Architekt Plečnik byl svého času odmítnut samotným rakouským císařem Františkem Josefem I.

Impozantní chrám stojící na pražských Vinohradech je propojením klasických a modernistických architektonických stylů a patří mezi nejslavnější pražské stavby. Život jeho architekta byl však plný peripetií.

Panovníci a „jejich“ architekti

Spojení osvíceného vládce a geniálního umělce se v našich končinách uskutečnilo vícekrát a do dneška se z nich můžeme těšit: Karel IV. měl svého Petra Parléře, hrabě Špork architekta Alliprandiho a sochaře M. B. Brauna. Již vzpomínaný František Josef též podpořil vznik veřejných budov v Praze: Národní divadlo i Rudolfinum navrhl Josef Zítek.

První prezident Masaryk přizval k realizaci svých představ Slovince J. Plečnika. „Vize a politické snahy TGM jsou vnitřní energií české společnosti dodnes, vnější podobu myšlení o veřejném prostoru tvořila silná generace architektů kolem Jana Kotěry. Právě na jeho pozvání přichází Plečnik do Prahy, aby se v letech 1920–35 podílel jako hlavní architekt na úpravách Pražského hradu,“ říká na jedné z četných přednášek historik Zdeněk Lukeš.

Syn truhláře architektem

Stojím před kostelem se zápisníkem v ruce. Je červencový svátek a náměstí je plné lidí. Přistoupí ke mně mladý muž tmavé pleti. Bydlí na Vinohradech chvíli, nezná to tady. Zeptá se mě, jestli vím, kdo byl Plečnik? „Ano, jeden z nejosobitějších architektů XX. století,“ odpovím. Javiér myslí, že byl Čech. „Ne, narodil se v Lublani v lednu před 151 lety do rodiny truhláře a svoji zálibu v malování musel před pragmatickým otcem skrývat.“ Javiér je okouzlen chrámem, moje slova sice poslouchá, ale už mu volají přátelé…

Příští pražský hradní architekt byl v mládí „vybučen“                                                                           

Až nečekaná smrt otce otevřela nadanému mladíkovi cestu k architektuře. Studoval na vídeňské umělecké akademii u slavného Otto Wagnera (se spolužákem J. Kotěrou). Již brzo po absolutoriu Plečnik projektoval vily, činžovní domy, pomníky, kostel, ale jeho realizace nenechaly kolemjdoucí v klidu. V době svého vzniku vyvolávaly spíš nepochopení a nepřijetí. Na unikátní vídeňský železobetonový kostel sv. Ducha se snesla kritika dokonce z úst císaře Františka Josefa, který odmítl přijít na jeho vysvěcení. Další z Plečnikových velkých realizací, Zacherlův palác, stojící nedaleko vídeňské katedrály sv. Štěpána, byl t. č., řečeno divadelní hantýrkou, „doslova vybučen“. Dnes je palác odborníky označován jako jedna z prvních skutečně moderních budov v Evropě.

Krok správným směrem?

Možná i vzhledem k této situaci Plečnik přesídlil do Prahy a přijal post pedagoga na Uměleckoprůmyslové škole, i když… České prostředí mu není neznámé, z Vídně to měl architekt na skok, jenže… Z mnoha hledisek se toto rozhodnutí může jevit jako krok zpět! Nikdo však nepředpokládal, že padne „žalář národů“, Rakousko-uherská říše. Se vznikem nových národních států přišly i nové stavební výzvy a architektonické tvůrčí šance. Nejinak je tomu i v Čechách.

Prezident Masaryk se rozhodl Pražský hrad obnovit a vytvořit z něj důstojné sídlo. Založil Kancelář prezidenta republiky, která vysílala a byly odtamtud vysílány signály, kde, co a jak opravit, uzpůsobit, zvelebit. Ve chvíli, kdy byla vypsána soutěž na úpravu hradních Rajských zahrad a zahrady Na Valech, začalo se mluvit o slovinském architektovi J. Plečnikovi.

Spolu s TGM měla na vzhled a úpravy Hradu velký vliv i Masarykova dcera Alice, která zastávala funkci první dámy. „Paní Doktor“, jak byla oslovována, stála při mnoha dalších rozhodnutích. Jak budou vypadat a čemu budou sloužit četné hradní sály, síně, konírny i zahrady. Její vztah s Plečnikem byl nejprve ryze pracovní, pak se ale změnil. Jak odkrývá korespondence mezi ním a prezidentem a též s Alicí (uložena v Plečnikově muzeu v Lublani), jejich přátelství přerostlo posléze v partnerskou blízkost. „To je zcela jiný příběh, přesto: v dopisech se aktéři zmiňují i o projektu kostela na Královských Vinohradech.“

Kostel jako poděkování za svobodu

Plečnik byl člověk pilný a zcela oddaný své práci. Kromě desítek zásadních realizací na všech hradních nádvořích (Sloupová síň, Býčí schodiště, kašna se sochou sv. Jiří nebo různé pavilonky a vyhlídkové terasy v hradních zahradách aj.) pracoval i na úpravách zámku v Lánech a jeho okolí.

A v půlce dvacátých let začal pracovat na projektu nového pražského kostela. První sakrální stavba samostatného Československa byla zasvěcena srdci Ježíše jako poděkování za to, že se Češi osvobodili a dosáhli samostatnosti.

Architekt v průběhu let přinášel různé varianty, mnohé velmi netradiční, všechny velmi finančně nákladné. Např. uvnitř hlavní lodě měla být dvoupatrová kolonáda a zvonice měla být volně stojící budovou. Nakonec však byla přijatá podoba kostela v železobetonovém skeletu, jak ji známe dnes. K zahájení stavby sice došlo v srpnu 1929, ale cesta ke kýženému cíli trvala dalších 20 let.

Trochu Akropole, trochu Karlštejn

Návštěvníkovi kostela, který někdy zavítal do jihoevropských destinací, jistě neunikne, že tato osobitá stavba je inspirována řeckými a římskými antickými chrámy a starokřesťanskými vzory. Nahlédněme a podivujme se: Hlavní sál má tvar obdélníku, stěny z neomítnutých cihel, dekorované zlatými křížky, a plochý kazetový strop. Symboliku původního křesťanství architekt propojil s ryze českými prvky: fasáda z „purpurových“ polévaných cihel s vystupujícími bílými kameny symbolizuje královský hermelín Karla IV., báň na vrcholu věže a jablko s křížem odkazují na Krista jako vládce.

Nečekané pohledy na kostel, fantastické výhledy z něho

V podzemí kostela se nachází další nádherný prostor – krypta a kaple s valenou klenbou. Při její stavbě bylo použito původní středověké zdivo vybourané při úpravě areálu Hradu. Spojitost se sídlem českých králů je zjevná, i když člověk vystoupá do hlavní věže. Je vysoká 42 metrů a připomíná karlštejnský Donjon. Její zvláštností jsou kulaté hodiny o průměru 7,5 metru, největší v Česku, a je kolem nich umístěn unikátní systém ramp, z nichž je možné sledovat fantastické výhledy na Prahu až k Pražskému hradu.

To velmi oceňoval i TGM, který stavbu několikrát navštívil a vyslovil se, že je „velmi spokojen“. Oba muže spojovala nejen reálná spolupráce, po prezidentově abdikaci Plečnik jako architekt v Praze skončil, přáteli však zůstali.

Dnes má, od roku 2010 Národní kulturní památka, ambici zapsat se na seznam Světového dědictví UNESCO.

Zdroje: https://srdcepane.cz/, en.wikipedia.org/Josef_Plecnik, cs.wikipedia.org/Namesti_Jiriho_z_Podebrad, ct24.ceskatelevize.cz, cesky.radio.cz