Slovo lymfodrenáž má pro většinu neznalých tajemný, a dokonce i trochu děsivý přídech. Drenáž! Fuj. A lymfa, co to vlastně je? Máte sklony k tloušťce, geny, které jste si nevybrali, a pokud ještě k tomu tak rádi jíte, pak je problém na světě. Prostorové výraznosti se prostě nevyhnete. Zkuste kúru v lymfodrenážním salonu.

Patřím k nešťastlivcům, jejichž tělesná schránka si dělá, co chce. Snad od narození! Pokouším se opomenout genetické prokletí a dispozici k tloušťce. Snažím se nevymlouvat na různé životní fáze, kdy mé tělo doslova vytvářelo nové lidské bytosti a rčení „po dětech“ mělo být dočasné. Nebylo! Váha zůstala a následný čas nepřinesl jen další roky, ale i další zbytečná kila. A pak jsem se rozhodla pro lymfodrenáž.
<img title="Foto: Karolina Grabowska / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_04_20ccb5daa6.jpeg" alt="" /> 
Mám ráda, když vím, jak věci fungují, a tak jsem se začala pídit i po informacích o „lymfě“. V těle máme mnoho sítí, které si navzájem dávají signály a podněty, aby to nějak drželo pohromadě a aby to „šlapalo“. Kromě krevního oběhu a nervů, o nichž má každý smrtelník nějaké povědomí, máme však i jiné důležité kanály. Myslím tím lymfatický (mízní) oběh, jehož základní funkcí je zbavovat tělo nečistot, jež se do něho dostávají z vnějšího prostředí vzduchem a potravinami. Pokud míza přirozeně neproudí, nastává problém, který může mít mnoho podob: otoky, těžké dýchání, únava, úbytek vitality a v důsledku toho nárůst hmotnosti, celulitida.
<img title="Foto: Elina Fairytale / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_08_f7d23c6ae7.jpg" alt="" /> 
<h2>Antická amfora té největší velikosti</h2>
V daný čas se na jednom místě sešlo několik dam, jež se potýkají se shora popsanými příznaky. Přišly sem, protože se svým problémem míní něco dělat. Jako já. Nebyly nikterak nejmladší a všechny spíš tělnaté. Jako já. „Dalo by se říct, že jídelníček mám přiměřený, s pohybem to sice nepřeháním, ale donedávna jsem byla jaksi ,optimálníʻ. Nevím, v čem to tkví, ale od jisté doby se po každém nádechu nebo po obyčejném loku čisté vody cítím stále ,plnějšíʻ, uvnitř i zvenku. Jak bych to jen řekla? Vypadám jak antická amfora té největší velikosti!“ Tak snad za všechny účastnice experimentu popsala problém jedna bodrá padesátnice.

<h2>Lymfa, základní míza stromu jménem tělo</h2>
„Na jednoduchou otázku, jak to funguje, není jednoduchá odpověď,“ řekla Mancy, ale přesto mi „věc“ přiblížila: „Abys pochopila, co se v souvislosti s lymfou v těle děje, musíš si představit, že všechny tělesné tkáně jsou permanentně v tekutině. Tak jako stromy pumpují vodu od kořenů do větví a listů, tak se v lidském těle z dodané vody přes stěny kapilár většina tekutiny dostává tam, kam má, avšak zbytek – spolu s nepřijatelnými buňkami, částicemi, jako jsou například bakterie – je transportován prostřednictvím lymfatického systému pryč.“  
<img title="Foto: Koolshooters / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_02_96cdf61d27.jpg" alt="" />
<h2>Kde se lymfa bere a co se s ní děje dál?</h2>
„Denně se v břiše, kde má mízní struktura centrum, soustředí kolem 2,5 litru průhledné až zakalené tekutiny, a ta postupně proudí organismem. Teče lymfatickými cévami a někdy se zastaví v místě jakéhosi rozšíření – v uzlinách, kterých máme v těle kolem 400. Ty nejznámější jsou na krku, pod klíční kostí, v podpaždí nebo tříslech. Fungují jako filtr, zabraňují infekcím a likvidují bakterie, dřív než mohou vniknout do krve. Spolu umožňují navrátit do oběhu část tekutiny a regulovat tak množství vody, aby nedocházelo k otokům.“
<h2>Zní to přirozeně, ale můžou nastat problémy. Jaké a jak na ně? </h2>
„Uzliny dokážou samy vyčistit až 85 % škodlivin v našem těle. Ale v důsledku překonání infekcí, operací, špatných stravovacích návyků nebo i jako následek špatné medikace může nastat porucha systému. Onemocnění je mnoho druhů a jsou různě obtížná. K těm nejzásadnějším a nejbolestivějším patří bércové vředy, nebo dokonce rakovinové nádory. Musíme mít na paměti, že řečiště lymfy aktivuje druhotně tok krve, tudíž je nutné ho občas ,pošťouchnoutʻ. A to drenáží (z angl. drainage – odtok), což znamená vytlačováním a pumpováním aktivovat mízní kanálky tak, aby posouvaly tekutinu z těla ven.“ 
<img title="Foto: Antoni Shkraba / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_07_5b5f08bb24.jpg" alt="" />
<h2>Co tedy dělat, když vím, že mým problémem je ucpaná či stagnující lymfa?</h2>
„Důvodů selhání mízního systému je mnoho a co člověk, to jiné řešení. Přesto ke každému léčení léky nebo dietou je dobré připojit aktivování lymfy lymfodrenážními technikami. Ty se praktikují manuálně nebo pomocí speciálních strojů. Samozřejmostí by vždycky mělo být ruční otevření hlavních uzlin, a to i před strojovou lymfodrenáží.“ 
<h2>Co na to bodrá padesátnice?</h2>
„Moje zkušenost vychází z toho, že jsem lymfodrenáž absolvovala ve ,studiu krásyʻ. Po příchodu nastupuje měření a vážení, což jsem odmítla. Čekání na zasvěcující úvod bylo marné, stejně jako očekávání manuální stimulace hlavních mízních uzlin. Ve velmi nevalně páchnoucí místnosti, propojené závěsem na kolejnici, byla dvě lůžka. Na nich spočívaly lymfodrenážní kalhoty, což znamená, že masáž se praktikuje pouze na spodní končetiny.“ 
<img title="Foto: Antoni Shkraba / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_06_428d692735.jpg" alt="" />
<h2>Když dva dělají totéž, není to totéž</h2>
„Znala jsem lymfodrenáž z Mancynina vyprávění, tudíž jsem nebyla zcela nepřipravená. Následující popis bude faktografický, byť mě daná situace značně rozrušila: Do kalhot, ve kterých se denně vystřídá desítka zákaznic, lezete v legínách, nebo v jiných vlastních punčocháčích. Potud by to bylo OK. Co ale, když objemem jsou to kalhoty M a vy máte velikost L nebo XL, nedej bože XXL. Problém je na světě: za 40 minut pobytu v salonu se mi jednotlivé nohavice otevřely snad sedmkrát! Nejen že jsem pochopila, že TAKTO TO NEFUNGUJE, ale být v dané situaci s nevyškoleným terapeutem, to může i otrlejšímu jedinci způsobit obrovské trápení a pořádnou díru v sebevědomí.“ 
<img title="Foto: Elina Fairytale / Pexels" src="/uploads/Lymfodrenaz_01_1aadbf2c3b.jpg" alt="" />
<h2>Zázrak se nekoná. Zhubnout lymfodrenáží nelze!</h2>
Říká se, že víra v daný postup mnoho lidí uzdravila... a systematické dodržování řádu je základem úspěchu... jenže! Právě v onom „jenže“, v tom věčně nepokojném slůvku, v nedostatku trpělivosti a důvěry je skryta odpověď, proč na mě žádný zázrak nezabírá. Přesto však věřím, že dopřát vlastnímu tělu péči je dobré, zaslouží si to! A Mancy uzavírá: „Upravit váhu lymfodrenáží nejde, je ale možné tento komplex zásad přidat k dalšímu snažení (redukce jídelníčku, znásobení pohybu atd.) a výsledek se možná dostaví.“  Přemýšlím o svých babičkách, které jedly, co dům, pole, kurník dal, celé dny dřely a vychovaly mnoho dětí. Netušily nic o rychlém nebo pomalém metabolismu, nemoci léčily česnekem a bylinkami. Při bolení natíraly klouby a nateklá místa francovkou. Pak poklepávaly takto ošetřené nohy, paže či záda hranou ruky. Možná to byla nějaká podoba lymfodrenáže, co já vím...  Zdroj: návštěva lymfodrenáže, vlastní zkušenosti, vlastní dotazování

Jak nabídnout tělu péči a zajistit si jeho vděčnost? Zkuste rozproudit lymfu!

Místo, kam vás dnes zavedeme, Pražané nenazvou jinak než Jiřák. V době před více než 90 lety se to tady jmenovalo Náměstí krále Jiřího a stavěli zde kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, nejkrásnější šperk v klenotnici české architektury. Paradoxně je jeho autorem slovinský architekt Josif Plečnik. Navštivme společně Plečnikův kostel.

Impozantní chrám stojící na pražských Vinohradech je propojením klasických a modernistických architektonických stylů a patří mezi nejslavnější pražské stavby. Život jeho architekta byl však plný peripetií. 
<img title="Neznámý / Creative commons, volné dílo" src="/uploads/Plecnik_11_68a4513c85.jpg" alt="Architekt Josef Plečnik" />
<h2>Panovníci a „jejich“ architekti </h2>
Spojení osvíceného vládce a geniálního umělce se v našich končinách uskutečnilo vícekrát a do dneška se z nich můžeme těšit: Karel IV. měl svého Petra Parléře, hrabě Špork architekta Alliprandiho a sochaře M. B. Brauna. Již vzpomínaný František Josef též podpořil vznik veřejných budov v Praze: Národní divadlo i Rudolfinum navrhl Josef Zítek. První prezident Masaryk přizval k realizaci svých představ Slovince J. Plečnika. „Vize a politické snahy TGM jsou vnitřní energií české společnosti dodnes, vnější podobu myšlení o veřejném prostoru tvořila silná generace architektů kolem Jana Kotěry. Právě na jeho pozvání přichází Plečnik do Prahy, aby se v letech 1920–35 podílel jako hlavní architekt na úpravách Pražského hradu,“ říká na jedné z četných přednášek historik Zdeněk Lukeš. 
<img title="Neznámý /Creativ commons, volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=35639392" src="/uploads/Plecnik_12_24a8a5a14f.jpg" alt="" /> 
<h2>Syn truhláře architektem</h2>
Stojím před kostelem se zápisníkem v ruce. Je červencový svátek a náměstí je plné lidí. Přistoupí ke mně mladý muž tmavé pleti. Bydlí na Vinohradech chvíli, nezná to tady. Zeptá se mě, jestli vím, kdo byl Plečnik? „Ano, jeden z nejosobitějších architektů XX. století,“ odpovím. Javiér myslí, že byl Čech. „Ne, narodil se v Lublani v lednu před 151 lety do rodiny truhláře a svoji zálibu v malování musel před pragmatickým otcem skrývat.“ Javiér je okouzlen chrámem, moje slova sice poslouchá, ale už mu volají přátelé…
<h2>Příští pražský hradní architekt byl v mládí „vybučen“                                                                            </h2>
Až nečekaná smrt otce otevřela nadanému mladíkovi cestu k architektuře. Studoval na vídeňské umělecké akademii u slavného Otto Wagnera (se spolužákem J. Kotěrou). Již brzo po absolutoriu Plečnik projektoval vily, činžovní domy, pomníky, kostel, ale jeho realizace nenechaly kolemjdoucí v klidu. V době svého vzniku vyvolávaly spíš nepochopení a nepřijetí. Na unikátní vídeňský železobetonový kostel sv. Ducha se snesla kritika dokonce z úst císaře Františka Josefa, který odmítl přijít na jeho vysvěcení. Další z Plečnikových velkých realizací, Zacherlův palác, stojící nedaleko vídeňské katedrály sv. Štěpána, byl t. č., řečeno divadelní hantýrkou, „doslova vybučen“. Dnes je palác odborníky označován jako jedna z prvních skutečně moderních budov v Evropě. 
<img title="Portál kostela. Zdroj: VitVit – vlastní dílo/ Creative commons, CC BY-SA 4.0" src="/uploads/Plecnik_04_56e8c94eb6.jpg" alt="Portál kostela" /> 
<h2>Krok správným směrem?</h2>
Možná i vzhledem k této situaci Plečnik přesídlil do Prahy a přijal post pedagoga na Uměleckoprůmyslové škole, i když… České prostředí mu není neznámé, z Vídně to měl architekt na skok, jenže… Z mnoha hledisek se toto rozhodnutí může jevit jako krok zpět! Nikdo však nepředpokládal, že padne „žalář národů“, Rakousko-uherská říše. Se vznikem nových národních států přišly i nové stavební výzvy a architektonické tvůrčí šance. Nejinak je tomu i v Čechách. Prezident Masaryk se rozhodl Pražský hrad obnovit a vytvořit z něj důstojné sídlo. Založil Kancelář prezidenta republiky, která vysílala a byly odtamtud vysílány signály, kde, co a jak opravit, uzpůsobit, zvelebit. Ve chvíli, kdy byla vypsána soutěž na úpravu hradních Rajských zahrad a zahrady Na Valech, začalo se mluvit o slovinském architektovi J. Plečnikovi. Spolu s TGM měla na vzhled a úpravy Hradu velký vliv i Masarykova dcera Alice, která zastávala funkci první dámy. „Paní Doktor“, jak byla oslovována, stála při mnoha dalších rozhodnutích. Jak budou vypadat a čemu budou sloužit četné hradní sály, síně, konírny i zahrady. Její vztah s Plečnikem byl nejprve ryze pracovní, pak se ale změnil. Jak odkrývá korespondence mezi ním a prezidentem a též s Alicí (uložena v Plečnikově muzeu v Lublani), jejich přátelství přerostlo posléze v partnerskou blízkost. „To je zcela jiný příběh, přesto: v dopisech se aktéři zmiňují i o projektu kostela na Královských Vinohradech.“ 
<img title="Kostel a Žižkovský vysílač. Zdroj: VitVit – vlastní dílo / Creative commons, CC BY-SA 4.0" src="/uploads/Plecnik_03_7c44fe498f.jpg" alt="" />
<h2>Kostel jako poděkování za svobodu</h2>
Plečnik byl člověk pilný a zcela oddaný své práci. Kromě desítek zásadních realizací na všech hradních nádvořích (Sloupová síň, Býčí schodiště, kašna se sochou sv. Jiří nebo různé pavilonky a vyhlídkové terasy v hradních zahradách aj.) pracoval i na úpravách zámku v Lánech a jeho okolí. A v půlce dvacátých let začal pracovat na projektu nového pražského kostela. První sakrální stavba samostatného Československa byla zasvěcena srdci Ježíše jako poděkování za to, že se Češi osvobodili a dosáhli samostatnosti. Architekt v průběhu let přinášel různé varianty, mnohé velmi netradiční, všechny velmi finančně nákladné. Např. uvnitř hlavní lodě měla být dvoupatrová kolonáda a zvonice měla být volně stojící budovou. Nakonec však byla přijatá podoba kostela v železobetonovém skeletu, jak ji známe dnes. K zahájení stavby sice došlo v srpnu 1929, ale cesta ke kýženému cíli trvala dalších 20 let.
<img title="Pohled na varhany. Zdroj: number8⃣photo / Creative commons, CC BY 2.0" src="/uploads/Plecnik_09_44f2242ab7.jpg" alt="Pohled na varhany." /> 
<h2>Trochu Akropole, trochu Karlštejn</h2>
Návštěvníkovi kostela, který někdy zavítal do jihoevropských destinací, jistě neunikne, že tato osobitá stavba je inspirována řeckými a římskými antickými chrámy a starokřesťanskými vzory. Nahlédněme a podivujme se: Hlavní sál má tvar obdélníku, stěny z neomítnutých cihel, dekorované zlatými křížky, a plochý kazetový strop. Symboliku původního křesťanství architekt propojil s ryze českými prvky: fasáda z „purpurových“ polévaných cihel s vystupujícími bílými kameny symbolizuje královský hermelín Karla IV., báň na vrcholu věže a jablko s křížem odkazují na Krista jako vládce.

<h2>Nečekané pohledy na kostel, fantastické výhledy z něho</h2>
V podzemí kostela se nachází další nádherný prostor – krypta a kaple s valenou klenbou. Při její stavbě bylo použito původní středověké zdivo vybourané při úpravě areálu Hradu. Spojitost se sídlem českých králů je zjevná, i když člověk vystoupá do hlavní věže. Je vysoká 42 metrů a připomíná karlštejnský Donjon. Její zvláštností jsou kulaté hodiny o průměru 7,5 metru, největší v Česku, a je kolem nich umístěn unikátní systém ramp, z nichž je možné sledovat fantastické výhledy na Prahu až k Pražskému hradu. To velmi oceňoval i TGM, který stavbu několikrát navštívil a vyslovil se, že je „velmi spokojen“. Oba muže spojovala nejen reálná spolupráce, po prezidentově abdikaci Plečnik jako architekt v Praze skončil, přáteli však zůstali. Dnes má, od roku 2010 Národní kulturní památka, ambici zapsat se na seznam Světového dědictví UNESCO.

Zdroje: <a href="https://srdcepane.cz/">https://srdcepane.cz/</a>, <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Jo%c5%bee_Ple%c4%8dnik">en.wikipedia.org/Josef_Plecnik</a>, <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1m%C4%9Bst%C3%AD_Ji%C5%99%C3%ADho_z_Pod%C4%9Bbrad_(Praha)">cs.wikipedia.org/Namesti_Jiriho_z_Podebrad</a>, <a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1390085-plecnikuv-kostel-na-namesti-jiriho-z-podebrad-je-dodnes-dominantou-vinohrad">ct24.ceskatelevize.cz</a>, <a href="https://cesky.radio.cz/antika-kombinovana-s-modernou-je-netradicni-plecnikuv-kostel-na-namesti-jiriho-z-8202338">cesky.radio.cz</a>

Architekt Plečnik byl svého času odmítnut samotným rakouským císařem Františkem Josefem I.

Jsem profesí divadelnice, zaměřením objevovač a věčná matka zakladatelka. Stála jsem u zrodu několika pražských divadel, též jsem učila několik talentů. Píšu pro divadlo, o divadle, ale hlavně o lidech. Historie mě fascinuje a tudíž špatně snáším devastaci památek. Proto jsem před 10 lety založila spolek, který zachránil kostel, kapli a teď se pokouší vnést život do zanedbaného zámku. Též se ráda obleču do historického oděvu a projdu spolu s ostatními v Průvodu králů Kutnou Horou. Baví mě psát básně, povídky, hry, ale i recenze a články na zajímavá témata.

Klára Jírovcová

Detail autora

Dočasný přístup k prémiovému obsahu

na měsíc ZDARMA

Vyzkoušej

Možnost dostávat speciální zprávy a nabídky na e-mailovou adresu

Předplatné na měsíc za 149 Kč

Měsíční

Předplatné za 1 490 Kč ročně

Roční

Hlavní stránka

Události

Autoři

Kontakty

Registrace / Přihlásení

GDPR

Obchodní podmínky

Kariéra 

Dobrý den {NAME}, Vaše registrace k odběru prémiového obsahu magazínu ForBeIn.cz proběhla úspěšně. Přihlašujte se pomocí těchto údajů: Login: {USERNAME} Heslo: {PASSWORD}
na <a href="{LOGIN_PAGE}">této</a> stránce.
Děkujeme za zájem,
Redakce ForBeIn.cz

Dobrý den, zaregistrovali jsme Váš požadavek na obnovení hesla k účtu {USERNAME}. Klikněte <a href="{RESET_PAGE}">sem</a> a za chviličku to bude hotové :)
Děkujeme za důvěru a zájem,
Redakční podpora ForBeIn.cz

Klára Jírovcová

Buďte pravidelně v obraze díky našemu newsletteru.