hero-image

Doktor Horák není mnichem, který prodal svoje Ferrari

Doba čtení: 3:30 minut
Poznávat moudra starých učenců je skvělé. Ale na druhou stranu, žádná sebelepší myšlenka nám rohlík v samoobsluze nezaplatí. Nemít prachy zkrátka trochu vadí. Protože když nějakou tou sumou disponujete, můžete nejen objevovat lidská moudra, ale i nasávat zážitky, které přináší poznávání zemí naší planety na vlastní kůži. Radost z nového Ferrari nějakou dobu určitě vydrží. Radost ze skvěle stráveného času a k tomu fůra zážitků, to trvá až do smrti. Nebo do té doby, než přijde ten německý mozkožrout. Alzheimer.

Foto: Joža Kolář - se svolením


Mnich, který prodal své Ferrari. Tato kniha mne napadla, když jsem četl pozvánku na besedu s JUDr. Jiřím Horákem, která se konala o jednom horkém letním večeru v prostorách české ambasády ve Vídni.

Pro ty z vás, kteří jste tento příběh z pera Robina Sharma nečetli – pojednává o úspěšném právníkovi, který je obklopen materiálním luxusem a obdařen krom inteligence také skvělou výřečností, která vyhrává prakticky každý soudní spor. Až do dne, kdy to s ním „sekne“ přímo uprostřed soudního jednání. Když se v nemocnici probere, uvědomí si, že tento způsob života už dál žít nechce. Fyzické bohatství vymění za duchovní. U mnichů v Himalájích.

Pláž při západu slunceZdroj: Jimmy Conover / Unsplash


Doktor Jiří Horák také změnil svůj život. Poté, co získal finance díky prodeji podílu v advokátní kanceláři, se vydal na cesty. A o svých zážitcích z letošního jara v Africe přijel besedovat do Rakouska. Abych byl přesnější – v první části večera to bylo o spoustě nádherných fotografií a v té druhé byl prostor i na zvídavé dotazy přihlížejících. A taky na ty moje, exkluivně pro FORbeIN.

Vaším snem bylo procestovat všechny země. Těch je momentálně 193. Podaří se to?

Je mi 68 let. Vzhledem k omezené délce lidského života to už příliš reálně nevidím. Ale navštívil jsem jich 140, takže se dá říci, že podstatnou část ano.

Cestujete sám, nebo mívá vaše expedice více členů?

To záleží vždy na konkrétní situaci. Všechno má svoje výhody. Když jste sám, místní lidé vám více pomáhají a taky snáze proniknete do stylu a způsobu jejich života. A vznikají často velká přátelství. Třeba na Velikonočním ostrově jsem se seznámil se čtyřčlennou skupinou. Jedna osoba byla z Chile, jedna z Francie a dvě z Belgie. A jsme spolu pořád v kontaktu. A když vyrážíte ve více lidech, máte větší jistotu a zázemí. Ale také vyšší náklady.

Pláž při západu SlunceZdroj: Adele Payman / Unsplash

Měl jste někdy strach? Šlo vám někde o život?

Před několika lety jsem byl v Afghánistánu a tam jsem si myslel, že mne chtějí unést. Ten pocit trval asi deset minut. Bylo to i díky tomu, že mne spousta lidí od této cesty zrazovala a říkala, že jsem blázen. Takže i ty myšlenky byly tak trochu negativní. Já jsem měl i nějakou špatnou mapu a jel jsem autostopem. A právě v tom autě jsem si myslel, že jedeme někam jinam. Ale byl to jen můj omyl.

Kolik času v rámci jednoho roku trávíte na cestách?

V poslední době to bylo kvůli covidu s cestováním poněkud složitější. Ale za normálních okolností asi tři měsíce v roce.

Jak si vybíráte cíle?

Nemám nějaký pevný plánovací způsob. Někdy v tom hraje roli i bláznivý nápad. Třeba jsem zjistil, že v Gabonu žije jeden Čech. Jel jsem do Gabonu a s tím Čechem jsem se potkal a jsme přátelé.

Když se řekne Afrika, každý si představí hodně zvířat. Je to tak i v reálu?

To možná bylo před sto lety. S tím, jak stoupá počet obyvatel, klesá počet zvířat. Důvod je prostý – lidé je zabíjejí a jedí.

Zdroj: Sean Oulashin / Unsplash

Zůstaňme tedy ještě u jídla – jaká je v afrických zemích gastronomie?

Země tohoto kontinentu byly v minulosti koloniemi. A to se v této oblasti stále projevuje. V končinách, ve kterých vládla Francie, si můžete ráno pochutnat na křupavých bagetách, okolo kuchyní se line nádherná vůně. Tam, kde figurovala Anglie, tam mi nikdy moc nechutnalo.

Která z těch všech zemích, které jste navštívil, vám nejvíc zůstala v paměti a proč?

To je těžká otázka, na kterou není jednoduchá odpověď. Každá země má většinou nějaké plusy a mínusy. Ale kdybych měl zmínit některou z mých posledních výprav, tak by to byl Svatý Tomáš a Princův ostrov . Nádherné místo, které bych se nebál označit jako tropický ráj. A to doslova, protože právě tam prochází rovník. Jsou tam nádherné pláže, vysoké palmy, které poskytnou stín a prakticky žádní turisté. 

Nikdy není pozdě, říká jedno české přísloví. Pokud byste také chtěli procestovat většinu světa jako tento charismatický muž, asi nebude záhodno se jím řídit. Protože běh času je opravdu neskutečně rychlý a krás naší Země tak mnoho. Můžete zkusit jet pozpátku. Třeba se vám potom povede časový tok zabrzdit.
Ale příliš bych na to nespoléhal...

10 fotografií

Zdroje: vlastní rozhovor a návštěva besedy

Buďte pravidelně v obraze díky našemu newsletteru.

Dostávejte nové články do mailu.

Při vyplnění e-mailové adresy souhlasím se zpracováním osobních údajů.