„Jestli okamžitě nepřestaneš řvát, tak už fakt dostaneš!“ syčí rozčileně paní ve frontě přede mnou na svého malého, momentálně poněkud hlasitějšího syna. Všem okolo včetně mě to přijde víceméně normální. Jsme totiž v Česku.

Tato minipříhoda mi připomněla nedávnou diskuzi s několika známými, kteří žijí dlouhodobě v cizině. A zamýšlím se, jestli by se nějak změnil můj přístup k dětem, kdybych se kdysi vdala do zahraničí.
<h2>Když děti zlobí </h2>
„Jakékoli bití je v Německu trestný čin. Kdyby vás někdo nahlásil, okamžitě máte co dělat se sociálkou a policií,“ říká Jana, maminka dvou dětí školkového věku. Se svou rodinou žije v Bavorsku. „V případě, že bychom se s manželem nedej bože rozvedli a on u soudu řekl, že jsem děti byť jen jednou plácla, automaticky by je získal do své péče.“ Zajímá mě, jak to němečtí rodiče dělají, když potřebují, aby je děti poslechly. „Z toho, co jsem měla možnost pozorovat, opakují svůj požadavek, dokud se dítě nepodvolí. Klidně i hodinu,“ odpovídá mi Jana. „A také hodně dbají na důslednost. Když už něco jednou zakážete, je nemyslitelné, že byste později změnili názor.“ „Co se týče poslušnosti, v Anglii se hodně uplatňuje takzvaný naughty step,“ vysvětluje Markéta, která dlouhá léta působila jako chůva v Londýně. „Pokud dítě zlobí, musí si za trest sednout na ,zlobivý schodʻ na čas určený svým věkem. Takže třeba čtyřleté dítě na čtyři minuty. Pak se jim znovu vysvětlí, co udělaly špatně, dají si s rodičem pusu na usmířenou a jede se dál.“
<img title="Zdroj: Freepik" src="/uploads/Vychova_deti_v_zahranici_02_58b38d046d.jpg" alt="" /> 
<h2>Fackovací zákon v Česku </h2>
Německo i Británie patří mezi dalších 58 zemí, kde jsou fyzické tresty mimo zákon. Evropský soud pro lidská práva zaúkoloval Česko přijetím stejné legislativy, zatím se to ale nechystá. Důvodem je i rozporuplný postoj odborníků – spousta z nich se sice shoduje, že fyzické trestání nepřináší nic dobrého, najdou se ale i opačná stanoviska. „Fyzické vymezování hranic je přirozeností savců, člověka nevyjímaje. V kontrastu se zoufalými, vyhořelými maminkami, které mě navštěvují v mé poradně, si opravdu říkám, jestli to ty kočky nedělají líp,“ míní například psycholožka Pavla Koucká. „Psychické tresty, jako je ponižování, ignorování či odpírání lásky, přitom bývají kolikrát mnohem ničivější. Ty ale zakázat nejdou.“ Obdobně varuje i psycholog Jeroným Klimeš: „Plošný právní zákaz problém nevyřeší, společnost nevzdělá. Rodiče se nenaučí jiné způsoby výchovy, ale dostaneme mnohem větší problém než bití dětí, a to je rezignování na výchovu.“ Nutno ovšem dodat, že ani v ostatních evropských zemích všichni odborníci nebyli přijetím zákona nadšeni a používali obdobné argumenty, jaké se objevují u nás.
<img title="Zdroj: Freepik" src="/uploads/Vychova_deti_v_zahranici_03_22b01136ef.jpg" alt="" /> 
<h2>Vyrůstat v sebevědomého člověka </h2>
Používání či nepoužívání občasného plácnutí samozřejmě není jediným rozdílem v přístupu k dětem. „Francouzské děti jsou hodně sociálně zdatné. Nemají problém se bavit s dospělými, rychle navazují přátelství i s jinými dětmi,“ říká Adéla, maminka dvouleté Aničky žijící v Marseille. „Myslím, že je to tím, že pokud jsou děti ve společnosti dospělých, dospělí jim věnují hodně pozornosti, jsou prostě vnímány jako důležitá součást komunity. Rychlému navazování sociálních kontaktů také nahrává to, že ve škole se kolektiv dětí ve třídě mění každý rok. Pokud si tedy rychle nenajdete nové kamarády každé září, máte smůlu." „Britské děti jsou za všechno velmi chváleny, i za úplně běžné věci typu umytí si rukou,“ říká Markéta. „Taky se i u dětí hodně praktikuje typická britská zdvořilost. Při každém požadavku musíte dítěti říct ,prosímʻ a ,děkujiʻ, přes to nejede vlak.“ „To v Německu je naopak jedním z nejdůležitějších vzdělávacích cílů poslušnost. Pokud vyrůstáte v liberální rodině, máte štěstí a můžete sdělit svůj názor,“ pokračuje Jana. „Ale slyšela jsem, že Němci minulých generací měli velký problém s blízkostí a vazbou na rodiče. Matkám bylo doporučováno děti nekonejšit a nemazlit se s nimi. Prý to v některých rodinách ještě přetrvává, osobně jsem se s tím ale naštěstí nesetkala.“
<img title="Zdroj: Juliane Liebermann / Unsplash" src="/uploads/Vychova_deti_v_zahranici_04_49fd8256e2.jpg" alt="" /> 
<h2>Jinak kluci, jinak holky </h2>
„V Egyptě se hodně liší přístup k dětem podle pohlaví,“ přidává se do diskuze Kristina, která tam žila dvanáct let. „Pokud se narodíte jako chlapeček, je s vámi zacházeno jako s malým faraonem, pokud jako holčička, je pro rodiče nejzásadnější dobře vás provdat. Na holčičky jsou proto kladeny mnohem větší nároky, zatímco kluk je obletován. Obecně si tam ale rodiče často nechají děti úplně skákat po hlavě, liší se to ale rodič od rodiče.“ Velká volnost a odlišná výchova chlapců a holčiček je typická i pro další státy. „Bývalá manželka se odstěhovala za svým novým partnerem do Řecka. A vyprávěla, jak musela zhruba dva roky svádět tuhý boj se svou tchyní o to, jakým způsobem bude vychovávat svého syna. Protože v Řecku mají děti dlouho téměř absolutní svobodu, což je v naprostém rozporu s českým přístupem,“ popisuje Honza z Prahy.
<h2>Ve dne v noci </h2>
Kristina vypráví: „V Egyptě mají děti absolutně jiný režim v tom, že běžně chodí s rodiči ven i v noci. Vidíte tam malé děti venku klidně o půlnoci. A to bez ohledu na fakt, jestli je druhý den škola nebo ne. Škola je vůbec kapitola sama pro sebe. Třeba spousta beduínů kašle na povinnou školní docházku. Mají hodně dětí a potřebují, aby jim ve všem pomáhaly. Obecně se do školy chodí daleko méně, protože škola končí na konci dubna a znovu začíná až na konci září.“
<img title="Foto: Kristina Vacková - se svolením" src="/uploads/Vychova_deti_v_zahranici_05_57ecfdeca6.jpg" alt="" /> 
<h2>Nejsme roboti </h2>
Původně jsem chtěla na základě výše řečeného nějak posoudit, který výchovný systém je nejlepší. Ale nejde to. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby všechny děti světa vyrůstaly v milující rodině, plné respektu ke všem jejím členům a jejich potřebám. Kde by zároveň cítily jasné hranice a věděly, že se o rodiče mohou opřít jako o autoritu. Ale upřímně – bez ohledu na to, v jaké zemi jako rodiče žijeme, nejsme roboti. A rodičovství před nás klade nemálo výzev týkajících se trpělivosti, tolerance, komunikace i zvládání vlastních emocí. Držím proto palce všem – dětem i jejich rodičům.
Zdroje: osobní rozhovory, <a href="https://zena.aktualne.cz/rodina/komentar-placnuti-neni-fyzicky-trest-jde-o-instinkt-rodicu-z/r~565f01bc898811eca89f0cc47ab5f122/">zena.aktualne.cz</a>, <a href="https://eduzin.cz/wp/2022/02/11/ctyricet-let-za-svedskem-a-dvacet-za-turkmenistanem-fackovat-deti-se-smi-uz-skoro-jen-v-cesku/">eduzin.cz</a>, <a href="https://plus.rozhlas.cz/zakaz-biti-deti-muze-prinest-vetsi-problem-rezignaci-na-vychovu-varuje-psycholog-8089520">plus.rozhlas.cz</a>

Dostane dítě v Německu na zadek? Jiný kraj, jiný mrav aneb Výchova dětí v zahraničí

Napsat knihu o smrti, která by byla dojemná a uměla rozproudit hluboké emoce, by patrně nebylo nic až tak výjimečného. Nový román Pavla Tomeše Až na ten konec dobrý! ale boří tradiční tabu. Motiv smrti pojímá úplně jinak, než je běžný standard. Na smrt se dívá optikou humoru, nadsázky a smyslu pro absurditu.

<h2>Humorný román o smrti</h2>
Téma smrti je v knize ústřední. Spojuje všechny hlavní postavy a příběhem se vine jako červená nit, nicméně román o umírání to vyloženě není. Najdete tu poznatky o astronomii, botanice, vztahové propletence i sex. Jak ostatně uvádí už samotný přebal: „Je to háelpéčko jako prase. Tedy hluboký lidský příběh.“ Možná právě tím si Tomešova kniha získala přízeň čtenářů, kteří jí letos udělili svou cenu v prestižní literární soutěži Magnesia Litera.
<h2>Tři pohledy</h2>
Základ dějové linky tvoří střídavé vyprávění tří hlavních postav – Luny, Dědka a mladé novinářky. Co jsou zač? Rodiče jedenáctileté Luny zahynuli při autonehodě. Osiřelá dívka má navíc zvláštní zálibu ve sbírání a tvoření úmrtních oznámení (hlavně lidem, které by nejraději viděla na druhém břehu, například učitelce matematiky). Lunin dědeček alias Dědek se o vnučku dost svérázně stará. A atraktivní novinářka píše články do rubriky Černá kronika, a proto často bývá jako jedna z prvních u všech nehod, úrazů a pohrom v kraji.
Jak už to u podobně strukturovaných příběhů bývá, osudy všech tří hrdinů se postupem času protnou. Zápletka se začíná rozvíjet v okamžiku, kdy si Dědek u věštkyně vytáhne jednu originálně ztvárněnou tarotovou kartu…
Ale to bychom vám už prozrazovali moc! Lepší je si knihu přečíst. 
<img title="Přebal knihy Až na ten konec dobrý. Foto: Pavel Tomeš - se souhlasem " src="/uploads/Pavel_Tomes_01_847467d4fe.jpg" alt="" /> <a href="https://www.kosmas.cz/knihy/295308/az-na-ten-konec-dobry/?afil=1287">Až na ten konec dobrý! na Kosmas.cz</a>
<h2>Literární stand-up</h2>
Autor ve svém prvním románu nezapře své další profese – Tomeš je především oblíbený brněnský stand-up komik, známý z pořadů Na Stojáka a Comedy club, bývalý novinář a reklamní textař. A na jeho literárních počinech je to jednoznačně znát. Příběh je protkaný spletí historek, vtipných dialogů a situací, u nichž jde primárně o zábavnost a výraznou pointu. Tedy skečů, které by ve stand-up představení fungovaly velmi dobře.
Pavel Tomeš mimochodem pojímá i samotnou propagaci svých knih podobně jako stand-up vystoupení. „Na svých čteních spojuju dvě věci, které miluju – literaturu a stand-up,“ říká autor v rozhovoru pro Český rozhlas. „Nechci, aby to vypadalo tak, že na autorské čtení přijdete, někdo tam bude na pódiu kuňkat a nakonec si musíte koupit nějakou tlustou knihu. Já vycházím ze stand-up comedy. Rád bych, aby se lidi pobavili už jen tím, že tam byli,“ vysvětluje Tomeš. „I když nakonec si musí koupit tu knížku, samozřejmě,“ dodává. 
<img title="Foto: Pavel Tomeš - se souhlasem " src="/uploads/Pavel_Tomes_03_75b0e11bb7.jpg" alt="" /> 
<h2>Překvapení pro čtenáře</h2>
Jak se v dnešní době stává poměrně populárním počinem, Pavel Tomeš si svůj první román vydal samonákladem. To mu umožnilo si s knihou vyhrát i jinak, než jen prostřednictvím textu. Pro čtenáře tak přichystal různá nečekaná překvapení. Jedním z nich je třeba to, že pokud je kniha delší dobu na umělém světle (pokud si například čtete před spaním při rozsvícené lampičce), po zhasnutí její přebal pořád svítí. Tomeš to komentuje: „Někdo by třeba rád přerušil četbu a šel spát, ale kniha mu to prostě neumožní.“ 
<img title="Foto: Pavel Tomeš - se souhlasem " src="/uploads/Pavel_Tomes_04_4b15dbc729.jpg" alt="" /> 
<h2>Strach s nadhledem</h2>
Pokud máte (jako většina smrtelníků) ze stárnutí a skonu strach, může být uklidňující podívat se na toto nepříjemné téma z jiné perspektivy. Třeba tak ztratí něco ze své děsivosti. Například scéna, kdy jedenáctiletá Luna popisuje, že v případě svého skonu by si přála být uložena do bílé rakve, hezky podporuje fantazii: „A budou u ní fixky. Nechám si ji celou popsat, jako když má někdo sádru, zlomenou ruku nebo nohu, noha lepší, víc místa. Když má někdo sádru, tak mu ji celá třída popíše, podpisy, různý vzkazy a tak. Škoda, že už neuvidím, co mi tam kdo napíše…“
Člověk by se málem začal těšit, no ne? <a href="https://www.kosmas.cz/knihy/295308/az-na-ten-konec-dobry/?afil=1287">Až na ten konec dobrý! na Kosmas.cz</a>
Zdroje:
Pavel Tomeš: Až na ten konec dobrý!, vyd. nakladatelství OTOČ, 2021
<a href="https://brno.rozhlas.cz/na-ze-je-kniha-o-smrti-je-tam-misty-dost-zivo-hodnoti-svuj-novy-roman-stand-8605246">brno.rozhlas.cz</a>

Smrt očima stand-up komika

To, co mě živí, a v čem zároveň vidím velký smysl, je vzdělávání a komunikace. Vlastním jazykovou školu a jako lektorka angličtiny slýchám množství neuvěřitelných příběhů. Věnuji se také koučinku a vedu workshopy osobního rozvoje. Ráda v sobě i v lidech kolem objevuji skrytý potenciál. Věřím, že možné je vše, co si dokážeme představit. 

Kateřina Mohylová

Detail autora

Dočasný přístup k prémiovému obsahu

na měsíc ZDARMA

Vyzkoušej

Možnost dostávat speciální zprávy a nabídky na e-mailovou adresu

Předplatné na měsíc za 149 Kč

Měsíční

Předplatné za 1 490 Kč ročně

Roční

Hlavní stránka

Události

Autoři

Kontakty

Registrace / Přihlásení

GDPR

Obchodní podmínky

Kariéra 

Dobrý den {NAME}, Vaše registrace k odběru prémiového obsahu magazínu ForBeIn.cz proběhla úspěšně. Přihlašujte se pomocí těchto údajů: Login: {USERNAME} Heslo: {PASSWORD}
na <a href="{LOGIN_PAGE}">této</a> stránce.
Děkujeme za zájem,
Redakce ForBeIn.cz

Dobrý den, zaregistrovali jsme Váš požadavek na obnovení hesla k účtu {USERNAME}. Klikněte <a href="{RESET_PAGE}">sem</a> a za chviličku to bude hotové :)
Děkujeme za důvěru a zájem,
Redakční podpora ForBeIn.cz

Kateřina Mohylová

Buďte pravidelně v obraze díky našemu newsletteru.