím zamyslíte, je to pochopitelné. Strom musí v tomto místě udržet zatížení větve, které vychází z terminálů pod úplně jiným úhlem. Kdybyste takovou vidlici rozřízli, našli byste třírozměrný shluk vláken, různě pokroucených, spojených, ale extrémně pevných. Kdo někdy sekal dříví, ten ví, že suk je nejtvrdší. A tak na jedné z nejslavnějších technických univerzit světa, Massachusetts Institute of Technology (<a href="https://www.mit.edu/">MIT</a>), přišla s nápadem na využití Caitlin Muellerová, docentka architektury, stavebního a environmentálního inženýrství. Místo toho, aby se nevyužité vidlice stromů rozemlely na mulč nebo spálily v kamnech, začala jejich tvary a pevnost zkoumat z hlediska využití ve stavební konstrukci. 
<img title="Cirkulární ekonomika v praxi – každý kousek stromu se využije. I tyhle vidlice stromů. Foto: Felix Amtsberg" src="/uploads/Spoje_nosniku_4_7acd172fa0.jpg" alt="Cirkulární ekonomika v praxi – každý kousek stromu se využije. I tyhle vidlice stromů. " />
„Vidlice na stromech jsou přirozeně navržená konstrukční spojení, která mají potenciál velmi efektivně přenášet sílu díky své vnitřní struktuře vláken,“ říká Caitlin Muellerová. „Když vezmete vidlici a rozříznete ji uprostřed, uvidíte neuvěřitelnou síť vláken, která se proplétají, aby vytvořila tyto často trojrozměrné body přenosu zatížení ve stromě. Začínáme dělat to samé pomocí 3D tisku, ale zdaleka nejsme blízko tomu, co dělá příroda, pokud jde o složitou orientaci vláken a geometrii.“
<img title="Schema zapojení vidlic do konstrukčního systému. Foto: MIT" src="/uploads/Spoje_nosniku_2_0c812cf009.jpg" alt="Schema zapojení vidlic do konstrukčního systému" /> 
<h2>Z odpadu do počítače </h2>
Celá cesta byla trochu složitější. Prvotní impulz byl vlastně trochu jiný. Docentce bylo líto, když nedaleko Somerville High School byla pokácena velká skupina stromů. Přišlo jí škoda je jen tak nevyužít a nechat je odvézt. Když už byly jednou pokácené, chtěla, aby byly smysluplně využity, když už nemůžou zlepšovat životní prostředí města. A tak jí napadlo, že upcyklace by mohla zahrnout strom trochu jinak. Se svolením města byly svezeny zbytky z prořezu stromů do MIT, kde je rozřezali a pomocí speciálního 3D skenování převedli každou vidlici stromů do digitální podoby. Vznikla tak jejich digitální knihovna, která obsahovala orientaci větví a jejich vláken.
<img title="Každá vidlice byla nascanována, zjištěna její vlákna a v Autodesk Boston Technology Center přesně počítačově nařezána. Foto: Felix Amtsberg" src="/uploads/Spoje_nosniku_1_5a3ac417de.jpg" alt="Každá vidlice byla nascanována, zjištěna její vlákna a v Autodesk Boston Technology Center přesně počítačově nařezána. " />
S touto knihovnou se pak už dalo pracovat v samotných návrzích. Vědci vytvářeli příhradové konstrukce, ovšem s pomocí právě této knihovny. Počítače vzaly v potaz zatížení, konstrukci a rozdělení sil a z knihovny vybrali vhodnou vidlici, která by toto zatížení snesla. Počítačový program vše dokázal snadno upravit a změnit tak, aby i odchylky neznamenaly zeslabení konstrukce, ale naopak aby se vhodnou kombinací různých vidlic její síla násobila. Další krok už je výrobní. Na počítačově řízeném stroji se opracuje stromová vidlice tak, aby co nejvíce vyhovovala danému uzlu, měla vhodné rozměry, tvar a stále držela svou pevnost. Následně se všechny uzly spojí konstrukčním materiálem, tedy dřevěnými trámky.
<img title="V létě 2021 dostalo výzkumné centrum dostatek materiálu pro práci. Foto: Neil Patel of Lee Kennedy Co." src="/uploads/Spoje_nosniku_5_8487ea7ba6.jpg" alt="V létě 2021 dostalo výzkumné centrum dostatek materiálu pro práci." /> 
<h2>Volnost a udržitelnost v architektuře </h2>
Má to hned několik výhod. Jednak je to zajímavé využití dřevěného materiálu, který tak splní svůj účel a zachycený oxid uhličitý se nepustí do ovzduší. Také je tu nezanedbatelné hledisko designu. „Mnoho ikonických budov postavených v posledních dvou desetiletích má neočekávané tvary,“ řekla Caitlin Muellerová. „Větve stromů mají velmi specifickou geometrii, která se někdy hodí k nepravidelnému nebo nestandardnímu architektonickému tvaru řízenému ne nějakým algoritmem, ale prostě materiálem samotným.“ Zdroje: vlastní dotazování - MIT, <a href="https://www.mit.edu/">web MIT</a>, <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Massachusetts_Institute_of_Technology">Wikipedia</a>

Výzkumníci připravili několik skutečných konstrukcí. Jednu umístili i do kampusu MIT. V budoucnu mají v plánu stavbu kompletního pavilonu. 

Superpevné vidlice stromů můžou držet dřevostavby

Plastika řemeslníka v Muzeu Nové Strašecí se nápadně podobá elektrikáři ze Mšece, Františku Sedláčkovi. Je zobrazen, jak vyrábí kruhy ze švartny. On sám se ve zdejším muzeu každý rok v květnu účastnil Keltského dne, kdy si připomínáme nalezení slavné opukové hlavy Kelta. Proč ale plastika připomíná právě jeho se švartnou? Protože zjistil, jak s ní Keltové před více jak 2000 let pracovali!

Keltové ze švartny vyráběli na našem území v mladší době železné lesklé černé kruhy, které se v dané době nosily jako náramky nebo nápažníky. Dodnes vzbuzují naše fantazie. Byly to jen šperky, nebo i amulety? Měly nějaké magické vlastnosti? To se nejspíš nikdy s jistotou nedozvíme. Doloženou máme jen její velkou oblibu v Evropě. Tyto výrobky nebyly oblíbené jen u nás, rozvážely se například na území dnešního Slovenska, Maďarska, Rakouska, Bavorska a Durynska. Zkrátka to byly skvosty, které se z poměrně malé oblasti ve Středočeském kraji dostaly na území dalších evropských zemí.
<h2>S čím si archeologové sami neporadili?</h2>
Archeologové si lámali hlavu i nad tím, jak Keltové tyto šperky vůbec vyráběli. Materiál používaný k výrobě by byl dnes pro nás téměř nepochopitelný. Švartna byla velice křehký materiál a sebemenší kaz mohl způsobit, že řemeslník musel začít s výrobou náramku nebo nápažníku od začátku. V roce 1955 archeolog Jiří Břeň přišel s vlastní teorií o zpracování tohoto materiálu a vydal studii o švartnových špercích: <a href="https://www.academia.edu/31138750/Ji%C5%99%C3%AD_B%C5%99e%C5%88_%C4%8Cern%C3%A9_%C5%A1vartnov%C3%A9_n%C3%A1ramky_v_%C4%8Desk%C3%A9m_lat%C3%A9nu_Black_bracelets_in_the_Czech_La_T%C3%A8ne_period_Fabrication_de_bracelets_en_sapropetite_soi_disant_lignite_en_Boh%C3%A9me_%D0%A7%D0%B5%D1%80%D0%BD%D1%8B%D0%B5_%D1%81%D0%B0%D0%BF%D1%80%D0%BE%D0%BF%D0%B5%D0%BB%D1%8C%D0%BD%D1%8B%D0%B5_%D0%B1%D1%80%D0%B0%D1%81%D0%BB%D0%B5%D1%82%D1%8B_%D0%B2_%D1%87%D0%B5%D1%88%D1%81%D0%BA%D0%BE%D0%BC_%D0%BB%D0%B0%D1%82%D0%B5%D0%BD%D0%B5">Černé (švartnové) náramky v českém laténu</a>.

<h2>Úžasný objev</h2>
Františka Sedláčka tehdy zarazilo, že archeolog Břeň napsal, že Keltové potřebovali třikrát tolik materiálu, kdežto jeho nálezy této teorii neodpovídaly. A tak se pustil do díla. Dle všeho, co našel a co zjistil o používaných nástrojích v době laténské, sestavil předpokládaný původní postup výroby a osobně ho vyzkoušel. Jeden švartnový kruh 8–10 hodin práce. Sám měl ale zato, že zkušení keltští řemeslníci mohli být rychlejší než on.
<img title="Švartna. Foto: František Sedláček - se svolením" src="/uploads/Sapropelit3_994cdb9a0a.JPG" alt="Švartna. " />
<h2>Ohlasy jeho práce</h2>
V archeologickém světě svým objevem zaujal. Naslouchala mu řada odborníků, například PhDr. Marie Zápotocká nebo PhDr. Natálie Venclová. Jeho znalosti, fotografie jeho práce a jeho jméno se objevují v řadě publikací, např<a href="http://www.muzeumtgm.cz/kulturni-program/aktualne/prodej-publikace-pribeh-nejkrasnejsi-keltske-hlavy">. Příběh nejkrásnější keltské hlavy</a>. Propůjčoval vyrobené předměty na výstavy, nějaké také daroval muzeím. Stal se externím spolupracovníkem Archeologického ústavu ČSAV v Praze a členem Hlavního výboru České archeologické společnosti. V roce 2016 městys Mšec slavil 700 let své existence a František Sedláček tehdy převzal vyznamenání za zásluhy v oblasti archeologie ve svém rodišti.
<img title="Výrobky Františka Sedláčka ze švartny. Foto: František Sedláček - se svolením" src="/uploads/Sapropelit1_8042d97975.JPG" alt="Výrobky Františka Sedláčka ze švartny" />
<h2>Jak elektrikář přišel k archeologii?</h2>
Ve svých čtrnácti letech se začal zajímat o nálezy v blízkosti svého bydliště. Stalo se tak poté, co ředitel základní školy upozornil na nejnovější objevy v jejich obci. Byly to pravěké dílny na výrobu švartnových náramků u Červeného rybníka ve Mšeci. Mladého Františka to velice zaujalo, a tak mu ředitel školy ukázal místo nálezu.
<h2>Jak František Sedláček na tu dobu vzpomínal?</h2>
„Když se podívám z domu, kde jsem se narodil, tak to místo, kde ty dílny byly, vidím z okna. Jsem si říkal, není to daleko, a když se našly tyhle dílny, tak by se mohlo najít ještě něco stejně vzácného, ne-li zajímavějšího, a začal jsem ve volných chvílích chodit po polích,“ vzpomínal na své začátky Sedláček. Prý od té doby chodil na vycházky do polí v každé roční době a v každém počasí. Občas za několik hodin nenašel vůbec nic, jindy se mu podařilo objevit i více střípků historie najednou. Při svých toulkách zoranými poli nacházel zlomky keramiky, pazourky, kamenné sekery, skleněné úlomky a samozřejmě kousky švartny.
<h2><img title="Foto: František Sedláček - se svolením" src="/uploads/Sapropelit2_655a0aab1a.JPG" alt="František Sedláček - se svolením" /> Jak na něj vzpomínáme?</h2>
František Sedláček bohužel zemřel 21. 4. 2020 ve věku 80 let. Spisovatel Václav Vokolek o něm řekl: „Sžil se celoživotně se svou krajinou, znal její dějiny až ke Keltům, věděl, kde se co důležitého nalézá, propojil se s ní naprosto dokonale. Objevil tolik úžasných věcí, ačkoli nikdy nekopl do země! Všechno nalézal na povrchu, všechno procítil a pojmenoval. Přitom se vyjadřoval zcela prostě, ale s neobyčejnou přesností. Měl jsem vždy dojem, že ví daleko víc, než říká…“ Výsledky jeho práce ale s námi žijí dál, nejen v Muzeu Nové Strašecí nebo v publikacích. V české kotlině se od dob jeho objevu našlo několik párů šikovných rukou, které jsou schopny vyrobit krásné černé náramky. Výjimečně na ně můžete narazit na historických akcích zaměřených na Kelty. Křehký lesklý šperk vás někdy vyjde až na tisíc korun, ale když teď znáte jeho historii, uznejte, že to bude jeden z nejcennějších šperků ve vaší sbírce. Mimochodem černými kruhy se v dávných dobách zdobili i muži!

Zdroje:
Osobní setkání s Františkem Sedláčkem v roce 2013 Osobní korespondence s Václavem Vokolkem v roce 2022 Blažková, Sedláček, Stolz, Stolzová, Venclová: Příběh nejkrásnější keltské hlavy 2 vydání, Rakovník 2020 Venclová, Drda, Michálek, Salač, Sankot, Vokolek: Archeologie pravěkých Čech 7 – doba laténská, Praha 2008 Obecní listy, ročník XIV, číslo 5, září, říjen 2016 Obecní listy, ročník XIV, číslo 6, listopad, prosinec 2016

Víte, jak se v archeologii proslavil elektrikář František Sedláček?

Seznamte se s Emmou: hebká pokožka bez pupínků, rty Angeliny Jolie a míry supermodelky. Nežárlí, nevisí hodiny na telefonu s kámoškou a pichlavé poznámky vaší matky ji nechávají v klidu. Teď si pamatuje jen vaši oblíbenou polohu, ale po aktualizaci software spolu můžete probrat třeba i teorii relativity. Vítejte ve vzrušujícím světě humanoidních robotů alias sexbotů, stvořených výhradně pro lidské potěšení.

<h2>Rande s robotem </h2>
„Sex a vztahy robotů s lidmi budou běžné už během následujících třiceti let. Stejně jako jsou v mnoha zemích akceptovány svazky stejného pohlaví, bude novou sociální normou i vztah s robotem,“ tvrdí americký psycholog David Levy, autor publikace Láska a sex s roboty. Pokud si pod sexbotem představíme R2D2 v krajkové podprsence nebo nafukovací pannu s bzučícím podvozkem, zní to jako fantazie šíleného vědce. Řeč je ale o realistických humanoidních kráskách, které už dnes umějí číst vaše emoce jen na základě analýzy vašich výrazů obličeje a hlasu. Díky umělé inteligenci budou neustále zlepšovat napojení na vaše preference a názory. A v jeden mystický okamžik mezi robotem a ideálním lidským partnerem zmizí poslední rozdíl. Romantika! Nebo ne? <img title="Zamávejte hloupým „nafukovačkám“, jejich éra je u konce. Foto: Victor He / Unsplash)" src="/uploads/Laska_sex_a_robotir_03_86fd5c0fe2.jpeg" alt="Zamávejte hloupým „nafukovačkám“, jejich éra je u konce. " />
„Provozování sexu s roboty je přirozeným procesem v evolučním vývoji. Intimita do technologií patří už dlouho. Vezměte si online seznamky, jejich úspěch jsem předpověděl už na začátku 90. let. Všichni mi tenkrát říkali, že tam budou chodit jen divní a nemocní lidé,“ vysvětluje kyberexpert doktor Trudy Barber pro <a href="https://futurespodcast.net/episodes/02-trudybarber">Futurepodcast.net</a> a je přesvědčen, že díky robotům mohou být lidské vztahy hodnotnější a více vzrušující.
<h2>Rozšířené sexuální obzory </h2>
„Lidé mají fetiše na nejrůznější věci a zabývají se nejrůznějšími sexuálními praktikami. Je nevyhnutelné, že se robot stane jejich součástí. Protože takoví jsme. Roboti nám pomáhají najít bezpečný prostor pro sexuální zkušenosti. Měli jste chuť něco vyzkoušet a už se vám to nelíbí? Prostě ho vypněte,“ dodává Barber. Otevírá tím myšlenku rozšířené sexuální reality.

<h2>Vedlejší účinky báječného robosexu </h2>
Cokoliv je nadmíru příjemné, bývá v přímé úměře návykové. A přesně tak to dopadá i s jednoduše dostupným sexem bez hranic a potřeby o druhou bytost pečovat. „Robotický sex může být velmi návykový. Sexbot nikdy neřekne ne a vždy bude k dispozici. Závislý člověk bude tak mít ke své droze přístup, kdykoliv si vzpomene,“ říká Joel Snell, emeritní profesor z Kirkwood College v Iowě.

„Sex s roboty způsobuje osamělost,“ konstatuje výzkumná zpráva Naše sexuální budoucnost s roboty neziskové organizace Responsible Robotics. Autoři studie varují, že svazky s roboty mohou v lidech potlačit empatii a schopnost navazovat plnohodnotné lidské vztahy. Prozkoumávání temných sexuálních zákoutí podle této výzkumné zprávy navíc nezabrání zločinům jako je pedofilie, naopak může perverzní chutě povzbuzovat. Podle všeho tak zatím máme víc práce s naší křehkou psychikou než s technologickým vývojem dokonalých partnerů na baterky. A co vy? Vyměnili byste své protějšky za pomrkávající humanoidy?
<img title="Živá nebo umělá? Nechám se poddat! Foto: Cottonbro / Pexels" src="/uploads/Laska_sex_a_roboti_02_e489fa24d8.jpeg" alt="Živá nebo umělá? Nechám se poddat!" /> Zdroje: 
<a href="https://futurespodcast.net/episodes/02-trudybarber">futurespodcast.net</a>, <a href="https://futureofsex.net/robots/state-of-the-sexbot-market-the-worlds-best-sex-robot-and-ai-love-doll-companies/">futureofsex.net</a>, <a href="https://www.realdoll.com/realdoll-x/">www.realdoll.com</a>, <a href="https://www.cnbc.com/2017/07/05/sex-robots-to-tackle-rape-pedophiles-dangerous-study.html">www.cnbc.com</a>, <a href="https://www.flowee.cz/clovek/1811-sex-s-roboty-zazene-lidi-do-izolace">www.flowee.cz</a>, <a href="https://responsiblerobotics.org/wp-content/uploads/2017/11/FRR-Consultation-Report-Our-Sexual-Future-with-robots-1-1.pdf">responsiblerobotics.org</a>

Vztahy s roboty jsou blíž, než si myslíme

Láska, sex a roboti

Slovo lymfodrenáž má pro většinu neznalých tajemný, a dokonce i trochu děsivý přídech. Drenáž! Fuj. A lymfa, co to vlastně je? Máte sklony k tloušťce, geny, které jste si nevybrali, a pokud ještě k tomu tak rádi jíte, pak je problém na světě. Prostorové výraznosti se prostě nevyhnete. Zkuste kúru v lymfodrenážním salonu.

Patřím k nešťastlivcům, jejichž tělesná schránka si dělá, co chce. Snad od narození! Pokouším se opomenout genetické prokletí a dispozici k tloušťce. Snažím se nevymlouvat na různé životní fáze, kdy mé tělo doslova vytvářelo nové lidské bytosti a rčení „po dětech“ mělo být dočasné. Nebylo! Váha zůstala a následný čas nepřinesl jen další roky, ale i další zbytečná kila. A pak jsem se rozhodla pro lymfodrenáž.
<img title="Foto: Karolina Grabowska / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_04_20ccb5daa6.jpeg" alt="" /> 
Mám ráda, když vím, jak věci fungují, a tak jsem se začala pídit i po informacích o „lymfě“. V těle máme mnoho sítí, které si navzájem dávají signály a podněty, aby to nějak drželo pohromadě a aby to „šlapalo“. Kromě krevního oběhu a nervů, o nichž má každý smrtelník nějaké povědomí, máme však i jiné důležité kanály. Myslím tím lymfatický (mízní) oběh, jehož základní funkcí je zbavovat tělo nečistot, jež se do něho dostávají z vnějšího prostředí vzduchem a potravinami. Pokud míza přirozeně neproudí, nastává problém, který může mít mnoho podob: otoky, těžké dýchání, únava, úbytek vitality a v důsledku toho nárůst hmotnosti, celulitida.
<img title="Foto: Elina Fairytale / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_08_f7d23c6ae7.jpg" alt="" /> 
<h2>Antická amfora té největší velikosti</h2>
V daný čas se na jednom místě sešlo několik dam, jež se potýkají se shora popsanými příznaky. Přišly sem, protože se svým problémem míní něco dělat. Jako já. Nebyly nikterak nejmladší a všechny spíš tělnaté. Jako já. „Dalo by se říct, že jídelníček mám přiměřený, s pohybem to sice nepřeháním, ale donedávna jsem byla jaksi ,optimálníʻ. Nevím, v čem to tkví, ale od jisté doby se po každém nádechu nebo po obyčejném loku čisté vody cítím stále ,plnějšíʻ, uvnitř i zvenku. Jak bych to jen řekla? Vypadám jak antická amfora té největší velikosti!“ Tak snad za všechny účastnice experimentu popsala problém jedna bodrá padesátnice.

<h2>Lymfa, základní míza stromu jménem tělo</h2>
„Na jednoduchou otázku, jak to funguje, není jednoduchá odpověď,“ řekla Mancy, ale přesto mi „věc“ přiblížila: „Abys pochopila, co se v souvislosti s lymfou v těle děje, musíš si představit, že všechny tělesné tkáně jsou permanentně v tekutině. Tak jako stromy pumpují vodu od kořenů do větví a listů, tak se v lidském těle z dodané vody přes stěny kapilár většina tekutiny dostává tam, kam má, avšak zbytek – spolu s nepřijatelnými buňkami, částicemi, jako jsou například bakterie – je transportován prostřednictvím lymfatického systému pryč.“  
<img title="Foto: Koolshooters / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_02_96cdf61d27.jpg" alt="" />
<h2>Kde se lymfa bere a co se s ní děje dál?</h2>
„Denně se v břiše, kde má mízní struktura centrum, soustředí kolem 2,5 litru průhledné až zakalené tekutiny, a ta postupně proudí organismem. Teče lymfatickými cévami a někdy se zastaví v místě jakéhosi rozšíření – v uzlinách, kterých máme v těle kolem 400. Ty nejznámější jsou na krku, pod klíční kostí, v podpaždí nebo tříslech. Fungují jako filtr, zabraňují infekcím a likvidují bakterie, dřív než mohou vniknout do krve. Spolu umožňují navrátit do oběhu část tekutiny a regulovat tak množství vody, aby nedocházelo k otokům.“
<h2>Zní to přirozeně, ale můžou nastat problémy. Jaké a jak na ně? </h2>
„Uzliny dokážou samy vyčistit až 85 % škodlivin v našem těle. Ale v důsledku překonání infekcí, operací, špatných stravovacích návyků nebo i jako následek špatné medikace může nastat porucha systému. Onemocnění je mnoho druhů a jsou různě obtížná. K těm nejzásadnějším a nejbolestivějším patří bércové vředy, nebo dokonce rakovinové nádory. Musíme mít na paměti, že řečiště lymfy aktivuje druhotně tok krve, tudíž je nutné ho občas ,pošťouchnoutʻ. A to drenáží (z angl. drainage – odtok), což znamená vytlačováním a pumpováním aktivovat mízní kanálky tak, aby posouvaly tekutinu z těla ven.“ 
<img title="Foto: Antoni Shkraba / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_07_5b5f08bb24.jpg" alt="" />
<h2>Co tedy dělat, když vím, že mým problémem je ucpaná či stagnující lymfa?</h2>
„Důvodů selhání mízního systému je mnoho a co člověk, to jiné řešení. Přesto ke každému léčení léky nebo dietou je dobré připojit aktivování lymfy lymfodrenážními technikami. Ty se praktikují manuálně nebo pomocí speciálních strojů. Samozřejmostí by vždycky mělo být ruční otevření hlavních uzlin, a to i před strojovou lymfodrenáží.“ 
<h2>Co na to bodrá padesátnice?</h2>
„Moje zkušenost vychází z toho, že jsem lymfodrenáž absolvovala ve ,studiu krásyʻ. Po příchodu nastupuje měření a vážení, což jsem odmítla. Čekání na zasvěcující úvod bylo marné, stejně jako očekávání manuální stimulace hlavních mízních uzlin. Ve velmi nevalně páchnoucí místnosti, propojené závěsem na kolejnici, byla dvě lůžka. Na nich spočívaly lymfodrenážní kalhoty, což znamená, že masáž se praktikuje pouze na spodní končetiny.“ 
<img title="Foto: Antoni Shkraba / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_06_428d692735.jpg" alt="" />
<h2>Když dva dělají totéž, není to totéž</h2>
„Znala jsem lymfodrenáž z Mancynina vyprávění, tudíž jsem nebyla zcela nepřipravená. Následující popis bude faktografický, byť mě daná situace značně rozrušila: Do kalhot, ve kterých se denně vystřídá desítka zákaznic, lezete v legínách, nebo v jiných vlastních punčocháčích. Potud by to bylo OK. Co ale, když objemem jsou to kalhoty M a vy máte velikost L nebo XL, nedej bože XXL. Problém je na světě: za 40 minut pobytu v salonu se mi jednotlivé nohavice otevřely snad sedmkrát! Nejen že jsem pochopila, že TAKTO TO NEFUNGUJE, ale být v dané situaci s nevyškoleným terapeutem, to může i otrlejšímu jedinci způsobit obrovské trápení a pořádnou díru v sebevědomí.“ 
<img title="Foto: Elina Fairytale / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_01_1aadbf2c3b.jpg" alt="" />
<h2>Zázrak se nekoná. Zhubnout lymfodrenáží nelze!</h2>
Říká se, že víra v daný postup mnoho lidí uzdravila... a systematické dodržování řádu je základem úspěchu... jenže! Právě v onom „jenže“, v tom věčně nepokojném slůvku, v nedostatku trpělivosti a důvěry je skryta odpověď, proč na mě žádný zázrak nezabírá. Přesto však věřím, že dopřát vlastnímu tělu péči je dobré, zaslouží si to! A Mancy uzavírá: „Upravit váhu lymfodrenáží nejde, je ale možné tento komplex zásad přidat k dalšímu snažení (redukce jídelníčku, znásobení pohybu atd.) a výsledek se možná dostaví.“  Přemýšlím o svých babičkách, které jedly, co dům, pole, kurník dal, celé dny dřely a vychovaly mnoho dětí. Netušily nic o rychlém nebo pomalém metabolismu, nemoci léčily česnekem a bylinkami. Při bolení natíraly klouby a nateklá místa francovkou. Pak poklepávaly takto ošetřené nohy, paže či záda hranou ruky. Možná to byla nějaká podoba lymfodrenáže, co já vím...  Zdroj: návštěva lymfodrenáže, vlastní zkušenosti, vlastní dotazování

Jak nabídnout tělu péči a zajistit si jeho vděčnost? Zkuste rozproudit lymfu!

<div>
Na rozdíl od golfu, který do své české sportovní terminologie přebírá značné množství původních anglických pojmů a slov, domlouvají se čeští ragbisté mnohem originálnějším slovníkem. Roj, mlýn, pilíř, vazač, rváček… Co slovo, to dotek poezie. Kde se ale české ragbyové názvosloví vzalo? A jak zamíchal ragbyovými pravidly Ferda Mravenec? 
</div>

<div>
<h2 class="Text">Ragby, nebo fotbal?</h2>
</div>
<div>
Počátkem 19. století se proti sobě na Britských ostrovech vymezily dvě podoby jedné kolektivní míčové hry. V první z nich tvořilo podstatu hry kopání do míče – takový byl fotbal v Etonu, Shrewsburry, Westminsteru a Charterhouse, přičemž tato varianta zápolení se obvykle nazývala „dribbling game“. Při druhé z nich – jako v případě škol v Rugby, Marlborough a Cheltenhamu – šlo v zásadě o to míč získat, udržet ho a přihrát spoluhráči. A když podle legendy jistý student v Rugby – William Webb Ellis – vzal v roce 1823 míč do ruky a běžel s ním přes celé hřiště, zrodilo se ragby.
</div>
<img title="Sto let staré francouzské vydání ragbyových pravidel. Zdroj: P.CH. - se svolením" src="/uploads/Sekora_01_222d7cfc8a.jpeg" alt="Sto let staré francouzské vydání ragbyových pravidel" />

<h2 style="font-weight: 400;">Anglická hra přichází do Československa z Francie </h2>
K nám však dorazila hra se šišatým míčem až o sto let později, a to zásluhou mladého sportovního redaktora brněnských Lidových novin, který byl v roce 1923 vyslán jako reportér do Francie. Tento muž se jmenoval Ondřej Sekora a z Francie si přivezl nejen spoustu zážitků, ale také lásku ke dvěma sportům, které se mezi tamními fanoušky těší veliké oblibě dodnes: cyklistice a ragby! Pro Lidové noviny, týdeník Sport a hry a později také pro časopis Sport, který sám založil, psal Sekora reportáže a kreslil ilustrace a karikatury. V roce 1927 se jako novinář dokonce zúčastnil již tehdy legendárního závodu Tour de France a díky slušné znalosti francouzštiny se mu ve dvacátých a třicátých letech dařilo příležitostně publikovat své texty i ve francouzských novinách a časopisech.
<img title="Ondřej Sekora. Zdroj: fotobanka ČTK via Český rozhlas - se svolením" src="/uploads/Sekora_04_jpg_217a75a278.jpeg" alt="Ondřej Sekora" /> 
<div>
<h2 class="Text">První ragbyová pravidla</h2>
</div>
<div>Čeští čtenáři časopisu Sport se pak díky Sekorovi mohli od ledna do dubna 1926 průběžně seznamovat s pro ně zatím exotickou hrou, o které ovšem mnoho nevěděli dokonce ani tehdejší sportovní odborníci.</div>
<div> </div>

<div>
Právě zde se tak české prostředí mohlo seznámit s půvabnými názvy s nádechem přírody a poezie. Sekora se rozhodl, že hráči budou tvořit „mlýny“, které budou na svých tělech držet „pilíři“ s „mlynářem“, a za nimi se do boje pustí „rváčci“ nebo „vazač“. Hráče obecně zase rozdělil na „rojníky“ a „útočníky“, byť v angličtině se pozicím označeným jako útočníci říká „backs“. Navzdory takovýmto drobným nepřesnostem se ovšem Sekorovo názvosloví ujalo do té míry, že se v českém ragbyovém světě používá zcela přirozeně dodnes.
</div>
<img title="Ondřej Sekora - Rugby. Jak se hraje a jeho pravidla. Zdroj: Ondřej Sekora / Creative Commons, CC 2.0" src="/uploads/Sekora_05_61b4adb951.jpeg" alt="Přebal knihy Ondřeje Sekory" />
<h2 style="font-weight: 400;">Českých ragbyový duch pochází z Moravy</h2>
Nezůstalo ale jen u překladu pravidel. Sekora sice nikdy nepůsobil jako hráč, ale do dějin tuzemského ragby se zapsal třeba jako trenér a rozhodčí. Ve vůbec prvním ragbyovém utkání na našem území si připsal hned trojnásobnou roli: nejen že byl rozhodčím zápasu, ale angažoval se rovněž jako trenér obou soupeřících mužstev. Slavné utkání mezi SK Moravská Slavia a AFK Žižka Brno se odehrálo 9. května 1926 v areálu bývalé císařské kadetky v Brně-Pisárkách. Dnes už není příliš podstatné, že zápas skončil výsledkem 31:17 pro Slavii, ani že zápas „začal se velkým přívalem deště, který omezil návštěvu diváků jen asi na patnáct set,“ jak se psalo den po zápase v Lidových novinách. Za zmínku ovšem stojí, že první hráči se rekrutovali především z řad fotbalistů a zápasníků, které se Sekorovi podařilo nadchnout pro zbrusu nový sport. A podobně jako počátkem 19. století v Anglii, i u nás se první ragbyoví nadšenci našli zejména mezi studenty.
<img title="Zdroj: Internetová encyklopedie dějin Brna - se svolením" src="/uploads/Sekora_06_jpg_11a0707a04.jpeg" alt="Pamětní deska O. Sekory v Brně" />

<div>
<h2 class="Text">Něžné ragby</h2>
</div>
<div>
Když se v roce 2017 konala v Ostravském muzeu výstava s příhodným názvem Hra síly, odvahy a bojovnosti, mohli si její návštěvníci ověřit jeden zdánlivý paradox. Ragby totiž není sportem barbarským, naopak je zosobněním naděje, důvěry a respektu. Důkazem a potvrzením ragbyového paradoxu budiž skutečnost, že nejcennějším exponátem výstavy byl předmět navýsost křehký: unikátní výšivka z 2. poloviny 19. století zobrazující první zápas v ragby! Nemělo by nás proto ani překvapit, že české ragby vděčí za mnohé tvůrci Ferdy Mravence. A že je dokonce o celý rok starší než legendární postavička… 
</div>
<img title="Ilustrace Ondřeje Sekory - ragbyová skládka. Zdroj: Ondřej Sekora / Creative Commons, CC SA 2.0" src="/uploads/Sekora_03_120f771943.jpeg" alt="Ilustrace Ondřeje Sekory - ragbyová skládka" /> Zdroje: <a href="http://www.ragby.info/historie-ragby-v-ceske-republice/">www.ragby.info</a>, <a href="http://www.ceskeragby.sportovnilisty.cz/retro/neznama-historie-ragby/">www.ceskeragby.sportovnilisty.cz</a>, <a href="https://theses.cz/id/fysrih/">theses.cz</a>, <a href="https://www.irozhlas.cz/sport_ostatni-sporty/ragby-do-ceskoslovenska-privezl-ondrej-sekora-autor-ferdy-mravence_201409251442_vman">www.irozhlas.cz</a>,<a href="https://www.databazeknih.cz/knihy/rugby-jak-se-hraje-a-jeho-pravidla-268257">www.databazeknih.cz</a>,<a href="https://www.idnes.cz/brno/zpravy/ondrej-sekora-jubileum-ferda-mravenec-expert-tomas-prokupek.A190924_160224_brno-zpravy_krut">www.idnes.cz</a>, <a href="https://www.reflex.cz/clanek/historie/97626/autor-ferdy-mravence-zakladal-ceske-ragby-a-za-okupace-byl-veznen-ondrej-sekora-se-narodil-pred-120-lety.html">www.reflex.cz</a>

Jak Ferda Mravenec začal hrát ragby. Aneb sportovní kariéra Ondřeje Sekory

Nebo Svobodu, Dvořáka, Novotného či Procházku. Ale kolik znáte Kokotů, Šourků, Hajzlů, Konečníků a Mrtvých? Příjmení vznikala od 14. století, a to z přízvisek podle jmen, míst nebo charakterových a vzhledových vlastností.

Na vtipná příjmení se zaměřil server Czechtheworld.com. No, zkrátka příjmení si nevyberete, ale někteří rodiče svůj smysl pro humor nezapřou. Jim určitě poděkuje Tomáš Fuk, Prokop Dveře, Tomáš Malý i Petr Klíč.
<h2>A jak je to v cizině? </h2>
Jak zní příjmení v dané zemi, je jedna věc, jak zní pro nás, je věc druhá. Czechworld pokračuje v krasojízdě. V Maďarsku se asi nežije dobře muži, co je Uštván Léty. Možná jeho Kámoš Kuleváloš nebo Prújem Serekrém mu život zpříjemní. Ve Švédsku Pes Pochcalström, ve Finsku zase Hulmiho Ukolen. Italské espresso si jistě dá i Giovanni Seredovanni a v Saúdské Arábii jistě na děti přispívá Ali Menty.
To jsou ale rarity. Jakub Marian, český lingvista, se proslavil mimo jiné graficky barevně zpracovanými netradičními mapami. V kontextu příjmení vytvořil mapu nejběžnějších příjmení v Evropě. Seznamte se například s maďarským Nagy, francouzským Martinem, britským Smithem, německým Müllerem či italským Rossim.
<img title="Mapa nejběžnějších evropských příjmení Jakuba Mariana. Zdroj: Oficiální web lingvisty Jakuba Mariana - se svolením" src="/uploads/Prijmeni_03_8bb2d0329d.jpg" alt="Mapa nejběžnějších evropských příjmení Jakuba Mariana" />
<h2>Na severu se potkáte s Medvědovým synem </h2>
Severská příjmení jsou inspirována mytologií, přírodou, místem původu, nebo s odkazem na křestní jméno otce, případně matky s příponou son/sen/søn pro syna, nebo dottir/dotter pro dceru. Nyní severské státy již své příjmení dědí z generace na generaci, a dokonce rodiče mohou zvolit i dvě příjmení pro potomky v libovolném pořadí. A tak je klidně možné, že se v těchto zemích setkáte s Medvědovým synem – Bjørnson nebo Horskou větvičkou – Bergqvist, se šedým jezerem – Harmaajärvi nebo s panem hluchým – Korhonen.  Na Islandu se ale tradice z křestního jména otce nebo matky s příponou dodnes zachovala.
<h2>Jak může být česká manželka „sestrou“ svého španělského manžela?</h2>
Španělé mají dvě příjmení, historicky první po otci, druhé po matce, i když dnes lze pořadí změnit. Například pan García Moreno a jeho manželka Sánchez Rodríguez budou mít děti. Ty ponesou příjmení García Sánchez. To je jasné, ale co když se nějaká Češka zakouká do temperamentního snědého Hispánce? Tak třeba Jana Nováková si bere muže s příjmením Pérez Martínez. Má několik možností, a to včetně našeho slavného přechylování. Může z ní být Jana Pérez/ová Martínez/ová, ale také jen Jana Pérez Nováková, Jana Novák/ová Pérez/ová, nebo jenom Jana Pérez/ová. V tom prvním případě bude mít s manželem obě stejná příjmení, tedy Španělé na ni budou nahlížet jako na manželovu sestru. V tom druhém případě jako na jeho sestřenici. 
<img title="Zdroj: Robert Svebeck / Unsplash" src="/uploads/Prijmeni_01_a1e030b61b.jpg" alt="" /> 
<h2>Jak i muž může být Nováková</h2>
Zůstaňme ještě chvíli ve slunném Španělsku. Správně by potomci naší česko-španělské rodiny měli nést příjmení Pérez Novák/ová. Sourozenci mají stejné příjmení, takže dcera zdědí příjmení po rodičích Pérez Nováková, ale stejně tak i její bratr, včetně naší slavné koncovky -ová. Při troše štěstí na matrice vysvětlíte rozdíl, nebo rovnou manželka Peréze změní i své druhé příjmení na Novák.

Vláda od ledna letošního roku totiž schválila, že si ženy mohou bez jakýchkoliv dalších podmínek vybrat, zda budou používat příjmení přechýlené nebo nepřechýlené, a tak Emma Smetana a Tereza Ramba už nebudou výjimkou. Paní Nová se už jistě těší, jak si ustřihne svoji koncovku -ová.

Zdroje:
<a href="https://www.prijmeni.cz/introduction.php?chapter=1">www.prijmeni.cz</a>, <a href="https://czechtheworld.com/vtipna-jmena-a-nazvy/">czechtheworld.com</a>, <a href="https://profiprekladatel.cz/cs/magazin/prekvapujici-puvod-svedskych-prijmeni:2354/">profiprekladatel.cz</a>, <a href="https://www.skandinavie.info/severska-prijmeni/">www.skandinavie.info</a>, <a href="https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=704">prirucka.ujc.cas.cz</a>, <a href="https://jakubmarian.com/most-common-surnames-by-country-in-europe/">jakubmarian.com</a>, <a href="https://www.mvcr.cz/clanek/zmena-od-ledna-mohou-zeny-pouzivat-prijmeni-v-neprechylenem-tvaru-bez-jakychkoli-dalsich-podminek.aspx">www.mvcr.cz</a>, <a href="https://jakubmarian.com/origin-of-the-surnames-novak-and-nowak/">jakubmarian.com/novak-and-nowak/</a>

Každý správný Čech má svého Nováka

Věděli jste, že „žufánek“ je nástroj, který máme všichni doma a říkáme mu naběračka? A nejen to. Pod stejným názvem si můžeme představit i jeden z nejlepších destilátů v ČR, které v moderní palírně vyrábí rodina Žufánkových.

<h2>Štěstí přeje připraveným </h2>
Trvalo jim 12 let, než se dostali tam, kde jsou právě teď. Metanolová krize v roce 2012 jim napomohla k růstu jako žádná jiná událost předtím. Patří mezi českou špičku palíren, jako je například Petr Markovský s jeho nejznámější višňovicí nebo palírna Randlík, Lihovar Lžín, Karfíkův Dvůr, Návrátilova pálenica a mnoho dalších. Svým pojetím se liší, ale všechny spojuje důraz na kvalitu, péči o zákazníky a dobrý alkohol. K hlavním destilátům této palírny patří ovocné pálenky, absinty nebo giny, které se po zveřejnění vyprodají za několik desítek minut. A nejen že tyto lahve najdete v českých barech či restauracích, ale dovážejí je i do Ruska, Estonska, Německa, Francie, Slovenska, Austrálie nebo na Nový Zéland.
<img title="Foto: Rodinný lihovar Žufánek - se svolením" src="/uploads/Zufanek_14_b3beb18787.jpg" alt="" /> 
<h2>Práce ve stylu dovolené </h2>
Jak vypadá pracovní den Žufánkových? Jan Žufánek má stanoviště v pálenici neboli v místě, kde se pálenka přímo vyrábí. Jeho bratr Josef Žufánek je v expedici. I když je celá rodina velmi introvertní, o celkový marketing a propagaci se stará jeho druhý bratr Martin Žufánek. S novým produktem nebo alespoň nástřelem přijde k bratrům bez jakékoli předchozí konzultace. Inspiraci na nové produkty většinou sbírá po světě, na různých pouličních festivalech jídla, nejvíce v Londýně.  „Relaxuju tím, že jezdím třeba do Londýna na festivaly jídla do malých zapadlých uliček. Zbláznil bych se, kdybych měl ležet na lehátku s all inclusive,“ podotýká Martin Žufánek.
<img title="Spolumajitel rodinného lihovaru Martin Žufánek. Foto: Tomáš Nosil. Se svolením lihovarru Žufánek" src="/uploads/Z_Ufanek_16_508ef023ae.jpeg" alt="Spolumajitel rodinného lihovaru Martin Žufánek" /> 
<h2>Rozdíly ve společnosti</h2>
Hlavní mýtus, který chtěla rodina Žufánkových vyvrátit, byl ten, že pálenky si mohou kupovat jen muži. „Před 20 lety jste si nemohla objednat jen tak slivovici, jelikož jste vypadala jako prostá holka z vesnice. Tento typ alkoholu, jako jsou právě pálenky, pili spíše lidé na venkově, a ještě k tomu chlapi. Jsme moc rádi, že se nám tenhle předsudek povedlo zvrátit,“ říká Martin Žufánek.
<img title="Gin OMFG. Foto: Rodinný lihovar Žufánek - se svolením" src="/uploads/Zufanek_11_5e936ddbd7.webp" alt="Gin OMFG" />
<h2>„Než ji nabízet se slevou, to bych ji radši vypil“</h2>
Poměr cena/kvalita je u rodiny Žufánků alfou a omegou. Vzpomínají na doby, kdy lidé nebyli zvyklí na láhev alkoholu za 500 Kč. Kdo by to byl řekl, že teď, o pár let později, si zákazníci chtějí koupit limitovaný český gin OMFG (Oh My * Gin) za 1000 Kč za půllitrovou lahev. Každý rok už tradičně nabízejí limitovanou edici OMFG ginu, vydávanou v omezeném množství, vždy s jinou speciální přísadou. Kvůli nakupování alkoholu pro investici omezili Žufánkovi nákup dvou lahví na zákazníka. Minulý rok byl OMFG gin vyprodán do necelé hodiny.
<img title="Foto: Rodinný lihovar Žufánek - se svolením" src="/uploads/Zufanek2_d499b6ee87.png" alt="" /> 
<h2>Barová závislost</h2>
Jelikož je Martin Žufánek ve výrobě alkoholu jako ryba ve vodě, je velmi spjat i s barmanstvím obecně. Proto ve spolupráci s Honzou Šimicou založili bar s názvem Oh My Yalta!, který sídlí v hotelu Jalta na Václavském náměstí v Praze. I když je sám výrobce destilátů, chce podpořit i své kolegy v oboru. Zároveň hodlá spolupracovat se světoznámými barmany, kteří do baru přijedou ukázat své unikátní drinky. Na závěr pár faktů. Češi a alkohol jsou nerozlučná dvojka, tudíž ho vyrábějí s láskou a velkou vášní. Doušek alkoholu od Žufánka vás dostane natolik, že si koupíte rovnou předplatné, aby vám nic už neuniklo. Tak co, už ho máte hozený v košíku, tak jako já?

Zdroje: redakce - vlastní dotazování a návštěva

Jak šla česká pálenka do světa

Stánky s fast foodem, několik multižánrových pódií, historické průvody, dobová hudba, žongléři a pak také nějaké víno. Tak nějak vypadá vinobraní, kam se sjíždějí tisíce lidí z Čech i Moravy, aby zažily tu „pravou moravskou kulturu“. No… k tradičnímu vinobraní to má hodně daleko. Naopak v malé vesničce Modrá u Velehradu nasajete nejen doušky burčáku a vína, ale i  komorní atmosféru této úžasné slovácké tradice, ze které dýchá pospolitost a pohostinnost místních zabalená do folklorního hávu.

Chvíli před druhou hodinou odpolední procházím vesnicí Modrá. Ta leží hned za kopcem vedle poutního Velehradu. Potkávám posledních pár krojovaných lidí, kteří spěchají ke kapličce. Právě tam to ve dvě hodiny vypukne – oficiální zahájení Modřanského vinobraní. Snad všechny děti jsou oblečené do místních krojů, dokonce i ty v kočárku. Tady na Slovácku se tradice dodržují a tato kultura se předává z generace na generaci. „Dovolte mi vás přivítat na oficiálním zahájení vinobraní,“ vítá nás starosta a vinař v jedné osobě. Z úst dětí místního hudebního sboru znějí lidové písně. Sice neznám ani jednu, ale už teď na mě dýchá tradice. Velkou slávou je i místní „hraběnka“, která přijela v historickém kočáru taženém černými koňmi. „S hraběnkou se svezeš až odpoledne,“ říká maminka malému šohajovi. Ten a další děti se těší na projížďku kočárem. 
<h2>„Zarážání hory“ je důležitou součástí vinobraní</h2>
Ale teď už je čas. Farář žehná hroznům. Starosta svolává hotaře – dočasné hlídače vinic, aby zarazili horu. Právě teď, v září, je totiž doba, kdy dozrávají ty nejlepší hrozny všech vinařů. Hotaři přinášejí vysoký kříž ozdobený hrozny. Jeho zakopáním do země v blízkosti vinice se symbolizuje, že kromě vinařů a hotařů nesmí nikdo vstoupit do vinice, jinak bude potrestán. 
<img style="font-family: -apple-system, BlinkMacSystemFont, 'Segoe UI', Roboto, Oxygen, Ubuntu, Cantarell, 'Open Sans', 'Helvetica Neue', sans-serif;" title="Foto: Eva Blechová - se svolením" src="/uploads/Vinobrani_01_85d380c68a.jpg" alt="" />„Za vstup neoprávněné osoby do vinice bude dotyčnému useknuta noha, za utržení hroznu pak useknuta ruka. Výjimku má však požehnaná žena nebo slabý člověk. Na jeho žádost ho může vinař či hotař obdarovat třemi hrozny,“ předčítá starosta drsné horenské právo. Hotaři zasazují kříž do vykopané díry vedle vinohradu. Hora je zaražena. „Slavnostně přísaháme, že budeme dbát na dodržování tohoto zákona,“ znějí slova hotařů a pak už se jde slavit. 
<h2>Krojovaný průvod dědinou</h2>
Zakoupením skleničky získávám právo na první ochutnávku vína. Nasaji vůni citrusů a vychutnávám si první ryzlink, co mi ladí chuťové pohárky. Za doprovodu dechové hudby, která jde v čele průvodu, jdeme „od vinaře k vinaři“. Zastavujeme na menším plácku. Hudba hraje, lidé tančí a zpívají. Krojované dámy mezi nimi nabízejí domácí koláčky, které se rozplývají na jazyku. Není třeba vytahovat peněženku. U stánku nalévají to nejlepší víno i burčák do již zakoupené skleničky. Starosta hodnotí vinaře i jejich víno a uděluje jim „právo pěstovat i v dalších letech“. Je to jen taková formalitka. Vinaři si převezmou „diplom“ a jde se dál. K průvodu se přidávají i opozdilci. Lidé se baví, hodnotí vína a pijí, co hrdlo ráčí. Až už není co pít, tak se nakonec celá vesnice sejde u školy. Právě tam totiž za pár chvil začne odpolední a večerní zábava. 
<img title="Foto: Eva Blechová - se svolením" src="/uploads/Vinobrani_02_565c560120.jpg" alt="" /> 
<h2>Cimbál, verbuňk a rodinná atmosféra</h2>
K jídlu jsme si přikoupili ještě láhev vína, které nám nejvíc chutnalo. Sedím a pozoruji okolí. Všichni se baví. Hraje „cimbálka“, někteří popíjejí, jiní tancují. Tancují spolu mladí i staří, zkrátka všechny věkové kategorie. Většina je v krojích a hudební vystoupení doprovází verbuňk. O zábavu se postará rovněž šlapání vína, „krádež vína z pergoly“ a v neposlední řadě i dražba obřího hroznu. Dnes chce každý vidět „pravé vinobraní“, přitom už málokdo ví, jak to skutečné vypadá. Vinobraní na Modré je akce, která má skutečné kouzlo. Je to nefalšovaná událost, kterou žije celá vesnice. Nikoliv komerční akce pro tisíce lidí. Je to zkrátka místní folklorní akce, kde turisté jsou známí místních nebo ti z blízkého okolí. Nedaleko mě sedí skupinka asi čtyřicátníků. A slyším: „Jsem fakt rád, že jsem přijel až z Hradišťa.“ Z toho Uherského Hradiště, které je vzdálené asi sedm kilometrů.

Zdroje: redakce, návštěva vinobraní 2019

Víno, ženy a zpěv – to je pravé slovácké vinobraní

Určitě patří k nejznámějším Slovákům v českých dějinách 20. století. Milan Rastislav Štefánik. Legenda. Jeden ze spoluzakladatelů samostatného Československa. Ale napadlo vás někdy, že stopy tohoto Čechoslováka s francouzskou národností narozeného v Rakousku-Uhersku najdeme skoro na všech kontinentech?

<h2 style="font-weight: 400;">Voják, politik, letec, vědec…</h2>
Štefánik byl světoběžník, ale do světa se ostatně vydala také jeho socha z dílny slavného českého umělce a Štefánikova přítele Bohumila Kafky. Krom pražského Petřína či bratislavského nábřeží Dunaje stojí Štefánik také třeba v nevelkém jihofrancouzském městečku Paulhan, které se stalo sesterskou obcí jeho rodné Košariské.
<img title="Zdroj: Bohumil Kafka Paulhan / Wikimedia Commons, CC BY SA 4.0" src="/uploads/Stefanik_06_8d8d9acd40.jpeg" alt="Štefánikova socha od Bohumila Kafky" />
<h2 style="font-weight: 400;">… ale hlavně astronom</h2>
Francie se Štefánikovi stala druhým domovem. V létě 1912 získal francouzské občanství, ve Francii prošel leteckým výcvikem, pro tamní vládu konal diplomatické mise.

Ve francouzských službách stihl ještě před válkou zřídit observatoř v Ekvádoru, pozorovat slunce v Brazílii, Austrálii i na Novém Zélandě. Meteorologickou stanici vybudoval také v Maroku.
<img title="Observatoř na Mont Blanc, 1908. Zdroj: Wikimedia Commons, volné dílo" src="/uploads/Stefanik_04_cbcf23e3d6.jpeg" alt="Observatoř na Mont Blanc, 1908" /> 
To už měl za sebou také dobrodružnou expedici na nejvyšší vrchol Evropy: cílem bylo na Eiffelověobservatoři pozorovat sluneční aktivitu v atmosféře. Špatné počasí ale tehdy badatele na vrcholu Mont Blanku uvěznilo o týden déle, až jejich kolegové pod alpským velikánem přestávali věřit, že jsou stále naživu. Přežili. I když pozorování nebe během třítýdenního pobytu věnovali pouhých pár desítek minut! Neobyčejné dobrodružství bylo součástí prestižního zaměstnání na observatoři v Meudonu u Paříže, kde Štefánik působil jako asistent proslulého profesora Pierra Janssena, jenž si aktivit mladého vědce velmi považoval. 
<img title="Paul Gauguin: Vzývání 1903. Zdroj: Wikimedia Commons, volné dílo" src="/uploads/Stefanik_03_a0aae71e9d.jpeg" alt="Paul Gauguin: Vzývání 1903" /> 
<h2 style="font-weight: 400;">Evropský sen o mýtickém Tahiti </h2>
Touha po exotických krajích je nakažlivá. Kdo by neznal třeba francouzského malíře Paula Gauguina, jehož malby spoře oděných Tahiťanek vlastně zrodily evropský sen o idylickém životě na vzdálených ostrovech. K popularizaci mýtu o Tahiti ale přispěl také „náš“ hrdina Štefánik.
<img title="Josef Kotulič / Wikimedia Commons, CC SA 4.0" src="/uploads/Stefanik_05_28458102c5.jpeg" alt="Socha M. Ř. Štefánika" /> 
„Pan Stephanik laskavě žádá veřejnost, aby se v průběhu několika dnů zdržela výstupů k observatoři na hoře Faiere,“ dočetli se v květnu 1910 čtenáři zpravodaje vycházejícího na dalekém Tahiti. Dnes už existenci Štefánikovy provizorní observatoře na kopci nad hlavním městem Francouzské Polynésie Papeete dokládá jen pár dobových fotografií. Požár v roce 1948 ji srovnal se zemí. Připomíná ji ale pamětní deska, kterou na vrcholu hory postavili členové expedice Tahiti ’94, jež se pod vedením legendárního slovenského horolezce a cestovatele Františka Keleho vydala po Štefánikových stopách. Na ostrově Vava’u na nedalekém souostroví Tonga nalezli též zbytky betonových pylonů, které „muži, který se dívá na hvězdy“, jak domorodci Štefánikovi přezdívali, sloužily jako stativy pro pozorování Slunce.
<img title="Přístav v Papeete Tahiti počátek 20. století. Zdroj: Couloun / Wikimedia Commons, volné dílo " src="/uploads/Stefanik_07_df1d993094.jpeg" alt="Přístav v Papeete Tahiti počátek 20. stoleti. " /> 
<h2 style="font-weight: 400;">Zatmění s kometou</h2>
Štefánikovi se v Polynésii zalíbilo, dokonce přemýšlel o založení tamní slovenské kolonie. Ale jeho hlavní poslání bylo vědecké. V roce 1910 pozoroval nad Papeete Halleyovou kometu. Pozorování se mu sice kvůli špatnému počasí nezdařilo, ale astronom si spravil chuť o rok později, kdy se vydal za zatměním Slunce na datovou hranici planety na Tongu. Tentokrát se mu naopak podařilo přivézt do Evropy vynikající fotografie úplného zatmění Slunce. Po sto letech od Štefánikova pobytu se na místo vypravila česká patnáctičlenná expedice s názvem Ebitahicykl v čele se Štefánikovým obdivovatelem, astronomem Jiřím Grygarem…

A propos: části dřevěného plotu zdobené řezbami Paula Gauguina, které Štefánik přivezl ze svého pobytu v Tichomoří, jsou dnes uloženy ve sbírkách Národního muzea v Praze! Zdroje: <a href="https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Milan_Rastislav_%C5%A0tef%C3%A1nik">Wikimedia Commons</a>, <a href="https://mrstefanik.sk/milan-rastislav-stefanik-strucny-zivotopis/">mrstefanik.sk</a>, <a href="https://www.ceskatelevize.cz/lide/milan-rastislav-stefanik/">Česká televize</a>

M. R. Štefánik: Po stopách lovce komet

Lékař Jan Pirk pochází z židovské rodiny. Stejně jako Jan Fischer, jemuž pomáhal před deseti lety v prezidentské kampani. Tehdy však tvrdě narazil. Přesto chce nyní ve svých 74 letech do Senátu. A při posledních volbách se skutečně stal senátorem za Prahu 10. Výzev není nikdy dost, tvrdí známý kardiochirurg.

Jan Pirk je lékařem stejně jako jeho otec Otto, děda Karel a praděda Julius. Původně se však jmenovali Pikové. Písmenko „r“ bylo do jména rodu doplněno až poté, co se děda Karel rozhodl oženit se s ženou, která byla katolického vyznání a její rodina trvala na tom, aby se nechal pokřtít. Své kořeny Pirk nijak neskrývá, i když mu to v české společnosti, kde počet antisemitských projevů na internetu v posledních době vzrůstá, nepřináší pouze kladné body. Veřejně se přesto nechává fotit s izraelským prezidentem Jicchakem Herzogem a tamní zdravotnictví komentuje v superlativech. „Díky rozsáhlému výzkumu se skvělými výsledky, digitalizovanému zdravotnictví, plně funkční síti zdravotních středisek po celé zemi a hlavně vysoké koncentraci profesionálních zdravotníků dostávají občané Izraele tu nejlepší lékařskou péči,“ uvedl Pirk letos v červenci v Praze na setkání s izraelskou hlavou státu.
<img title="Zbraslav - Jíloviště. Foto: PetrS. / Wikimedia (CC BY-SA 4.0)" src="/uploads/Jan_Pirk_01_d5187efd88.jpg" alt="" />
<h2>Kariéra ve stínu bolševika</h2>
Jan Pirk měl svým způsobem štěstí na dobu. Narodil se sice měsíc po komunistickém převratu, což ale také znamenalo, že Stalinovo antisemitské běsnění ze začátku bouřlivých 50. let zažil jen jako batole. Střední školu již navštěvoval v relativně liberálních 60. letech a vysokou dokončil až za normalizace. Na první praxi nastoupil do poklidného středočeského městečka na břehu Labe, které je známé spíše díky spisovateli Bohumilu Hrabalovi. „Po studiích jsem nesehnal místo v Praze. Mým vůbec prvním působištěm tak byla nemocnice v Nymburce a myslím, že to byla jedna z nejlepších věcí, možná skoro náhod, která ovlivnila můj další profesní život. Právě tam jsem se dostal k chirurgii, u které už jsem zůstal,“ popisuje svoje profesní začátky Jan Pirk.
<img title="Zdroj: Pixabay (volné dílo)" src="/uploads/Jan_Pirk_02_22ffe5423e.png" alt="" />
<h2>Zlaté časy v IKEMu</h2>
V konkurzu na místo vědeckého aspiranta do největšího evropského transplantačního centra IKEMu uspěl v roce 1974. A zůstal zde až do loňska. Postupně se vypracoval na přednostu Kliniky kardiovaskulární chirurgie a následně i přednostu Kardiocentra. Mezitím si navíc „odskočil“ na odbornou stáž do Spojených států. Pro Český rozhlas v té souvislosti uvedl: „V té době jsme byli sto let za opicemi. Mám radost, že v dnešní době je tomu naopak.“ S tím, aby mohl vycestovat, byl však spojen jeho vstup do komunistické strany. Bez členství, jak tvrdí, nebyl údajně takový výjezd na Západ vůbec možný. Politice se ale snažil vyhýbat. Veřejně se neangažoval.
<img title="Zdroj: Pixabay (volné dílo)" src="/uploads/Jan_Pirk_03_d217feb4b5.jpg" alt="" />
<h2>Nešťastná prezidentská kampaň</h2>
Pirkova „politická abstinence“ trvala až do roku 2012, kdy kývl na nabídku Jana Fischera, aby se stal v prezidentské kampani předsedou jeho volebního výboru. Samotný lékař o tom však mluví jako o nesdělitelné zkušenosti, která v jeho duši „vyorala hlubokou brázdu“. Důvodem je pravděpodobně fakt, že Fischer po prohraném prvním kole veřejně nakonec nepodpořil Karla Schwarzenberga, ačkoliv původně uváděl, že je mu z ostatních kandidátů nejblíže. Místo toho doporučil veřejnosti nepřímo, aby dala hlas Miloši Zemanovi.
<h2>Volte mě!</h2>
Navzdory tomu se tento vášnivý běžec dlouhých tratí letos rozhodl, že bude kandidovat do podzimních senátních voleb. V dubnu se stal kandidátem do Senátu za pražskou TOP 09. Důvodem může být i to, že právě tato strana klade ve srovnání s většinou ostatních zvýšený důraz na židovsko-křesťanský duchovní odkaz naší společnosti. A ve volbách uspěl. Ve druhém kole senátních voleb ve volebním obvodu Praha 10 získal 60,44 procenta hlasů a stal se senátorem za SPOLU. Druhá Renata Chmelová (Z+STAN+L) dostala 39,54 procenta hlasů.
„Výzev zjevně není nikdy dost. Na tuhle jsem si pár let počkal, ale jsem si jistý, že právě teď je vhodná doba využít všechno, co jsem se během mnohaleté praxe naučil,“ komentoval důvody lakonicky muž, který se už jednou v politice spálil. Jak tomu bude tentokrát?  Zdroje: <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Pirk">cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Pirk</a>, <a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3531986-senatorem-za-obvod-praha-10-se-stal-jan-pirk">ct24.ceskatelevize.cz</a>, vlastní dotazování

Pirkův běh na dlouhou trať

Místo, kam vás dnes zavedeme, Pražané nenazvou jinak než Jiřák. V době před více než 90 lety se to tady jmenovalo Náměstí krále Jiřího a stavěli zde kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, nejkrásnější šperk v klenotnici české architektury. Paradoxně je jeho autorem slovinský architekt Josif Plečnik. Navštivme společně Plečnikův kostel.

Impozantní chrám stojící na pražských Vinohradech je propojením klasických a modernistických architektonických stylů a patří mezi nejslavnější pražské stavby. Život jeho architekta byl však plný peripetií. 
<img title="Neznámý / Creative commons, volné dílo" src="/uploads/Plecnik_11_68a4513c85.jpg" alt="Architekt Josef Plečnik" />
<h2>Panovníci a „jejich“ architekti </h2>
Spojení osvíceného vládce a geniálního umělce se v našich končinách uskutečnilo vícekrát a do dneška se z nich můžeme těšit: Karel IV. měl svého Petra Parléře, hrabě Špork architekta Alliprandiho a sochaře M. B. Brauna. Již vzpomínaný František Josef též podpořil vznik veřejných budov v Praze: Národní divadlo i Rudolfinum navrhl Josef Zítek. První prezident Masaryk přizval k realizaci svých představ Slovince J. Plečnika. „Vize a politické snahy TGM jsou vnitřní energií české společnosti dodnes, vnější podobu myšlení o veřejném prostoru tvořila silná generace architektů kolem Jana Kotěry. Právě na jeho pozvání přichází Plečnik do Prahy, aby se v letech 1920–35 podílel jako hlavní architekt na úpravách Pražského hradu,“ říká na jedné z četných přednášek historik Zdeněk Lukeš. 
<img title="Neznámý /Creativ commons, volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=35639392" src="/uploads/Plecnik_12_24a8a5a14f.jpg" alt="" /> 
<h2>Syn truhláře architektem</h2>
Stojím před kostelem se zápisníkem v ruce. Je červencový svátek a náměstí je plné lidí. Přistoupí ke mně mladý muž tmavé pleti. Bydlí na Vinohradech chvíli, nezná to tady. Zeptá se mě, jestli vím, kdo byl Plečnik? „Ano, jeden z nejosobitějších architektů XX. století,“ odpovím. Javiér myslí, že byl Čech. „Ne, narodil se v Lublani v lednu před 151 lety do rodiny truhláře a svoji zálibu v malování musel před pragmatickým otcem skrývat.“ Javiér je okouzlen chrámem, moje slova sice poslouchá, ale už mu volají přátelé…
<h2>Příští pražský hradní architekt byl v mládí „vybučen“                                                                            </h2>
Až nečekaná smrt otce otevřela nadanému mladíkovi cestu k architektuře. Studoval na vídeňské umělecké akademii u slavného Otto Wagnera (se spolužákem J. Kotěrou). Již brzo po absolutoriu Plečnik projektoval vily, činžovní domy, pomníky, kostel, ale jeho realizace nenechaly kolemjdoucí v klidu. V době svého vzniku vyvolávaly spíš nepochopení a nepřijetí. Na unikátní vídeňský železobetonový kostel sv. Ducha se snesla kritika dokonce z úst císaře Františka Josefa, který odmítl přijít na jeho vysvěcení. Další z Plečnikových velkých realizací, Zacherlův palác, stojící nedaleko vídeňské katedrály sv. Štěpána, byl t. č., řečeno divadelní hantýrkou, „doslova vybučen“. Dnes je palác odborníky označován jako jedna z prvních skutečně moderních budov v Evropě. 
<img title="Portál kostela. Zdroj: VitVit – vlastní dílo/ Creative commons, CC BY-SA 4.0" src="/uploads/Plecnik_04_56e8c94eb6.jpg" alt="Portál kostela" /> 
<h2>Krok správným směrem?</h2>
Možná i vzhledem k této situaci Plečnik přesídlil do Prahy a přijal post pedagoga na Uměleckoprůmyslové škole, i když… České prostředí mu není neznámé, z Vídně to měl architekt na skok, jenže… Z mnoha hledisek se toto rozhodnutí může jevit jako krok zpět! Nikdo však nepředpokládal, že padne „žalář národů“, Rakousko-uherská říše. Se vznikem nových národních států přišly i nové stavební výzvy a architektonické tvůrčí šance. Nejinak je tomu i v Čechách. Prezident Masaryk se rozhodl Pražský hrad obnovit a vytvořit z něj důstojné sídlo. Založil Kancelář prezidenta republiky, která vysílala a byly odtamtud vysílány signály, kde, co a jak opravit, uzpůsobit, zvelebit. Ve chvíli, kdy byla vypsána soutěž na úpravu hradních Rajských zahrad a zahrady Na Valech, začalo se mluvit o slovinském architektovi J. Plečnikovi. Spolu s TGM měla na vzhled a úpravy Hradu velký vliv i Masarykova dcera Alice, která zastávala funkci první dámy. „Paní Doktor“, jak byla oslovována, stála při mnoha dalších rozhodnutích. Jak budou vypadat a čemu budou sloužit četné hradní sály, síně, konírny i zahrady. Její vztah s Plečnikem byl nejprve ryze pracovní, pak se ale změnil. Jak odkrývá korespondence mezi ním a prezidentem a též s Alicí (uložena v Plečnikově muzeu v Lublani), jejich přátelství přerostlo posléze v partnerskou blízkost. „To je zcela jiný příběh, přesto: v dopisech se aktéři zmiňují i o projektu kostela na Královských Vinohradech.“ 
<img title="Kostel a Žižkovský vysílač. Zdroj: VitVit – vlastní dílo / Creative commons, CC BY-SA 4.0" src="/uploads/Plecnik_03_7c44fe498f.jpg" alt="" />
<h2>Kostel jako poděkování za svobodu</h2>
Plečnik byl člověk pilný a zcela oddaný své práci. Kromě desítek zásadních realizací na všech hradních nádvořích (Sloupová síň, Býčí schodiště, kašna se sochou sv. Jiří nebo různé pavilonky a vyhlídkové terasy v hradních zahradách aj.) pracoval i na úpravách zámku v Lánech a jeho okolí. A v půlce dvacátých let začal pracovat na projektu nového pražského kostela. První sakrální stavba samostatného Československa byla zasvěcena srdci Ježíše jako poděkování za to, že se Češi osvobodili a dosáhli samostatnosti. Architekt v průběhu let přinášel různé varianty, mnohé velmi netradiční, všechny velmi finančně nákladné. Např. uvnitř hlavní lodě měla být dvoupatrová kolonáda a zvonice měla být volně stojící budovou. Nakonec však byla přijatá podoba kostela v železobetonovém skeletu, jak ji známe dnes. K zahájení stavby sice došlo v srpnu 1929, ale cesta ke kýženému cíli trvala dalších 20 let.
<img title="Pohled na varhany. Zdroj: number8⃣photo / Creative commons, CC BY 2.0" src="/uploads/Plecnik_09_44f2242ab7.jpg" alt="Pohled na varhany." /> 
<h2>Trochu Akropole, trochu Karlštejn</h2>
Návštěvníkovi kostela, který někdy zavítal do jihoevropských destinací, jistě neunikne, že tato osobitá stavba je inspirována řeckými a římskými antickými chrámy a starokřesťanskými vzory. Nahlédněme a podivujme se: Hlavní sál má tvar obdélníku, stěny z neomítnutých cihel, dekorované zlatými křížky, a plochý kazetový strop. Symboliku původního křesťanství architekt propojil s ryze českými prvky: fasáda z „purpurových“ polévaných cihel s vystupujícími bílými kameny symbolizuje královský hermelín Karla IV., báň na vrcholu věže a jablko s křížem odkazují na Krista jako vládce.

<h2>Nečekané pohledy na kostel, fantastické výhledy z něho</h2>
V podzemí kostela se nachází další nádherný prostor – krypta a kaple s valenou klenbou. Při její stavbě bylo použito původní středověké zdivo vybourané při úpravě areálu Hradu. Spojitost se sídlem českých králů je zjevná, i když člověk vystoupá do hlavní věže. Je vysoká 42 metrů a připomíná karlštejnský Donjon. Její zvláštností jsou kulaté hodiny o průměru 7,5 metru, největší v Česku, a je kolem nich umístěn unikátní systém ramp, z nichž je možné sledovat fantastické výhledy na Prahu až k Pražskému hradu. To velmi oceňoval i TGM, který stavbu několikrát navštívil a vyslovil se, že je „velmi spokojen“. Oba muže spojovala nejen reálná spolupráce, po prezidentově abdikaci Plečnik jako architekt v Praze skončil, přáteli však zůstali. Dnes má, od roku 2010 Národní kulturní památka, ambici zapsat se na seznam Světového dědictví UNESCO.

Zdroje: <a href="https://srdcepane.cz/">https://srdcepane.cz/</a>, <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Jo%c5%bee_Ple%c4%8dnik">en.wikipedia.org/Josef_Plecnik</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD_Ji%C5%99%C3%ADho_z_Pod%C4%9Bbrad_(Praha)">cs.wikipedia.org/Namesti_Jiriho_z_Podebrad</a>, <a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1390085-plecnikuv-kostel-na-namesti-jiriho-z-podebrad-je-dodnes-dominantou-vinohrad">ct24.ceskatelevize.cz</a>, <a href="https://cesky.radio.cz/antika-kombinovana-s-modernou-je-netradicni-plecnikuv-kostel-na-namesti-jiriho-z-8202338">cesky.radio.cz</a>

Architekt Plečnik byl svého času odmítnut samotným rakouským císařem Františkem Josefem I.

Sestavu robotických systémů na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze rozšířily začátkem léta dva stroje SPOT s robotickou rukou od firmy Boston Dynamics. Tým robotiků a informatiků se s nimi seznámil a první testování již mají za sebou.

Vydali se do sítě pražských kolektorů, kde strávili celkem šest dnů. Jejich úkolem bylo ověřit schopnost strojů pohybovat se v neznámém prostředí bez zásahu člověka, získat data o šíření radiového signálu v podobných prostorech a zároveň při tom pomáhali vytvořit 3D mapu.
<img title="Zdroj: Petr Neugebauer, FEL ČVUT - se svolením" src="/uploads/LR_22_SPOT_Kolektory_28062022_af30ef5c23.jpg" alt="" />
Kolektorů, kterými vedou různé inženýrské sítě, je pod Prahou v různých hloubkách téměř sto kilometrů. „Data zde získaná se využijí k vytvoření 3D modelu jejich mapy. Tou nahradíme fyzické prohlídky. Zájemcům o podzemí nabídnou představu o tom, kudy kabely a ostatní sítě v Praze vedou,“ řekla Barbora Švecová za společnost Kolektory Praha. V minulosti se do kolektorů chodilo na veřejné prohlídky, nyní jsou však veřejnosti nepřístupné, neboť se jedná o strategickou infrastrukturu.
<img title="Zdroj: Petr Neugebauer, FEL ČVUT - se svolením" src="/uploads/LR_28_SPOT_Kolektory_28062022_29233808bc.jpg" alt="" /> 
A jak to vlastně robot dělá? „Snaží se zapamatovat si scénu tak, jak ji viděl, a pak si říká aha, tady už jsem byl. Představte si laserové ukazovátko, jímž zjistí, jak je překážka daleko. On má takových laserových ukazovátek 128, stočí je kolem dokola a tím získá 3D mapu. Pak kus popojde a mapa se trochu liší. Uvnitř je algoritmus, který napasuje jednotlivé skeny na sebe. Zároveň ví, kde ta měření probíhala,“ vysvětluje Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky FEL ČVUT. „To, co bylo před 10 až 15 lety jen předmětem výzkumu, je dnes běžnou záležitostí. My chceme, aby roboti prováděli hodně složitých akcí samostatně. Všude tam, kde se nějaká činnost opakuje, umí přesná měření,“ říká výzkumník.
<h2 style="font-weight: 400;">Jako autíčko na ovládání</h2>
Přístroj v hodnotě zhruba milion korun je z výroby připraven na to, aby byl řízen pomocí dat z jeho hloubkových kamer umístěných vpředu, z boku a vzadu. „Jeho základní funkce mu říká: jdi tak, aby ses sám nepoškodil, a kdekoliv něco najdeš, tak reportuj nebo si to ulož do počítače. On vidí hloubku a na základě dat řídí vzor chůze, určuje, kam položí nohu, je to jako autíčko na ovládání. Má ale rád, když mu předem řeknete, že budou schody, po nich chodí lépe pozadu,“ vysvětluje Svoboda.
<img title="Zdroj: Petr Neugebauer, FEL ČVUT - se svolením" src="/uploads/LR_20_SPOT_Kolektory_28062022_6101e8ebbd.jpg" alt="" /> 
<h2 style="font-weight: 400;">Nezvedat, kope</h2>
Čtyřnohý stroj připomínající psa je možné si i pohladit či jej postrčit, není dobré jej ale zvedat. „Nepochopí to jako laskavý pokyn, nýbrž jako poruchu. Začne hledat pevnou půdu pod nohama, takže zběsile kope nohama dolů a do stran,“ přibližuje Svoboda. Nohy má silné dost na to, aby přežil pád ze schodů. Roboti se dají využít také při živelních katastrofách. Kromě toho na ČVUT mají i další kolové, pásové či létající roboty. Ve srovnání s nimi však stroje SPOT mají několik výhod. Ruka je schopna číst štítky umístěné na kabelech, a robot tak zjistí, kudy kabel vede, a zavede ho do digitální mapy kolektoru. Ruka také umožňuje nahlédnout do míst, kam se robot normálně nedostane, může s ní uchopit předměty, odstranit překážky či otevírat dveře.

Zdroje: vlastní dotazování

Robopsi zkoumají pražské podzemí

Pamatujete na doby, kdy byl mobilní telefon o velikosti kufříku? A co první robotické vysavače, které hloupě bouraly do všeho, co potkaly, a snažily se tak spáchat první robotickou sebevraždu? To je minulost. Budoucnost je tady, a tak se naučte mluvit se svým domovem.

Všichni výrobci elektroniky se jako o překot snaží nabídnout co nejvíc výrobků napojených na wi-fi. A tak svým mobilním telefonem, který dnes snadno strčíte do kapsy, spustíte doma třeba myčku, dáte povel robotickému vysavači, že má uklidit koupelnu, protože si tam někdo ráno holil vousy a stál moc daleko od umyvadla, nebo se zeptáte ledničky, jestli nechybí mléko. Nic z toho není nemožné. Dostáváme se do takových absurdit, jako je spouštění rychlovarné konvice přes mobilní telefon nebo přehrávání rádia z žárovky vaší lampičky. Ne všechno můžeme chápat, ale své kupce to zřejmě má. My však budeme mluvit o opravdu chytré domácnosti. Chytré tak, že už často člověk může přemýšlet, jestli není chytřejší než on. 
<img title="Malá nenápadná krabička, která vás poslouchá. Co řeknete, to udělá – Google Assistant. Zdroj: Pexels / John Tekeridis" src="/uploads/Chytra_domacnost_04_3f173d08cc.jpg" alt="Malá nenápadná krabička, která vás poslouchá. Co řeknete, to udělá – Google Assistant." />
<h2>Od začátku</h2>
Automatizace a „zmoudření“ domu můžeme historicky detekovat ze dvou směrů. První bylo vytápění a termoregulátory. Klasický termostat, na kterém se kolečkem nastavila teplota a kotel prostě topil tak, aby této teploty dosáhl, a pak se vypnul, to byl vlastně ten úplný základ. Druhý směr pak spočíval v zabezpečení domu. Přestaly vyhovovat obyčejné mechanické zámky. Vždyť stejně zloději nakonec prolezli oknem nebo vytrhli garážová vrata. A tak se začalo zabezpečovat elektronicky. 
<img title="Otevírání chytrými hodinkami? To dnes není vůbec problém. Zdroj: Somfy" src="/uploads/Chytra_domacnost_07_f088e553bb.jpg" alt="Otevírání chytrými hodinkami? To dnes není vůbec problém." /> 
Pak někoho napadlo, že tohle by mohlo fungovat dohromady. Co takhle zapnout kotel v naprogramovanou hodinu, a temperovat tedy až třeba hodinu před příchodem? A když odblokuji centrální zabezpečení, tak zvýšit teplotu v kuchyni a obýváku. S rychlým nástupem počítačové techniky, miniaturizací, internetem a zlevněním to šlo pak už snadno. 
<h2><img title="Centrální displeje, tablety nebo obyčejné mobily jsou ovladači veškeré elektroniky v domácnosti. Zdroj: HDL Automation" src="/uploads/Chytra_domacnost_01_ddfa7be934.JPG" alt="HDL. Centrální displeje, tablety nebo obyčejné mobily jsou ovladači veškeré elektroniky v domácnosti" /> Co je dnes standard?</h2>
Miniaturní elektronika vtrhla i do našich domovů, a my tak máme dnes už prakticky standardně všichni internetovou síť i s wi-fi signálem. Přes tuto neuronovou síť světa se tak dají dělat divy. Okna mohou být zastíněna žaluziemi, které se zatahují přesně v době, kdy na ně zasvítí slunce. Okna se sama otevírají, kávovary spouštějí a televize zapíná. Když majitelka domu přitiskne své chytré hodinky na rám dveří, zámek se sám odemyká. A pak to je už jak ze sci-fi filmu. „Ahoj Alexo, rozsviť v komoře,“ stačí nahlásit a nenápadný válec postavený v centru místnosti rozsvítí v místnosti, kam majitelka uloží nákup. Otevírat můžete elektronicky i ta ohromná okna na terasu. Z dovolené si zkontrolujete kamerami dům, nastavíte, že se má vyhřívat voda v bazénu, robotický vysavač má uklidit celý dům a větrání má vyčistit vzduch v celém domě. To je dnes standardem, který lze ovládat třeba přes mobil. Samozřejmou nadstavbou pak je extrémně složitá komunikační síť vytápění, fotovoltaiky, tepelného čerpadla apod. To už opravdu člověk sám nenaprogramuje. 
<img title="Už dnes dokážete z jednoho místa ovládat přes chytrou domácnost neuvěřitelné množství domácích technologií. Zdroj: HDL Automation" src="/uploads/Chytra_domacnost_02_1764ac3fc4.jpg" alt="Už dnes dokážete z jednoho místa ovládat přes chytrou domácnost neuvěřitelné množství domácích technologií" />
<h2>Proč?</h2>
Otázka ale zní: Proč dát ohromné peníze do toho, aby všechno spolu komunikovalo? Dáme vám příklad. Je zima. Roztáhnou se mraky a slunko zasvítí na velká francouzská okna na terase, která byla zatažená, aby neunikalo teplo. Ta se najednou roztáhnou, aby slunko dopadalo na podlahu. Signál ze slunečního čidla ale dává informaci vytápění, že není nutné v obývacím pokoji tolik vyhřívat podlahu. A tak se teplota sníží. Fotovoltaika okamžitě zvyšuje svou výrobu, která je v zimě mizerná. Všechny vyrobené kilowatty pouštějí do boileru. Ten se nahřeje na provozní teplotu, protože za chvíli přijdou majitelé. Pračka se zapíná, aby využila levnou energii a navíc aby dokončila program jen pár minut po příchodu majitelů, aby prádlo bylo čerstvě vyprané. 
<img title="Jablotron: Proč nastavovat teplotu na zdi? Můžete to dělat třeba z práce nebo automobilu. Zdroj: Jablotron" src="/uploads/Chytra_domacnost_03_c699d55006.jpg" alt="Proč nastavovat teplotu na zdi? Můžete to dělat třeba z práce nebo automobilu. " /> Zní to dobře? Určitě. A co přinese zítřek v chytré domácnosti, to bude nesmírně zajímavé sledovat. Asi to nebude něco jako holografická společnice, která bude čekat na příchod majitelů, aby podle jejich nálady nechala připravit večeři, upravila světla a naladila program na televizi. 
<img title="Zajímavé je i elektronické nebo dokonce automatické otevírání oken. Zdroj: Velux" src="/uploads/Chytra_domacnost_08_3ee15f88f0.jpg" alt="Zajímavé je i elektronické nebo dokonce automatické otevírání oken. " /> Zeptali jsme se člověka více než povolaného. Martin Randl, je CEO společnosti Loxone, která u nás staví velmi chytré domácnosti. Jak on to vidí:
„Momentálně se nacházíme v přechodu z early adopters a přesouváme se do období standardu. Přispívají tomu dva faktory. První je zásadní posun technologií a druhý je tlak EU, která si uvědomuje, že zátěž CO2 vylučovaná budovami (mimochodem větší než ta z automobilů) se jinak než efektivním řízením technologií snížit nedá. Tento fakt potvrzují nejenom instalace v luxusních domech, ale i v malých domech mimo nejvyšší vrstvy. Největší radost nám však dělají developerské projekty, které byly vždy na posledním místě. Tady se posunula doba výrazně kupředu. Na tento rok budeme spolupracovat na 2500 projektech s různými developery,“ říká Martin Randl. A k té budoucnosti podotýká: 
„V následujících letech se dočkáme fokusu na energetické úspory a celé odvětví chytrých elektroinstalací se bude standardizovat a směřovat k automatizaci. V nejbližší době nemůžeme čekat čtení myšlenek, AI, apod. Z mého pohledu musíme nejdřív budovy automatizovat a nejenom ovládat. I proto stavíme v Rakousku nejmodernější a nejvíce automatizovanou budovu na světě, které v sobě kombinuje kanceláře, restaurace, hotely, wellness a skladovací prostory.“ 
<img title="Jedna z nejsložitějších komunikací v domě se vede mezi různými zdroji a spotřebiči energie. S nástupem fotovoltaiky je to natolik náročný systém, že se dá jen velmi složitě vyladit. Zdroj: Viessmann" src="/uploads/Chytra_domacnost_09_88e4de7271.jpg" alt="Jedna z nejsložitějších komunikací v domě se vede mezi různými zdroji a spotřebiči energie. S nástupem fotovoltaiky je to natolik náročný systém, že se dá jen velmi složitě vyladit. " />

Zdroj: redakce - vlastní dotazování

Domov chytřejší než my sami

Datum spotřeby, které je uvedené na obalu potraviny, nemusí být vždy směrodatné. U řady z nich – například mléčných výrobků, vajec nebo těstovin – můžeme doporučené datum klidně protáhnout a na svém zdraví se rozhodně nepodepíšeme. Kdy si lze určitou benevolenci dovolit, a kdy rozhodně ne?

Na většině potravin je vždy uvedené datum spotřeby, do kdy bychom je měli sníst. Existuje ale řada z nich, u kterých můžeme brát datum spotřeby s rezervou. Lze ho totiž přetáhnout o několik dní a dokonce i měsíců, aniž bychom riskovali naše zdraví. Při dnešních cenách se tedy vyplatí vědět, kdy brát datum spotřeby spíše orientačně a kdy je nezbytně nutné je dodržovat.  
<img title="Zdroj: Tara Clarková / Unsplash" src="/uploads/Datum_spotreby_09_2d950f3716.jpeg" alt="" /> 
<h2 style="font-weight: 400;">Ani náznak plísně nebrat</h2>
<div>Pokud na ovoci, chlebu, sýru nebo jiné potravině objevíte třeba jen malinkatou ťupku plísně, okamžitě se jí zbavte. To, co dělá celá řada z nás, že odkrojí poškozenou část a zbytek sní, je pro naše zdraví nebezpečné. A to především z dlouhodobého hlediska. „Jednorázové požití plesnivé potraviny vám přivede nanejvýš zažívací potíže, častá konzumace ale ohrožuje játra, ledviny a může přispět k rozvoji nádorových onemocnění,“ řekla pro FORbeIN MUDr. Hana Řeháčková.</div>
<h2>Mléčných výrobků se bát nemusíte</h2>
<div>
<div>Co naopak hned vyhazovat nemusíte, jsou neotevřené mléčné výrobky s prošlým datem spotřeby. Ve většině případů vydrží až dva týdny po datu uvedeném na víčku. „Mléko či jogurty se nekazí, ale kysnou, což vlastně znamená, že se mění na jiné produkty jako kefír nebo kysaný mléčný nápoj,“ řekl pro FORbeIN pracovník výroby mléčných produktů Petr Šťastný. Proto je dobré mléčné výrobky prohlédnout, očichat a ochutnat. Pokud jsou nahořklé, pak jsou zkažené. Otevřený jogurt uložený v lednici by měl vydržet 5 až 7 dní.</div>
</div>
<img title="Zdroj: Alana Harrisova / Unsplash" src="/uploads/Datum_spotreby_06_JPEG_fdcc8f51d1.jpeg" alt="" />
<h2>U sýrů rozhoduje vzhled</h2>
<div>
<div>Tady samozřejmě záleží na druhu. Obecně však platí, že všechny sýry mají tendenci vydržet i nějaký čas po expiraci. U sýra je většinou vzhled důležitější než datum na jeho obalu. Existují sýry (např. Brie), které mají „plíseň“, což je v pořádku a do koše rozhodně nepatří. Sušené sýry vydrží déle než ty méně suché. Řiďte se jednoduchým pravidlem: Pokud sýr vypadá a voní dobře, je pravděpodobně v pořádku a můžete se do něho pustit. Pokud ale po kousnutí cítíte nepříjemné štiplavé brnění na jazyku, vyplivněte jej a zahoďte!</div>
</div>
<img title="Zdroj: Andra C Taylor Jr / Unsplash" src="/uploads/Datum_spotreby_05_9a12b31daa.jpeg" alt="" /> 
<h2>Maso a ryby očichejte</h2>
<div>
<div>U těchto potravin buďte obzvlášť obezřetní. Oproti jiným výrobkům se kazí rychleji a navíc si je můžete přinést už zkažené z obchodu, i když je datum spotřeby ještě platné. Důvodem je, že jsou poměrně náročné na skladování. Proto maso a zejména ryby pečlivě kontrolujte a vsaďte na svůj nos. Zkažené maso mění barvu, obvykle ztmavne, dalším varovným signálem je jeho lepkavý povrch. Uzeniny zase bývají scvrklé nebo z nich teče tekutina. Jakmile maso páchne, na vašem talíři už nemá co dělat. </div>
</div>
<img title="Zdroj: Eliv-Sonas Aceron / Unsplash" src="/uploads/Datum_spotreby_04_JPEG_9920dff59b.jpeg" alt="" /> 
<h2>S chlebem do chladu</h2>
<div>Chléb patří mezi potraviny, kde vzhled vypovídá víc než datum spotřeby. Pokud vidíte, že na chlebu neroste žádná plíseň, můžete ho bez problémů sníst. Většina lidí ukládá chléb při pokojové teplotě, ale v chladu se mu daří o něco lépe. Ve spíži by měl vydržet 5–7 dní. </div>
<div>
<h2>Vajíčkový trik</h2>
<div>Také vajíčka po datu spotřeby nemusíte hned vyhazovat. Pokud se skladují v chladu, vydrží i déle než běžně počítaných 28 dnů od snesení. A víte, jak bezpečně poznáte, že není vejce zkažené? „Dejte ho do sklenice s vodou a počkejte, co udělá. Když jde rovnou ke dnu, je ještě v pořádku. Pokud se však nadnáší nebo přímo plave u hladiny, pak je zkažené,“ vysvětlila pro FORbeIN chovatelka slepic Marie Hrubá. </div>
</div>
<img title="Zdroj: Mads Eneqvist / Unspash" src="/uploads/Datum_spotreby_03_4d0cf315e7.jpeg" alt="" /> 
<h2>Těstoviny vydrží až dva roky</h2>
<div>U těstovin je trvanlivost závislá na výrobě a také balení. Čerstvé domácí těstoviny vydrží jen 4–5 dní kvůli vejcím, která se do nich přidávají. Sušené těstoviny naopak vydrží až 2 roky po datu spotřeby. Skladujte je v původním obalu nebo ve sklenici, kde se nenachází příliš mnoho vzduchu. Vždy ale pečlivě zkontrolujte, jestli se v nich „nezabydlely“ nevítané breberky. Zárodky moučných červů si totiž můžete v obalu přinést už z obchodu a v tom případě je okamžitě vyhoďte. To samé platí také o mouce, rýži a ovesných vločkách. </div>
<img title="Zdroj: Heather Gillová / Unsplash" src="/uploads/Datum_spotreby_02_c964227fe8.jpeg" alt="" />
<h2>Špatný džus je kyselý</h2>
<div>
<div>Také ovocné džusy a šťávy vydrží déle, než si myslíte. Ovocná šťáva je obvykle dobrá i půl roku po datu spotřeby, zatímco zeleninová šťáva nebo džus je ke zkažení náchylnější. Lépe jsou na to džusy, které nejsou vyrobeny pouze z čerstvého ovoce (90 % džusů) a obsahují přidaný cukr, který působí jako konzervační látka. Doba spotřeby takového džusu se může prodloužit i na 3 měsíce. Pokud je džus zkažený, je kyselý a také je cítit plísní.</div>
<div>
<h2>Med dobře uzavřete</h2>
<div>
<div>O medu se říká, že se nezkazí. A je to pravda, pokud dodržíte skladovací podmínky. V medu je nepatrná vlhkost, takže v něm organismy nemohou dlouho žít. Aby byl váš med čerstvý, je třeba jej pořádně uzavřít, zabránit vlhkosti a skladovat ho v chladu a suchu.</div>
<div>
<h2>Po otevření datum spotřeby neplatí</h2>
<div>
<div>U žádné z potravin neřešte datum spotřeby poté, co jste je načali. Otevřete-li balíček šunky, spotřebujte ji do druhého dne. Stejně tak maso. U mléčných produktů se hovoří o třech dnech.</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
<img title="Zdroj: Sam Moghadam Khamseh / Unsplash " src="/uploads/Datum_spotreby_10_a30e1dd2d3.jpeg" alt="" />

<h2>Potraviny bez označení</h2>
<div>
<div>Existují potraviny, které nemusí být označeny datem minimální trvanlivosti ani datem spotřeby. Jedná se o čerstvé ovoce a zeleninu, houby, nijak neupravené konzumní brambory, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje, víno, pekařské výrobky, sůl, cukr, žvýkačky, ocet.</div>
<div>
<h2>Smysly neošálíme</h2>
<div>Datum spotřeby na potravinách tedy berte s nadhledem. Vždy, než se do ní s chutí pustíte, ji ale zkontrolujte očima a nosem. Věřte, že se vám to určitě vyplatí, protože naše smysly nás většinou nikdy nezradí. </div>
<div> Zdroje: vlastní dotazování, <a href="http://www.szpi.gov.cz/clanek/datum-minimalni-trvanlivosti-a-datum-pouzitelnosti.aspx" target="_blank" rel="noopener">szpi.gov.cz</a>, <a href="http://www.prozeny.cz/clanek/datum-spotreby-berte-s-rezervou-kdy-se-jidlo-skutecne-kazi-71403" target="_blank" rel="noopener">www.prozeny.cz</a></div>
</div>
</div>

Prohlédnout, očichat, ochutnat

LGBT. Čtyři písmenka, která v posledních letech hýbou téměř celým světem. Je to zkratka, která znamená... Dokážete ji vysvětlit bez otevření prohlížeče? Jen pro pořádek – celé znění je: LGBTIA+. Řešení tohoto mini kvízu najdete na konci článku.

Že tu homosexualita není odedávna? Rozhodně je. Historické prameny skoro všech starověkých a středověkých civilizací to dokazují. Takový císař Nero ve starověkém Římě sám uzavřel sňatek s mužem. Nezapomeňte pak ve středověku na proslulého Leonarda da Vinciho, který se homosexualitou netajil. Různá historická období pro homosexuály znamenala i různý přístup k nim. De facto až v 60. letech 20. století se otázce homosexuality věnoval mnohem větší prostor a společnost se začala mnohem víc zajímat o způsob života a hlavně práva homosexuálů. Mimochodem, z mezinárodní klasifikace nemocí byla homosexualita vyřazena až v roce 1992.

Mohlo by se zdát, že gayové a lesby (potažmo i další skupiny lidí) už v 21. století žijí na celém světe v relativním „klidu“. Jenže ono tomu tak úplně není. Jen namátkou pár zemí, kde být homosexuálem je samo osobě velké riziko. Brazílie – smutné prvenství jí patří za to, že je, co se týče zločinů z nenávisti vůči LGBT+ komunitě, nejhorší v celé Latinské Americe. Vlastně celá Afrika sama o sobě není ideálním místem pro <a href="https://www.amnesty.cz/lgbti/diskriminace-ve-svete">homosexuální osoby</a>.
<img title="Foto: Red Dot / Unsplash" src="/uploads/Feministky_1_acdd1e0abe.jpg" alt="" />
<h2 style="font-weight: 400;">Čechy krásné, Čechy mé. I pro gaye a lesby</h2>
V naší krásné vlasti se homosexuálové dekriminalizace dočkali v roce 1961. Sametová revoluce nepřispěla jen ke zlepšení politických poměrů, ale obecně náladě ve společnosti. Tedy i v oblasti homosexuality.  Velkým krokem pro homosexuální scénu bylo možnost formálního zpečetění homosexuálního svazku – registrované partnerství v roce 2006.

<h2 style="font-weight: 400;">„A bylo ono“</h2>
Kamarádka Kačka z dětství. O její orientaci, pokud vím, nevěděl nikdo. Koneckonců, asi ani ona sama. Tohle řekla o svém „coming outu“: „Naši vůbec nic netušili. Poslední vztah jsem měla s klukem skoro pět let. Na Tiktoku jsem poznala Aničku (její aktuální manželka) a hned po první schůzce jsem věděla, že ona je to pravá. Začaly jsme se scházet, což bylo pro babi a dědu trochu šok, jelikož jsem najednou začala za ,kamarádkouʻ jezdit do Prahy. Asi po měsíci mi naši řekli, ať obě přijedeme na zahradu. No a to bylo ono. Jak ji viděli a viděli mě, jak jsme zamilované, došlo jim to. Babča se mě jen zeptala: Ty s tou holkou chodíš? Já řekla a co kdyby jo? A hotovo. Viděli, že jsem poprvé v životě šťastná a spokojená a nikdy neměli nic proti.“ 
<img title="Zdroj: Sarah Cervantes / Unsplash" src="/uploads/Feministky_05_490c81010f.jpg" alt="" /> 
Co Kateřinu ve společnosti nejvíc rozčiluje, co se týče homosexuality, a co vnímá jako největší klišé? „Nejvíc mě asi rozčiluje, když chlapi tvrdí, že lesby jsou holky, které žádnej kluk nechce. Nebo holky, které nikdy neměli orgasmus s chlapem. Nebo ublížený feministky.“
<h2 style="font-weight: 400;">Komediální herečka, idol žen či dcera slavného zpěváka</h2>
Světové celebrity s oblibou říkají, že v sexuálních preferencích nemají rádi „labels“ (nálepky). Už dávno není takový šok, když se některá z celebrit přizná k homosexualitě, bisexualitě nebo některému z dalších písmenek v LGBT+. Níže najdete pár jmen, která v Hollywoodu nejsou tak známá a možná jste ani nevěděli, že se tito lidé k LGBT komunitě řadí.
<img title="Zdroj: Jens Lindner / Unsplash" src="/uploads/Feministky_03_2aece9c94c.jpg" alt="" /> 
Jedna z hvězd show SNL (americká komediální noční show Saturday Night Live, vysílaná od roku 1975) Kate McKinnon byla první otevřeně homosexuální ženou v této show. McKinnon v jednom z rozhovorů uvedla napůl v žertu, že si uvědomila, že ji přitahují ženy, když začala sledovat americký sci-fi seriál Akta X v hlavní roli s herečkou Gillian Anderson. Herce Victora Garbera si většina z nás bude pamatovat jako stavitele Titaniku, pana Andrewse, ve stejnojmenném velkofilmu z roku 1997. To, že je gay, potvrdil v roce 2013, ačkoliv řekl, že svoji homosexualitu sice nikdy neskrýval, ale taky o ní nemluvil. Řekl: „Moc o tom nemluvím, ale všichni to vědí.“ V roce 2015 si po dvacetiletém vztahu vzal svého životního partnera Rainera Andreesena.
<img title="Foto: Victor Garber / Creative Commons, CC SA-2.0" src="/uploads/Feministky_07_b14ed11956.jpeg" alt="Victor Garber" /> 
Sex symbol několika generací žen (a rozhodně i mužů) Marlon Brando ve svém životopise uvedl: „Stejně jako velké množství mužů jsem i já měl homosexuální zkušenosti a nestydím se za to. Nikdy jsem nevěnoval velkou pozornost tomu, co si o mně lidé myslí.“ Pravděpodobně tím překvapil nejednoho příznivce. Nejnovějším „přírůstkem“ do LGBT komunity je komička Rebel Wilson. Ta svůj coming out pojala… prostě po svém. Na svůj instagramový profil na začátku června tohoto roku pověsila selfie s partnerkou Ramonou Agruma a popiskem: „Myslela jsem, že hledám Disneyho prince, ale možná to, co jsem celou tu dobu opravdu potřebovala, byla Disneyho princezna." I v Čechách a našem malém „showbusiness rybníčku“ v relativním poklidu žije několik známých homosexuálních párů. Z všechny jmenujme úspěšného zpěváka Pavla Vítka a jeho manžela, producenta Janise Sidovského, nebo politika a herce Matěje Stropnického a jeho partnera, herce Daniela Krejčíka.

Zdroje:  
<a href="https://radiozurnal.rozhlas.cz/rozumite-zkratce-lgbt-6233948">radiozurnal.rozhlas.cz</a>, <a href="https://www.amnesty.cz/lgbti/lgbt-v-ceske-republice">www.amnesty.cz</a>, <a href="https://stacker.com/stories/1173/50-celebrities-you-might-not-know-are-lgtbq">stacker.com</a>, <a href="https://eu.usatoday.com/picture-gallery/life/2018/06/02/out-lgbtq-celebs/35626395/">eu.usatoday.com</a>, <a href="https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/nejmocnejsi-gayove-ceska-hromada-fenic-ci-lesak.A090415_180843_lidicky_map">www.idnes.cz/zpravy</a>, <a href="https://veda.instory.cz/775-homosexualove-jsou-i-mezi-zviraty-podivejte-se-mezi-kterymi-druhy-je-jich-nejvice.html">veda.instory.cz</a>

Nejsme ublížený feministky

Být v souladu s přírodou, ráno se probouzet zpěvem ptáků a večer usínat za zvuků linoucích se z divočiny… Pobývat v drsné, ale nádherné krajině, to je snem mnoha lidí. Pro Sámy žijící tradičním způsobem života je to denní chleba. Není ale vše tak růžové, jak se zdá být. Sámové musí odolávat jak vrtochům arktického počasí, tak i krutosti lidského společenství.

<h2>Tradiční chovatelé sobů </h2>
Když se řekne Sámové, nejspíš se vám vybaví sobi. Sámové jsou původními obyvateli severní Evropy. Dnes žijí na území Norska, Švédska, Finska a Ruska (poloostrov Kola), ale chov sobů je chráněn a vyhrazen výhradně jim pouze v Norsku a Švédsku. Nutno také podotknout, že soby chová jen malá část Sámů. Podle Indry Overland a Mikkela-Berg Nordlie se chovu sobů věnuje méně než 10 % Sámů. Jistě i proto, že je velmi obtížné se tím uživit.
<img title="Nordičtí sámští lidé se stany lavvu, kolem roku 1900. Foto: Granbergs Nya Aktiebolag / Creative Commons (volné dílo)" src="/uploads/Samove_03_2d2fb18faf.jpg" alt="Nordičtí sámští lidé se stany lavvu, kolem roku 1900" />
<h2>Kočovný život Sámů </h2>
Nepředstavujte si však ohrady plné těchto nádherných zvířat. Sámové respektují sobí přirozenost a především jejich migraci. „Když pracujete se soby, musíte je následovat. Na jaře se sobi začnou přesouvat z vnitrozemí na pobřeží a pastevec sobů musí jít s nimi. Není to tehdy, kdy se sám rozhodne, nastane to v ten správný čas. Je velmi důležité naslouchat přírodě,“ vysvětluje sámská zpěvačka Mari Boine. V létě se společně se sobím stádem Sámové vydávají do hor, kde žijí v tradičním sámském stanu. Ten vypadá podobně jako indiánské teepee, jen je nižší a robustnější. Zimu Sámové i se svými stády tráví v nížinách. V ohradách blízko sámských obydlí mrazy přečkávají mladí sobi, kteří ještě nemohou být označení, a také ti nejoblíbenější. Ostatní se pohybují volně po okolí.
<img title="Sámská rodina v Norsku kolem roku 1900. Vepředu goahti, vzadu lavvu. Zdroj: Neznámý / Creative commons (volné dílo)" src="/uploads/Samove_01_2463253035.jpg" alt="Sámská rodina v Norsku kolem roku 1900. Vepředu goahti, vzadu lavvu" />
<h2>Podle ucha poznáte majitele </h2>
Vlastnění soba se značí na jeho uchu. Podle toho, jakým způsobem má sob uříznutý vrcholek boltce, poznáte jeho majitele. Různé tvary řezu (například vlnky a hrany) se navíc dědí z generace na generaci, a tak značení sobů od různých členů jedné rodiny vypadá velmi podobně.
<img title="Tři sámské ženy.. Foto: j.cosmas - nezalistováno / Creative Commons, volné dílo" src="/uploads/Samove_06_b31b3f0466.jpg" alt="Tři sámské ženy." />
<h2>V souladu s přírodou </h2>
Sámové vždy vynikali v tom, jak žít a přežít v přírodě. Znali plodiny, které mohou konzumovat, uměli vyrábět pracovní nástroje a využít ze sobů maximum, co se dalo – od masa až po šlachy, parohy i kopyta. Z kůže vyráběli boty, oblečení i obydlí. Mnoho z těchto dovedností si Sámové uchovali dodnes.
<img title="Sámský muž z Norska. Foto: Ernmuhl at lb.wikipedia / Creative Commons, CC BY-SA 3.0" src="/uploads/Samove_05_c156b8dc61.jpg" alt="Sámský muž z Norska" />
<h2>Klimatické změny dopadají nejen na chovy sobů </h2>
Mohlo by se zdát, že drsná severská příroda chystá Sámům nejtěžší zkoušky. Nakonec to jsou ale lidé, kteří stále ztěžují sámské minoritě život. Pro chov sobů jsou nezbytné velké pláně pro letní pastvu, v zimě zase lišejníky jako jediný zdroj obživy. Ale bývalá území Sámů skrývají mnohá nerostná bohatství, a tak byli Sámové odsouváni z pastvin. Klimatická změna navíc redukuje množství lišejníků.
<img title="Johannes Schefferus / Creative Commons (volné dílo)" src="/uploads/Samove_02_5566f094c2.jpg" alt="Magazín Lapponia" />
<h2>Diskriminace Sámů </h2>
Sámové jsou stále terčem šikany ze strany jak legislativy, tak lidí. „Když jsem měla ve Stockholmu tradiční oděv, někdo si za mými zády dělal legraci: Hledáš soba? To jsi na špatném místě,“ svěřila se sámská žena na Twitteru SVT Sápmi.
Plytký zájem policie o řešení násilí na Sámech problém navíc jen zvětšuje. „V minulosti byly běžné vraždy a diskriminace Sámů,“ řekla serveru Politico právní poradkyně švédského sámského parlamentu India Reed-Bowers.
Na počátku problému ale bývá vždy nevědomost. „Stále potkávám Nory, kteří říkají, že nevědí, kdo Sámové jsou – prostě nás ve škole neučí o mé kultuře,“ říká sámská aktivistka Dávvet Bruuno–Solbakk. Nezbývá tak než zvyšovat povědomí o životní situaci současných Sámů.

Zdroje:  
<a href="https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=%C3%81jtte,_Svenskt_fj%C3%A4ll-_och_samemuseum&amp;action=edit&amp;redlink=1">cs.wikipedia.org/samemuseum</a>, <a href="https://www.reflex.cz/clanek/lide-a-zeme-evropa/104494/samove-nejsevernejsi-puvodni-obyvatelstvo-evropy-vede-dodnes-kocovny-a-nezavisly-zivot.html">www.reflex.cz</a>, <a href="https://vltava.rozhlas.cz/jak-v-samilandu-mluvi-s-medvedy-7949009">vltava.rozhlas.cz</a>, <a href="https://www.rockatnight.com/2019/10/a-conversation-with-mari-boine-indigenous-artist-from-samiland-in-the-arctic/">www.rockatnight.com</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Jokkmokk">cs.wikipedia.org/Jokkmokk</a>, <a href="https://www.ajtte.com/english/">www.ajtte.com</a>, <a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2324446-zivot-se-samskou-krvi-po-kulturni-genocide-ohrozuje-jedine-uznane-domorode-evropany">ct24.ceskatelevize.cz</a>, <a href="https://journalisten.no/dvvet-bruun-solbakk-homofili-ihan/sommervikar-i-nrk-spmi-foretrekker-a-ga-i-damekofte/421331">journalisten.no</a>, <a href="https://www.hks.re/wiki/2015:samove_v_rusku">www.hks.re</a>
HINGAROVÁ, Vendula, Alexandra HUBÁČKOVÁ a Michal KOVÁŘ, ed. Sámové: jazyk, literatura a společnost. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2009. Uralica. ISBN 978-8086818-99-3. PŘIBÁŇ, Pavel. Sámové v Norsku, Švédsku, Finsku a Rusku: (analýza politického vývoje a sámské samosprávy). Olomouc, 2010. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Tomáš Lebeda.
NEKOLOVÁ, Dorota. Život Sámů v současném Švédsku: Na příkladu vybraných kulturních, sociálních a ekonomických aspektů. Brno, 2021. Magisterská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Martina Pavlicová.
Bridging Divides Ethno-political Leadership Among the Russian Sami. City: Berghahn Books, 2015. ISBN 978-1-78238-919-4. S. 40.

Sámský muž a dítě v norském kraji Finnmark, kolem roku 1900

Někteří Sámové dodnes žijí kočovným způsobem života. Na co byste se jich nikdy neměli ptát?

Bolesti za krkem při téměř každém pohybu, které navíc vystřelují do horní končetiny… Motání hlavy, migréna. Také se vám ježí vlasy hrůzou na hlavě jen při té myšlence? Pokud se navíc přidá ještě výrazné omezení pohybu, které znemožní otáčet krkem, je to pocit přinejmenším velmi úzkostný. Není pak divu, že se takto nepříjemný stav projeví na vaší náladě. Jste podráždění a právem nemáte náladu vůbec na nic. Nevěšte však hlavu, i takové stavy lze změnit!

Zatočte s bolestí krční páteře a užívejte opět života naplno! Pomáhá cvičení, díky kterému zapojíte oslabené svaly do správné funkce. Potřebná bude i jistá změna životních návyků, například úprava pracovního prostředí či místa pro odpočinek. Aplikací správných pohybových stereotypů do běžného života pak zabráníte návratu potíží. Krční páteř je velmi specifická. Je to nejpohyblivější úsek páteře, který nasedá na ten nejpevnější (hrudní páteř). Není proto divu, že je často zdrojem obtíží. Navíc vlivem nevhodné zátěže některé svaly ochabnou, jiné se přetíží a na problém je zaděláno.  
<img title="Zdroj: Keenan Constance / Unsplash" src="/uploads/Krcni_pater_04_0db2f0b318.jpg" alt="" />
<h2 style="font-weight: 400;">Od krku mohou brnět ruce</h2>
Krční páteř je také specifická v tom, že se její porucha projevuje často i mimo oblast šíje. „Pacient pociťuje zatuhnutí, bolesti v oblasti krční páteře různé intenzity, které mohou vystřelovat do hlavy, horních končetin. Potíže se také mohou projevovat omezením hybnosti krční páteře, někdy brněním rukou, točením hlavy a pocity na zvracení,“ říká ortoped MUDr. Radek Myslivec. Bolest krční páteře však může být způsobená různými faktory. Ty závažnější patří do rukou odborných lékařů, proto je vždy dobré vědět, co ukrutné bolesti za krkem způsobuje. 
<img title="Zdroj: Joyce McCown / Unsplash" src="/uploads/Krcni_pater_01_577400c3db.jpg" alt="" /> 
<h2 style="font-weight: 400;">Základem je dobré vyšetření</h2>
Pokud je problém tzv. funkčního původu, lze jej řešit bez chirurgického zásahu cvičením, masáží anebo mobilizacemi kloubů. „Léčba bolestí krční páteře spočívá především v podrobném kineziologickém vyšetření, které odhalí možné příčiny obtíží a zároveň vyloučí možný úraz nebo neurologický původ,“ vysvětluje fyzioterapeutka Bc. Adéla Papoušková.
<h2 style="font-weight: 400;">Svalové uzlíky způsobují specifickou bolest</h2>
Na základě lokalizace místa bolesti lze někdy určit, odkud vychází. Podle Travellové a Simonse mají jednotlivé svaly schopnost vysílat bolesti do specifických určitých míst. Děje se tak, když se ve svalu objeví „zatuhliny“ (uzlíky neboli trigger point). „Trigger point je zjednodušeně stažené svalové vlákno,“ vysvětluje pro FORbeIN fyzioterapeut Mgr. Jan Novák. Uzlíky svalů šíje často způsobují bolesti ve specifických oblastech hlavy, i když jsou od ní i dosti vzdálené. „Například některé TrPs ve svalech krku vyzařují při stlačení bolest do čela,“ doplňuje Jan Novák.
<img title="Zdroj: Ozan Culha / Pexels" src="/uploads/Krcni_pater_05_337258c130.jpg" alt="" />
<h2 style="font-weight: 400;">Jak uzlíky uvolnit?</h2>
Pohodlně se usaďte tak, aby bylo šíjové svalstvo co nejvíce uvolněné. Rukou si prohmatejte šíji, a pokud ucítíte zatuhlinku, která navíc i specificky – „štiplavě“ – bolí, přitlačte. Trpělivě tlačte, dokud bolest neustoupí. Pod prsty také ucítíte, že se uzlík „rozplývá“. 
<h2 style="font-weight: 400;">Poloha při spánku</h2>
Důležitá je také poloha krční páteře při spaní. Ve spánku sice tělo vědomě nekontrolujete, můžete pro něj však vytvořit vhodné podmínky. Základem je vhodný polštář, nejlépe anatomicky tvarovaný tak, aby zcela vyplnil prostor mezi krční páteří a matrací. „Chybou je ovšem vysoký polštář, který předsunuje hlavu a příliš ohýbá páteř do předklonu,“ říká fyzioterapeutka Mgr. Iva Bílková.
<img title="Zdroj: Sinitta Leunen / Unsplash" src="/uploads/Krcni_pater_03_8bedd50dce.jpg" alt="" /> 
<h2 style="font-weight: 400;">Negativní stres se ukládá v šíji</h2>
Vaše stresová zátěž může také zavinit bolestivou šíji a krční páteř. „Dlouhodobě zvýšené emoční vypětí se nejčastěji projevuje ztuhnutím v oblasti horních šíjových svalů a krku, blokádami horních žeber a krční páteře způsobujícími až migrenózní bolesti hlavy, hučením v uších, závratěmi, omezením hybnosti nebo dechovým diskomfortem,“ vysvětluje fyzioterapeutka Mgr. Lenka Vojtovič. Vyzkoušet můžete některou z relaxačních technik. Například tu podle Jacobsona anebo Schultzeho autogenní trénink. Pravidelně (klidně několikrát denně) také protahujte šíjové svaly. Hlavu ukloňte na stranu a s nádechem mírně zatlačte proti dlani. S výdechem se uvolněte a šetrně zvyšte rozsah pohybu. 
Zdroje:
Simons, D. G., Travell, J. G., Simons, L. S., &amp; Travell, J. G. (1999). Travell &amp; Simons' myofascial pain and dysfunction: The trigger point manual. Baltimore: Williams &amp; Wilkins.
HOSKOVCOVÁ, Martina. Léčebná rehabilitace bolestivých stavů hybné soustavy. Praha: Raabe, [2017]. Rehabilitační a fyzikální terapie. ISBN 978-80-7496-304-9.
PODĚBRADSKÁ, Radana. Komplexní kineziologický rozbor: funkční poruchy pohybového systému. Praha: Grada Publishing, 2018. ISBN 978-80-271-0874-9.
<a href="https://www.fyziosvet.cz/clanky/bolestivy-bod-ve-svalu-trigger-point/">www.fyziosvet.cz</a>, <a href="https://www.idnes.cz/onadnes/zdravi/idealni-polohy-pri-spanku.A181211_111704_zdravi_pet">www.idnes.cz/onadnes</a>,<a href="https://www.fyzioterra.cz/bolesti-krcni-patere/">www.fyzioterra.cz</a>, <a href="https://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/krcni-pater-trpi-hlavne-pri-sedave-praci-chce-to-cvicit-20130525.html">pribramsky.denik.cz</a>, <a href="https://sever.rozhlas.cz/boli-vas-krcni-pater-pak-je-nejvyssi-cas-zmenit-zivotni-styl-radi-lekar-8364860">sever.rozhlas.cz</a>,<a href="https://www.ctidoma.cz/zivotni-styl/fyzioterapeutka-bilkova-najdete-si-idealni-polohy-pro-zdravy-spanek-noc-bude-vas">www.ctidoma.cz</a>,<a href="https://www.kinisi.cz/clanky-fyzioterapie/ovlivneni-stresu-z-pohledu-fyzioterapie"> www.kinisi.cz</a>

Bolest krční páteře nemusí být konec světa. Skoncujte s ní jednou provždy

Pití kávy, ťukání do klávesnice nebo podání ruky. To jsou každodenní činnosti, při kterých dáváte své nehty na obdiv. Ať děláte, co děláte, ty vaše se třepí, lámou a nic nevydrží? Umělé nehty jsou elegantním řešením. Mají své výhody, ale i určitá rizika.

Ne každé se však poštěstí mít své přirozené nehty zdravé a pevné, a tak se často ubírají k alternativnímu řešení. Tím jsou gelové, akrylové nebo gellakové nehty.
<h2>Gel, akryl, shellac/gellak. V čem je rozdíl?</h2>
Akryl je prášek, který se na nehty nanáší v kombinaci s tvrdidlem pomocí štětečku. Jeho předností je pevnost a tvrdost, takže je vhodný pro ženy vykonávající manuální práci. Je totiž odolnější než gel. Oproti gelu u něj není třeba UV lampa, zasychá přirozeně, avšak při aplikaci zapáchá a nehodí se na slabé a tenké nehty. <img title="Odborně a neodborně sundaná modeláž nehtů. Zdroj: Barbora Dufková - se svolením" src="/uploads/Nehty_07_0e1b579bd0.png" alt="Sundání nehtů" /> „Akryl a UV gel je tvrdý materiál na stavbu nehtu, zatímco gellak se primárně používá na potažení přírodního nehtu, i když dneska se s ním dělá i stavba,“ říká manikérka a nehtová designérka Barbora Dufková. Ve všech případech se nanáší první tekutina, která slouží k odmaštění nehtů a ke zlepšení přilnavosti akrylu, UV gelu nebo gellaku k přírodnímu nehtu.
<img title="Před - Po. Manikúra a modeláž. Zdroj: Barbora Dufková - se svolením" src="/uploads/Nehty_06_81f9f0ed14.png" alt="Před - Po. Manikúra a modeláž" /> 
Pro aplikaci gelových a akrylových nehtů je třeba, aby přírodní nehet byl úplně bez lesku. Toho se docílí dokonalým zbroušením jemným pilníkem. Poté se nalepí umělý tip a upraví se do potřebné velikosti a tvaru. U shellacu/gellaku stačí přírodní nehet očistit a odmastit, ale již se nijak nebrousí a takový lak se nanáší přímo na přírodní nehet. Proto je gellak šetrnější k přírodním nehtům než akryl či gel.
<h2>Krásné a pevné nehty jsou symbolem elegance</h2>
Oproti klasickému laku, který se po dvou dnech oprýská, vydrží umělé nehty i několik týdnů. U akrylových a gelových nehtů je životnost ještě delší. „Nehet nepůsobí uměle, vypadá, jak kdyby byl jen nalakovaný, ale je mnohem pevnější a ruka vydrží krásně upravená i po dvou týdnech,“ vysvětluje Kristýna Benáčková, která si dělá nehty shellacem. „Výhodou je, že u něj nejsou potřeba prodlužovací tipy na nehty,“ dodává.
<img title="Gellak - krátká modeláž. Zdroj: Barbora Dufková - se svolením" src="/uploads/Nehty_01_44d71f256c.png" alt="Gellak - krátká modeláž" /> 
Umělé nehty zpevňují ty přírodní nehty. „Svoje nehty mám jak papír, nic nevydrží, nelíbí se mi a dělají se mi hodně záděrky. Tak jsem se rozhodla pro jejich zpevnění gelovkami,“ říká Petra Potěšilová, která nosí gelové nehty už 15 let. „Přijde mi to i bezpečnější, protože nejsou ostré,“ dodává.
<img title="Nezbytné nástroje dobré manikérky. Zdroj: Barbora Dufková - se svolením" src="/uploads/Nehty_05_794579f625.jpeg" alt="Nezbytné nástroje dobré manikérky" /> 
<h2>Na co si dát bacha?</h2>
Vždy byste měli hledat profesionální aplikaci, nikoliv tu nejlevnější variantu. „V dnešní době bohužel ani roky praxe neznamenají správně udělané nehty,“ říká Dufková a zdůrazňuje rizika neprofesionální péče: „Špatně udělaná manikúra může skončit zničeným nehtem, probroušeným lůžkem, moc vypilovaným bodem vzrůstu anebo při špatné modeláži úrazem. Při zlomení nebo u nedodržení hygieny nástrojů také hrozí riziko plísní“. <img title="Zdroj: Barbora Dufková - se svolením" src="/uploads/Nehty_04_28c8a4c2fe.jpeg" alt="Nailart v akci" /> Pro vytvrzení gelu nebo rychlejší zaschnutí se používají UV lampy. Ty vyzařují ultrafialové záření typu A. Dermatoložka Monika Arenbergerová z FN Královské Vinohrady pro Novinky.cz uvedla, že „toto záření proniká do hlubších partií kůže, a kromě rakoviny kůže může vyvolat i předčasné stárnutí v podobě vrásek a pigmentových skvrn“.
<img title="Zdroj: Barbora Dufková - se svolením" src="/uploads/Nehty_03_053fae6c7d.jpg" alt="" /> 
Jistě každá žena s gelovkami nebo akrylkami zažila bolest, když si tento nehet ulomila. Při představě, že nové nehty stojí kolem 700 korun – záleží podle místa, kvality a kdo je dělá, jejich doplnění vyjde i na víc než polovinu. Proto zvažte, které nehty chcete mít, kde si je necháte udělat a rovněž i jejich výhody a rizika s nimi spojená. <img title="Cenové srovnání. Zdroj: redakce" src="/uploads/Nehty_07_f90308d20d.png" alt="Graf - cenové srovnání " /> Zdroje: redakce - vlastní dotazování

Jaká jsou rizika a výhody umělých nehtů? 

Jedna tu stojí už 110 let, tu druhou v krutých podmínkách dostavovali francouzští zajatci i nuceně nasazení Češi. Obě dodnes fungují a dodávají elektřinu. Navštivte jednu z nejmagičtějších částí Šumavy i dvě technické památky najednou!

Nedaleko Srní se stékají dvě malebné šumavské řeky, Vydra a Křemelná, a dávají vzniknout Otavě. Ta pokračuje přes Sušici a Strakonice k Písku, aby se pak pod zvíkovským hradem vlila do Vltavy. Na soutoku Vydry a Křemelné stojí hned dvě vodní elektrárny: Čeňkova Pila a Vydra. Využijeme příležitosti, kterou nabízejí komentované prohlídky pořádané společností ČEZ, a navštívíme obě.
<h2>Komentované prohlídky</h2>
<img title="Interaktivní model vodní elektrárny Vydra. Foto: Marek Drda - se svolením" src="/uploads/Elektrarny_04_4b42ab5898.jpg" alt="Interaktivní model vodní elektrárny Vydra" />

Počítejte s tím, že Čeňkova Pila je dost navštěvovaný turistický cíl, takže bývá problém zaparkovat. V případě nutnosti můžete auto nechat i v Srní, odkud jsou to sem pěšky necelé tři kilometry. My jsme měli štěstí a našli poslední volné místo téměř naproti elektrárně Vydra, kde exkurze začínají. Pět minut před jedenáctou se otevírají dveře a sympatický pan Břetislav, který strávil v energetice celý svůj život, nás zve dovnitř.
<h2>Expozice Šumavská energie </h2>
<img title="Ing. Josef Rosenauer, projektant Vchynicko-tetovského kanálu. Foto: Marek Drda - se svolením" src="/uploads/Elektrarny_09_f1aac7812d.jpg" alt="Ing. Josef Rosenauer, projektant Vchynicko-tetovského kanálu" /> 
Návštěva elektrárny Vydra začíná komentovanou expozicí. Dozvíte se tu mnohé nejen o historii i současnosti využívání vody na Šumavě k výrobě elektrické energie , ale také o vorařství a zpracování dřeva. Připraveni jsou tu i na děti. Na naši prohlídku dorazily rodiny s malými dětmi hned tři. Autor tohoto článku se na základě minulých neblahých zkušeností s nudícími se malými človíčky na podobných místech sice nejprve upřímně zděsil, ale po půlhodině zjistil, že jeho obavy byly zbytečné. Děti se zabavily vyplňováním kvízu, hrou s interaktivními modely i prohlídkou výjevů ze života vorařů.
<img title="Maketa vyústění skluzu kanálu, kterým se plavilo dřevo. Foto: Marek Drda - se svolením" src="/uploads/Elektrarny_05_89151174d7.jpg" alt="Maketa vyústění skluzu kanálu, kterým se plavilo dřevo" /> 
<h2>Vodní elektrárna Vydra</h2>
Velkou část výkladu v této fázi věnoval průvodce pochopitelně samotné elektrárně. Ta byla postavena v letech 1937–39. Přestože stojí na levém břehu Vydry, napájí ji voda z historického <a href="http://archeologiatechnica.cz/sites/default/files/2018-04/AT25_Blazkova.pdf">Vchynicko-tetovského kanálu</a>, kterému je věnována část zdejší expozice.
<img title="Elektrárna při pohledu z mostu nad Vydrou. Foto: Marek Drda - se svolením" src="/uploads/Elektrarny_10_1bdad46484.jpg" alt="Elektrárna při pohledu z mostu nad Vydrou" /> 
Voda z kanálu podzemním přivaděčem od Mechova v délce 3,2 km napájí tzv. akumulační nádrž o objemu 67 000 m3 u bývalé osady Sedlo. Nádrž tu v krutých podmínkách šumavské zimy stavěli za války zajatci z Francie, doplnění nuceně nasazenými obyvateli protektorátu. Dokončena byla roku 1942. Z nádrže je voda svedena 904 m dlouhým ocelovým tlakovým potrubím do elektrárny, ležící o 227 m níže.  Zde roztáčí Francisovy horizontální turbíny o výkonu 3,2 MW. Celkový výkon elektrárny tak činí 6,4 MW.
<img title="Pohled do strojovny elektrárny Vydra. Foto: Marek Drda - se svolením" src="/uploads/Elektrarny_12_89fb3aa4a8.png" alt="Pohled do strojovny elektrárny Vydra" /> 
V letech 2005–2006 byly obě turbíny modernizovány a od ledna 2007 se z původně průtočné elektrárny stala tzv. elektrárna špičková. To znamená, že elektrárna se primárně využívá během energetických špiček a mimo ně elektřinu do sítě dodává jen za příznivého stavu, kdy je v akumulační nádrži dostatek vody. Celý koncept navrhl ing. Karel Kosek, mimo jiné autor první přečerpávací elektrárny v tehdejším Československu. Elektrárna Černé jezero je podobně jako Vydra dodnes funkční.
<h2>Vodní elektrárna Čeňkova Pila </h2>
<img title="Historická budova malé vodní elektrárny Čeňkova Pila. Foto: Marek Drda - se svolením" src="/uploads/Elektrarny_01_d7ff3a5a2e.jpg" alt="Historická budova malé vodní elektrárny Čeňkova Pila" /> 
Po prohlídce malé vodní elektrárny Vydra se s průvodcem přesouváme z levého na pravý břeh řeky. Pěšky je to přibližně desetiminutová procházka. Čeňkova Pila má dlouhou historii. Vodu z Vydry již od 1723 využíval mlýn. Ten koupil obchodník se dřevem Čeněk Bubeníček, postavil tu pilu a nařezané dřevo posílal na vorech do Prahy. Obchodu se dařilo a podnikatel, vlastenec a mecenáš Čeněk rozšiřoval své aktivity. Na Praze 2 si například dodnes můžete zajít do restaurace U Bubeníčků. Na Čeňkovu Pilu přijížděly osobnosti, které spojovalo vlastenecké cítění. Tak se tu v srpnu 1867 objevil i Bedřich Smetana. Smrk, který tu tenkrát zasadil, stále stojí.
<img title="Smrk, který u původní pily zasadil Bedřich Smetana. Foto: Marek Drda - se svolením" src="/uploads/Elektrarny_06_57e7b1ab8e.jpg" alt="Smrk, který u původní pily zasadil Bedřich Smetana" /> 
Po smrti původního majitele roku 1888 odkoupilo pilu i s vodním právem město Kašperské Hory. To se rozhodlo využít sílu vody na výrobu elektřiny. Samotná elektrárna dnes stojí o 130 m dál než původní pila, k níž vodu z Vydry přiváděl od jezu kamenný náhon o délce 105 m. Ten tedy bylo nutné prodloužit. Tehdejší stavitelé to vyřešili vybudováním náhonu dřevěného, tzv. vantroků. Vantroky jsou čas od času obnovovány, ale v zásadě slouží dodnes.
<img title="Dřevěný náhon, přivádějící vodu k elektrárně – tzv. vantroky. Foto: Marek Drda - se svolením" src="/uploads/Elektrarny_08_8045e48d41.jpg" alt="Dřevěný náhon, přivádějící vodu k elektrárně – tzv. vantroky" /> 
<h2>Romantický pohled do historie energetiky</h2>
Elektrárnička Čeňkova Pila stojí přímo nad soutokem Vydry a Křemelné. Právě odsud vyrážejí vodáci na svou plavbu po Otavě. Je to krásné místo, jehož malebnosti přítomnost národní technické památky č. 4985 nijak neubírá, spíše naopak.
<img title="Pohled na soutok Vydry a Křemelné od elektrárny. Foto: Mareek Drda - se svolením" src="/uploads/Elektrarny_07_9a22e73888.jpg" alt="Pohled na soutok Vydry a Křemelné od elektrárny" /> 
Při vstupu do budovy elektrárenské babičky, která tu stojí již 110 let, na vás dýchne historie. Elektrárna funguje od roku 1912, kdy se na Štědrý den rozsvítily v Kašperských Horách první žárovky. Zpočátku se odběr elektřiny neměřil, platilo se pouze za připojení žárovky 4–25 korun ročně. Elektroměry byly osazeny až později. <img title="Setrvačník a generátor, Francisova turbína je napojena vlevo a oddělena zdí. Foto: Marek Drda - se svolením" src="/uploads/Elektrarny_02_7cb63abefd.jpg" alt="Setrvačník a generátor, Francisova turbína je napojena vlevo a oddělena zdí" /> Elektřinu vyrábí Francisova turbína, doplněná setrvačníkem a generátorem. Roku 1961 byla elektrárna dovybavena automatizačními prvky, takže již není potřebná trvalá přítomnost obsluhy.
<h2>A hádanka na závěr</h2>
Dokázali byste říct, čím se doba po dokončení elektrárny Čeňkova Pila liší od té dnešní? Snad vám obrázek trochu napoví.
<img title="Letáček. Foto: Marek Drda - se svolením" src="/uploads/Elektrarny_03_11e2f08758.jpg" alt="" />

Zdroje: návštěva elektráren, eebové stránky a propagační materiály společnosti ČEZ, <a href="http://www.tv-adams.wz.cz/elektrarna_vydra.html">www.tv-adams.wz.cz/elektrarna_vydra</a>, <a href="http://www.tv-adams.wz.cz/cenkova_pila.html">www.tv-adams.wz.cz/cenkova_pila</a>, <a href="https://dspace.cvut.cz/bitstream/handle/10467/69328/F1-BP-2017-Vodrazkova-Lucie-BP.pdf?sequence=1&amp;isAllowed=y">dspace.cvut.cz</a>, <a href="http://archeologiatechnica.cz/sites/default/files/2018-04/AT25_Blazkova.pdf">archeologiatechnica.cz</a>

Last minute: Prohlídka elektráren Čeňkova Pila a Vydra. Za pár dní končí sezóna

Možná to znáte taky. Cítíte podivné brnění na prstech, možná i bolesti. Protřepání krátkodobě uleví, ale podivné pocity na palcové straně dlaně se neustále vracejí. Že to má stejně i kolega, to ještě neznamená, že je to normální. Bolest není nikdy normální!

Bolesti v oblasti zápěstí mohou mít mnoho příčin, avšak jednou z těch nejčastějších je syndrom karpálního tunelu. 
<h2>Malý prostor pro mnoho obyvatel</h2>
Karpální tunel je vlastně docela úzký prostor mezi zápěstními kůstkami. Tímto prostorem prochází střední nerv (n. medianus) a šlachy svalů přední strany předloktí. A to je právě ta potíž. Vůbec nejčastěji totiž základní problém netkví přímo v karpálním tunelu, ale právě ve svalech předloktí. Svým otokem utlačí už tak malý prostor karpálního tunelu, a tak nerv začne volat o pomoc. „Útlak se pak projevuje brněním prstů, mravenčením. Bývá to hlavně v noci, kdy vás nepříjemné pocity v zápěstí vzbudí a ruku musíte pro úlevu protřepat,“ vysvětluje fyzioterapeutka Ivana Koldová. „Postupně dochází ke vzniku noční bolesti, která pacienty budí ze spánku s pocitem takzvané dřevěné ruky,“ doplňuje ortoped Filip Hebelka. Syndromem karpálního tunelu trpí častěji ženy. „Souvisí to s hormonální nerovnováhou,“ říká MUDr. Marek Polách.
<img title="Foto: Kindel Media / Pexels" src="/uploads/Bolest_v_zapesti_06_40af7e9244.jpg" alt="" /> 
<h2>Co s tím?</h2>
Pokud jste podchytili bolesti ještě na začátku, máte docela slušnou šanci vyhnout se operaci. Syndrom karpálního tunelu se dá léčit i konzervativně, tedy cvičením a různými opatřeními.  Budí-li vás však bolest ze spánku, nebo je nesnesitelná, bude pravděpodobně potřebná chirurgická léčba. 
<img title="Foto: Towfiqu Barbhuiya / Unsplash" src="/uploads/Bolest_v_zapesti_07_7e670c4503.jpg" alt="" /> 
<h2>Upravte svůj pracovní prostor</h2>
V prvé řadě je třeba se podívat na svůj pracovní prostor. „Postiženými bývají zejména lidé manuálně pracující,“ říká MUDr. Filip Hebelka. Pokud k tomu přidáte ještě nevhodnou polohu zápěstí, je na problém zaděláno. Požádejte vedoucího o změnu činnosti. I krátká změna aktivity během pracovního dne může velmi pomoci. Náročné činnosti se snažte provádět tak, aby zápěstí bylo „v ose“. To znamená, že nebude příliš zalomené ani dopředu, ani dozadu. Syndrom karpálního tunelu se nevyhýbá ani zaměstnancům v administrativě. Při práci s běžnou myší jsou kosti předloktí překřížené přes sebe a prostor karpálního tunelu tak ještě zmenšují. Řešením může být gelová podložka pod zápěstí. „Vhodné jsou i vertikální myši, které vám zápěstí dají do anatomické pozice, kdy se nekříží kosti předloktí, a to je právě prevencí pro karpální tunel,“ dodává fyzioterapeutka Ivana Koldová.
<img title="Foto: Klára Kulíková / Unsplash" src="/uploads/Bolest_v_zapesti_04_581c86479d.jpg" alt="" /> 
<h2>Jak si ještě pomoci?</h2>
Obecně je na nervovou soustavu dobrý vitamín B. Ujistěte se tedy, že jej máte dostatek. Na denní bázi byste pak měli zařadit masáž předloktí, ideálně několikrát denně. Promasírovat předloktí si můžete druhou rukou anebo míčkem na míčkování (měkký, molitanový).  S úspěchem se setkává také aplikace kineziotapu (pružná páska nalepená pro uvolnění ohýbačů zápěstí a zlepšení prokrvení) a protahování svalů předloktí.
Cvičení: Protažení ohybačů zápěstí Druhou rukou chytněte prsty tak, aby zápěstí bylo ohnuté nahoru. S nádechem mírně zatlačte proti odporu druhé ruky a s výdechem vědomě uvolněte svaly předloktí a protáhněte je do většího rozsahu. Protahujte vždy tak, abyste necítili žádnou bolest, jen příjemný pocit protažení.
<img title="Foto: Hana Závodná - se svolením" src="/uploads/Cviky_na_bolave_zapesti_9475175528.jpg" alt="" /> 
Protažení natahovačů zápěstí Postup je stejný, jen zápěstí je ohnuté směrem dolů. Cvičení provádějte vždy na obou horních končetinách. <img title="Foto: Hana Závodná - se svolením" src="/uploads/Cviky_na_bolave_zapesti_2_9b08b1d597.jpg" alt="" />Zdroje:  
<a href="https://www.bozp.cz/aktuality/syndrom-karpalniho-tunelu/">www.bozp.cz</a>, <a href="https://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2007/04/14.pdf">www.neurologiepropraxi.cz</a>, <a href="https://olomouc.rozhlas.cz/syndrom-karpalniho-tunelu-trapi-mnohem-vic-zeny-nez-muze-rika-mudr-polach-ze-8760208">olomouc.rozhlas.cz</a>, <a href="https://www.tyden.cz/chat-s-osobnosti/jak-se-vyvarovat-syndromu-karpalniho-tunelu-odpovidala-fyzioterapeutka-ivana-koldova_1249/">www.tyden.cz/</a>, <a href="https://pribramsky.denik.cz/zpravy_region/namahane-ruce-je-potreba-protahovat-a-nepodcenovat-varovne-signaly-20130831.html">pribramsky.denik.cz</a>
HOSKOVCOVÁ, Martina. Léčebná rehabilitace bolestivých stavů hybné soustavy. Praha: Raabe, [2017]. Rehabilitační a fyzikální terapie. ISBN 978-80-7496-304-9.

Bolesti zápěstí a brnění prstů je nutné řešit hned!

Klienti prchají s elektřinou k velkým dodavatelům - Tisíce domácností chtějí přejít od svých stávajících dodavatelů, kteří jim ...

Nadcházející události

Registrujte se a získejte neomezený přístup ke všemu obsahu.

Staňte se členem a předplatitelem forbein.cz a získejte přístup k VIP obsahu.

Konečně jiný magazín - FORbeIN.cz

Dočasný přístup k prémiovému obsahu

na měsíc ZDARMA

Vyzkoušej

Možnost dostávat speciální zprávy a nabídky na e-mailovou adresu

Předplatné na měsíc za 149 Kč

Měsíční

Předplatné za 1 490 Kč ročně

Roční

Hlavní stránka

Události

Autoři

Kontakty

Registrace / Přihlásení

GDPR

Obchodní podmínky

Kariéra 

Dobrý den {NAME}, Vaše registrace k odběru prémiového obsahu magazínu ForBeIn.cz proběhla úspěšně. Přihlašujte se pomocí těchto údajů: Login: {USERNAME} Heslo: {PASSWORD}
na <a href="{LOGIN_PAGE}">této</a> stránce.
Děkujeme za zájem,
Redakce ForBeIn.cz

Dobrý den, zaregistrovali jsme Váš požadavek na obnovení hesla k účtu {USERNAME}. Klikněte <a href="{RESET_PAGE}">sem</a> a za chviličku to bude hotové :)
Děkujeme za důvěru a zájem,
Redakční podpora ForBeIn.cz

Superpevné vidlice stromů můžou držet dřevostavby

Víte, jak se v archeologii proslavil elektrikář František Sedláček?

Láska, sex a roboti

Jak nabídnout tělu péči a zajistit si jeho vděčnost? Zkuste rozproudit lymfu!

Jak Ferda Mravenec začal hrát ragby. Aneb sportovní kariéra Ondřeje Sekory

Registrujte se a získejte neomezený přístup ke všemu obsahu.

Víte, jak se v archeologii proslavil elektrikář František Sedláček?

Každý správný Čech má svého Nováka

Jak šla česká pálenka do světa

Víno, ženy a zpěv – to je pravé slovácké vinobraní

Jak Ferda Mravenec začal hrát ragby. Aneb sportovní kariéra Ondřeje Sekory

M. R. Štefánik: Po stopách lovce komet

Pirkův běh na dlouhou trať

Architekt Plečnik byl svého času odmítnut samotným rakouským císařem Františkem Josefem I.

Superpevné vidlice stromů můžou držet dřevostavby

Láska, sex a roboti

Robopsi zkoumají pražské podzemí

Domov chytřejší než my sami

Jak nabídnout tělu péči a zajistit si jeho vděčnost? Zkuste rozproudit lymfu!

Prohlédnout, očichat, ochutnat

Nejsme ublížený feministky

Někteří Sámové dodnes žijí kočovným způsobem života. Na co byste se jich nikdy neměli ptát?

Bolest krční páteře nemusí být konec světa. Skoncujte s ní jednou provždy

Jaká jsou rizika a výhody umělých nehtů?

Last minute: Prohlídka elektráren Čeňkova Pila a Vydra. Za pár dní končí sezóna

Bolesti zápěstí a brnění prstů je nutné řešit hned!

Buďte pravidelně v obraze díky našemu newsletteru.