M. R. Štefánik: Po stopách lovce komet

Určitě patří k nejznámějším Slovákům v českých dějinách 20. století. Milan Rastislav Štefánik. Legenda. Jeden ze spoluzakladatelů samostatného Československa. Ale napadlo vás někdy, že stopy tohoto Čechoslováka s francouzskou národností narozeného v Rakousku-Uhersku najdeme skoro na všech kontinentech?

Voják, politik, letec, vědec…

Štefánik byl světoběžník, ale do světa se ostatně vydala také jeho socha z dílny slavného českého umělce a Štefánikova přítele Bohumila Kafky. Krom pražského Petřína či bratislavského nábřeží Dunaje stojí Štefánik také třeba v nevelkém jihofrancouzském městečku Paulhan, které se stalo sesterskou obcí jeho rodné Košariské.

Zdroj: Bohumil Kafka Paulhan / Wikimedia Commons, CC BY SA 4.0

… ale hlavně astronom

Francie se Štefánikovi stala druhým domovem. V létě 1912 získal francouzské občanství, ve Francii prošel leteckým výcvikem, pro tamní vládu konal diplomatické mise.

Ve francouzských službách stihl ještě před válkou zřídit observatoř v Ekvádoru, pozorovat slunce v Brazílii, Austrálii i na Novém Zélandě. Meteorologickou stanici vybudoval také v Maroku.

Observatoř na Mont Blanc, 1908. Zdroj: Wikimedia Commons, volné dílo

To už měl za sebou také dobrodružnou expedici na nejvyšší vrchol Evropy: cílem bylo na Eiffelověobservatoři pozorovat sluneční aktivitu v atmosféře. Špatné počasí ale tehdy badatele na vrcholu Mont Blanku uvěznilo o týden déle, až jejich kolegové pod alpským velikánem přestávali věřit, že jsou stále naživu. Přežili. I když pozorování nebe během třítýdenního pobytu věnovali pouhých pár desítek minut!

Neobyčejné dobrodružství bylo součástí prestižního zaměstnání na observatoři v Meudonu u Paříže, kde Štefánik působil jako asistent proslulého profesora Pierra Janssena, jenž si aktivit mladého vědce velmi považoval.

Paul Gauguin: Vzývání 1903. Zdroj: Wikimedia Commons, volné dílo

Evropský sen o mýtickém Tahiti

Touha po exotických krajích je nakažlivá. Kdo by neznal třeba francouzského malíře Paula Gauguina, jehož malby spoře oděných Tahiťanek vlastně zrodily evropský sen o idylickém životě na vzdálených ostrovech. K popularizaci mýtu o Tahiti ale přispěl také „náš“ hrdina Štefánik.

Josef Kotulič / Wikimedia Commons, CC SA 4.0

„Pan Stephanik laskavě žádá veřejnost, aby se v průběhu několika dnů zdržela výstupů k observatoři na hoře Faiere,“ dočetli se v květnu 1910 čtenáři zpravodaje vycházejícího na dalekém Tahiti.

Dnes už existenci Štefánikovy provizorní observatoře na kopci nad hlavním městem Francouzské Polynésie Papeete dokládá jen pár dobových fotografií. Požár v roce 1948 ji srovnal se zemí.

Připomíná ji ale pamětní deska, kterou na vrcholu hory postavili členové expedice Tahiti ’94, jež se pod vedením legendárního slovenského horolezce a cestovatele Františka Keleho vydala po Štefánikových stopách. Na ostrově Vava’u na nedalekém souostroví Tonga nalezli též zbytky betonových pylonů, které „muži, který se dívá na hvězdy“, jak domorodci Štefánikovi přezdívali, sloužily jako stativy pro pozorování Slunce.

Přístav v Papeete Tahiti počátek 20. století. Zdroj: Couloun / Wikimedia Commons, volné dílo

Zatmění s kometou

Štefánikovi se v Polynésii zalíbilo, dokonce přemýšlel o založení tamní slovenské kolonie. Ale jeho hlavní poslání bylo vědecké.

V roce 1910 pozoroval nad Papeete Halleyovou kometu. Pozorování se mu sice kvůli špatnému počasí nezdařilo, ale astronom si spravil chuť o rok později, kdy se vydal za zatměním Slunce na datovou hranici planety na Tongu. Tentokrát se mu naopak podařilo přivézt do Evropy vynikající fotografie úplného zatmění Slunce.

Po sto letech od Štefánikova pobytu se na místo vypravila česká patnáctičlenná expedice s názvem Ebitahicykl v čele se Štefánikovým obdivovatelem, astronomem Jiřím Grygarem…

A propos: části dřevěného plotu zdobené řezbami Paula Gauguina, které Štefánik přivezl ze svého pobytu v Tichomoří, jsou dnes uloženy ve sbírkách Národního muzea v Praze!

Zdroje: Wikimedia Commons, mrstefanik.sk, Česká televize