Sestavu robotických systémů na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze rozšířily začátkem léta dva stroje SPOT s robotickou rukou od firmy Boston Dynamics. Tým robotiků a informatiků se s nimi seznámil a první testování již mají za sebou.

Vydali se do sítě pražských kolektorů, kde strávili celkem šest dnů. Jejich úkolem bylo ověřit schopnost strojů pohybovat se v neznámém prostředí bez zásahu člověka, získat data o šíření radiového signálu v podobných prostorech a zároveň při tom pomáhali vytvořit 3D mapu.
<img title="Zdroj: Petr Neugebauer, FEL ČVUT - se svolením" src="/uploads/LR_22_SPOT_Kolektory_28062022_af30ef5c23.jpg" alt="" />
Kolektorů, kterými vedou různé inženýrské sítě, je pod Prahou v různých hloubkách téměř sto kilometrů. „Data zde získaná se využijí k vytvoření 3D modelu jejich mapy. Tou nahradíme fyzické prohlídky. Zájemcům o podzemí nabídnou představu o tom, kudy kabely a ostatní sítě v Praze vedou,“ řekla Barbora Švecová za společnost Kolektory Praha. V minulosti se do kolektorů chodilo na veřejné prohlídky, nyní jsou však veřejnosti nepřístupné, neboť se jedná o strategickou infrastrukturu.
<img title="Zdroj: Petr Neugebauer, FEL ČVUT - se svolením" src="/uploads/LR_28_SPOT_Kolektory_28062022_29233808bc.jpg" alt="" /> 
A jak to vlastně robot dělá? „Snaží se zapamatovat si scénu tak, jak ji viděl, a pak si říká aha, tady už jsem byl. Představte si laserové ukazovátko, jímž zjistí, jak je překážka daleko. On má takových laserových ukazovátek 128, stočí je kolem dokola a tím získá 3D mapu. Pak kus popojde a mapa se trochu liší. Uvnitř je algoritmus, který napasuje jednotlivé skeny na sebe. Zároveň ví, kde ta měření probíhala,“ vysvětluje Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky FEL ČVUT. „To, co bylo před 10 až 15 lety jen předmětem výzkumu, je dnes běžnou záležitostí. My chceme, aby roboti prováděli hodně složitých akcí samostatně. Všude tam, kde se nějaká činnost opakuje, umí přesná měření,“ říká výzkumník.
<h2 style="font-weight: 400;">Jako autíčko na ovládání</h2>
Přístroj v hodnotě zhruba milion korun je z výroby připraven na to, aby byl řízen pomocí dat z jeho hloubkových kamer umístěných vpředu, z boku a vzadu. „Jeho základní funkce mu říká: jdi tak, aby ses sám nepoškodil, a kdekoliv něco najdeš, tak reportuj nebo si to ulož do počítače. On vidí hloubku a na základě dat řídí vzor chůze, určuje, kam položí nohu, je to jako autíčko na ovládání. Má ale rád, když mu předem řeknete, že budou schody, po nich chodí lépe pozadu,“ vysvětluje Svoboda.
<img title="Zdroj: Petr Neugebauer, FEL ČVUT - se svolením" src="/uploads/LR_20_SPOT_Kolektory_28062022_6101e8ebbd.jpg" alt="" /> 
<h2 style="font-weight: 400;">Nezvedat, kope</h2>
Čtyřnohý stroj připomínající psa je možné si i pohladit či jej postrčit, není dobré jej ale zvedat. „Nepochopí to jako laskavý pokyn, nýbrž jako poruchu. Začne hledat pevnou půdu pod nohama, takže zběsile kope nohama dolů a do stran,“ přibližuje Svoboda. Nohy má silné dost na to, aby přežil pád ze schodů. Roboti se dají využít také při živelních katastrofách. Kromě toho na ČVUT mají i další kolové, pásové či létající roboty. Ve srovnání s nimi však stroje SPOT mají několik výhod. Ruka je schopna číst štítky umístěné na kabelech, a robot tak zjistí, kudy kabel vede, a zavede ho do digitální mapy kolektoru. Ruka také umožňuje nahlédnout do míst, kam se robot normálně nedostane, může s ní uchopit předměty, odstranit překážky či otevírat dveře.

Zdroje: vlastní dotazování

Robopsi zkoumají pražské podzemí

Soustředěný pohled. Pot stéká po tváři a kape na košili… Do posledního místa zaplněný Alexandra Palace v Londýně. Obrovská show, záře reflektorů a televizní přenosy do celého světa. Ve finále mistrovství světa v šipkách se utkají dva hráči, kteří prošli pavoukem až sem. Vítěz si odnese půl milionu a poražený 200 tisíc liber. Může až sem dojít kariéra šipkařů z oddílu v Českém Brodě?

Čtrnáctinásobný mistr světa organizace PDO Phil Taylor dostal od manželky terč a šipky a začal hrát v hospodě, kterou vlastnil mistr světa Eric Bristow. Prostě hospody mohou rodit legendy. Tedy alespoň v šipkách. Je páteční podvečer a v hospůdce U kohouta na poklidném okraji Českého Brodu je živo. Z boční místnůstky se ozývají rány, které vydávají šipky dopadající do elektronického terče. Co překvapí, je to, že proti sobě hrají dvě sotva desetileté děti. A hrají výtečně. Další omladina se průběžně objevuje u výčepního pultu a objednává si různé limonády. S těmi pak mizí ve stavebně odděleném salonku, kde jsou další dva terče. Všechny obsluhuje sympatická šenkýřka, jež průběžně zapisuje výsledky jednotlivých utkání do sešitu položeného na jednom ze stolů.
<img title="Disnej Broďáci u jednoho z terčů na své základně. Foto: Disnej Broďáci - se svolením" src="/uploads/sipky_Brod_02_a10284b8ea.jpg" alt="Disnej Broďáci u jednoho z terčů na své základně" /> 
<h2>Disney trochu jinak</h2>
Je to Lucie Látalová, která zde založila a vede šipkový oddíl se zvláštním názvem Disnej Broďáci. „Disneyovky máme všichni rádi, tak jsme to chtěli mít v názvu. Jenže jsme se báli, aby s použitím správně napsaného jména Disney nevznikly nějaké opletačky kvůli ochranné známce, tak jsme to udělali takhle,“ vysvětluje.
V oddílu je pět dívek a devět chlapců ve věkovém rozmezí mezi sedmi a šestnácti lety. Tréninky zde mají každý čtvrtek a pátek od 17 hodin, o některých víkendech pak jezdí na různé turnaje. „Na konci května jsme se třeba zúčastnili soutěže O pohár starosty Batňovic. V kategorii žáků od 6 do 12 let jsme vybojovali dvě druhá a jedno třetí místo, juniorům mezi 15 a 18 lety pak chyběla na třetí místo jediná výhra,“ pochvaluje si Lucie.
A jak se vlastně v hlavě matky tří dětí zrodí nápad založit dětský šipkový oddíl? „Na oddíl jsem nejdřív vůbec nemyslela. K šipkám nás přivedl můj otec, za kterým jezdíme do Batňovic a on sám šipky trénuje. Když jsem pak v době proticovidových opatření zjistila, že děti vlastně nikam nemůžou, sedí doma a koukají do mobilů a počítačů, koupila jsem terč i domů,“ vzpomíná.
<img title="Zdroj: Afif Kusuma / Unsplash" src="/uploads/sipky_Brod_06_b1fe05d8ac.jpg" alt="" /> 
<h2>Příliš hlučná zábava</h2>
Její děti házení šipek „chytlo“ a začalo bavit. Jenže vznikl problém – elektronický terč je na rozdíl od toho sisalového poměrně hlučný, což se samozřejmě nelíbilo sousedům v bytovém domě. „Když se opatření uvolnila, hledala jsem nějaké místo, kam bychom si mohli terč dát a nikoho nerušili. Nějaké příležitosti i byly, ale bohužel mimo mé finanční možnosti. Pak jsem nastoupila do zaměstnání k majiteli této hospody a ukázalo se to jako vítězství,“ říká trenérka. „Když určil, že budu pracovat převážně v této hospodě, zajásala jsem, protože v zadním salonku byly dva šipkové automaty. A pak mě napadlo svým dětem pořídit ,parťákyʻ. Koncem dubna jsem vyrobila letáčky s informací, že zde vzniká šipkový oddíl, a rozvěsila je po Českém Brodě. Že se mi tu sejde čtrnáct dětí mě samotnou překvapilo.“

<h2>Je to sport pro děti?</h2>
Zlí jazykové mohou namítnout, že šipky jsou hospodský sport a děti by spíš měly běhat venku. „Kdo chce běhat venku, může, tohle mi přijde přece jen smysluplnější, než aby děti seděly u televize, počítače a videoher, nebo se někde bezcílně poflakovaly po ulicích,“ říká Lucie.
Pro většinu lidí jsou šipky samozřejmě jen odpočinkovou zábavou, stejně jako třeba bowling, kulečník nebo pétanque. Ale i tyto sporty mají své mistry, pro které se staly životní náplní.
Disnej Broďáci se nejdříve učí, jak při hře správně stát a vést ruku při odhozu šipky (byť zde neexistuje univerzální pravda, každý nakonec zjistí, co mu vyhovuje nejvíc). Pak se naučí hrát přesně jednotlivá čísla, a nakonec přijdou doubly, triply a středy. A zdá se, že jim to jde náramně dobře.
Z tréninků si navíc odnášejí i to, co se v dnešním světě trochu vytrácí – umění pozdravit, poprosit a poděkovat.
<img title="Zdroj: Vitolda Klein / Unsplash" src="/uploads/sipky_Brod_07_08db01bb03.jpg" alt="" /> 
Vše při trénincích platí zatím Lucie sama. Kredity do šipkového automatu (5 Kč hra pro jednoho hráče) a limonády dětem. Ty si platí jen výjezdy na turnaje (cesta, jídlo, pití). „Upřímně – hledám nějaké sponzory. Jeden trénink mě stojí 1000 až 1300 korun. Ale zatím jsem se neodhodlala říct si o peníze natvrdo rodičům. Doba je zlá a já se bojím, že mi sem potom půlka dětí přestane chodit,“ uzavírá.
I kdyby se nikdo z českobrodského oddílu na samý vrchol neprobojoval, děti budou mít základy pro solidní výkonnost v zábavném sportu. Díky němu mohou v budoucnosti poznat krásy České republiky při objíždění turnajů různých úrovní a určitě se také seznámit se spoustou zajímavých lidí, kteří se této hře věnují. Zdroje: redakce, vlastní dotazování

Každý z členů oddílu má dres se svým jménem

Vyrůstají v Českém Brodě noví šipkoví šampioni?

V médiích, především tištěných, se pohybuji od začátku 90. let. Pracoval jsem i v oblasti PR, poslední čtyři roky jsem působil jako editor webu Pražského deníku.

Richard Šedý

Detail autora

Dočasný přístup k prémiovému obsahu

na měsíc ZDARMA

Vyzkoušej

Možnost dostávat speciální zprávy a nabídky na e-mailovou adresu

Předplatné na měsíc za 149 Kč

Měsíční

Předplatné za 1 490 Kč ročně

Roční

Hlavní stránka

Události

Autoři

Kontakty

Registrace / Přihlásení

GDPR

Obchodní podmínky

Kariéra 

Dobrý den {NAME}, Vaše registrace k odběru prémiového obsahu magazínu ForBeIn.cz proběhla úspěšně. Přihlašujte se pomocí těchto údajů: Login: {USERNAME} Heslo: {PASSWORD}
na <a href="{LOGIN_PAGE}">této</a> stránce.
Děkujeme za zájem,
Redakce ForBeIn.cz

Dobrý den, zaregistrovali jsme Váš požadavek na obnovení hesla k účtu {USERNAME}. Klikněte <a href="{RESET_PAGE}">sem</a> a za chviličku to bude hotové :)
Děkujeme za důvěru a zájem,
Redakční podpora ForBeIn.cz

Richard Šedý

Buďte pravidelně v obraze díky našemu newsletteru.