Darování krve - když nastal čas pustit žilou...

„Tady máte žetonek s číslem, tužku a váš oblíbený formulář,“ říká s úsměvem zdravotní asistentka na recepci. Sedám si ke stolu v nemocniční odběrové lobby. Někteří už mají svůj odběr za sebou, pocucávají kafe z automatu a k němu zakusují oplatek. Na nás to teprve čeká. Pro moji sestřenici Katku, která mě na můj desátý odběr doprovází, to je poprvé. 

Už je zase čas: můj další odběr

„Ježiš, já jsem nervózní,“ šeptá Katka, zatímco křížkujeme odpovědi ano/ne na otázky týkající se aktuálního zdravotního stavu, a to nejen úplně momentálního, ale i blízké minulosti. 

Formulář je pořád stejný.

Měla jste v posledním měsíci přisáté klíště? Berete léky? Léčíte se s nějakým onemocněním? Měla jste někdy transfuzi krve? Prodělala jste nějaké infekční onemocnění? A tak dál.

Každou chvíli se ohlásí nějaké číslo.

„Já to ještě nemám, “ říká Katka rozpačitě.

„V klidu, počkám na tebe,“ uklidňuji ji.

Monitor zahlásil další číslo. Jsem na řadě.

K samotnému odběru je cesta dlouhá

Na evidenci dárců odevzdávám vyplněný formulář. Zdravotní asistentce sděluji své jméno a datum narození. Vždy si ověřují aktuální informace a minimální dobu od posledního odběru. Ženy mohou darovat krev jednou za čtyři měsíce, muži jednou za tři měsíce.

U Katky je to trochu delší.

„Takže, Kačenko, Vy jste tu dnes poprvé. Teď si Vás zaevidujeme do systému,“ říká zdravotní asistentka, zatímco přepisuje z občanky její údaje. Katka ještě doplňuje profesi, covid očkování…

Já už odcházím do vedlejších dveří. Tam na mě čeká sestřička s malou jehlou. Opět opakuji své jméno a datum narození.

„Která ruka je odběrová?“ ptá se sestřička při pohledu na moje bezžilnaté ruce, aby mi odebrala vzorek krve z té druhé.

„Pravá,“ odpovím.

Zatímco se vyhodnocuje můj krevní obraz, čekám na chodbě, než si mě zavolá doktorka.

„Tlak máte ukázkový, 125/80,“ sděluje mi. Pak se mnou probere výsledky krve. „Vše v pořádku, železa máte jak pro chlapa, tak hurá k odběru,“ vtipkuje.

Právě teď se rozhodlo, jestli i dnes mohu darovat krev.

Je to tu...

V odběrové čekárně už jsou připraveny čerstvé rohlíčky, minerálka, čaj. Jelikož se odebírá téměř půl litru krve, je dobré alespoň jeden rohlík polknout. Jak posvačím, sestřička si mě už volá.

„Takže Evičko, však už to znáte,“ říká sestra.

„Jasné, nejprve nutná administrativa,“ opakuji své jméno a datum narození. Tentokrát už dle těchto informací tiskne štítek s mojí 0-, ke které se podepíšu. Druhý štítek lepí na odběrový sáček. Můj žeton s číslem mění za dva jiné. „Tady máte žetonky na kafíčko z automatu a nějaký oplatek!“ K tomu přidává ještě stokorunovou stravenku.

Vyhrnuji pravou ruku, omývám ji a dezinfikuji. Vyskočím si na lehátko, uvelebím se.

Sestřička hledá pevnou žílu. Je zkušená, takže i na mé ruce, hluboko pod kůží, nachází to správné místo. Jehla je tentokrát tlustší s větší dírou.

„No není to včelička, tak to trochu píchne,“ říká s úsměvem.

A je to tu. Z žíly mi proudí krásně červená krev. Je to zvláštní pocit. Cítím se dobře, mačkám červený balonek ve tvaru kapky krve a vím, že třeba někomu moje krev zachrání život.

„Tečete rychle, je vidět, že jste hodně pila před odběrem,“ zmiňuje sestřička a chválí mě za dodržení základního pravidla každého odběru. Vypít předem alespoň půl litru čisté vody.

Do odběrové místnosti přichází Katka.

„Taky jsem prošla!“ říká radostně.

Uběhlo necelých šest minut a stroj houpající můj sáček s krví právě hlásí konec. Sestřička mě odpojí, ale ještě chvíli si poležím. To je důležité, aby se mi nezamotala hlava.

Počkám na Katku. Zbývá jí posledních sto mililitrů. 

Když to máme obě za sebou, sedíme s kafíčkem a oplatkem v lobby a koukáme na nově příchozí dárce.

Kdo může či nemůže darovat krev?

Stát se dárcem krve se je snadné. V první řadě to musí být aktuálně zdravý člověk ve věku 18–65 let a těžší než 50 kg. Nesmí trpět vážným onemocněním, být v rizikové skupině (HIV pozitivní, alkoholik, narkoman) apod.

Pokud člověk prodělal žloutenku B, C nebo malárií, také jako dárce neuspěje. I pravidelný dárce musí odběr o týden odložit po trhání zubu, čtrnáct dní po dobrání antibiotik, měsíc po přisátém klíštěti, nebo očkování proti žloutence a koronaviru (Johnson, Astra Zeneca). Čtyřměsíční pauza je nutná po piercingu nebo tetování. To vše bývá uvedeno na webu odběrového centra i ve vstupním formuláři.

Výhody dárcovství krve

Dárcovství krve kromě dobrého skutku a pravidelné kontroly zdravotního stavu přináší i další výhody. Každý plný odběr krve sníží dárci základ daně z příjmů o 3 000 Kč. Dárci při plném odběru krve zároveň náleží pracovní volno s náhradou mzdy. Některé zdravotní pojišťovny také nabízí plátcům různé příspěvky.