El Hierro: Západní konec světa plný příběhů

Na území o něco málo větším než polovina Prahy tu žije necelých jedenáct tisíc obyvatel. K nim se přidávají také „obří“ ještěrky, kanárské borovice, kaktusy a úžasná místa pro pěší turistiku. Že jste o něm neslyšeli? Dříve byl přitom velmi důležitý. V roce 1634 zde byl stanoven nultý poledník, a to až do roku 1884, kdy byl přijat ten na Greenwichi.

Legendární stromy

Sabina jako by vyprávěla mnohaletý příběh. Kmen této „staré dámy“ je pevný, ale přitom působí křehce. Síla větru zkroutila větve tohoto jalovce do roztodivných tvarů, jako by ohýbala hřeb před celou tíhou světa. Ale na El Hierru ji tíha světa určitě netíží. Je to totiž jedno z mála míst na světě, kam tíha světa zatím nedolehla. Sabina není jediný strom, který se v této oblasti nad městem Sabinosa kroutí. Je však jedním ze symbolů tohoto ostrova. To posvátný strom Garoé, který se halí do mechu, skutečně vypráví důležitý příběh. Umí totiž filtrovat vodu z mraků, a tím zachránil domorodce před obdobím sucha. „Vzduch má schopnost ukládat vlhkost z mlhy a přeměňovat ji kondenzací a kontaktem s vegetací na vodu. Nepropustná vrstva půdy zabraňuje jejímu odtoku. Technologické dovednosti domorodců nakonec vytvořily malé studánky, ze kterých pak tuto vodu čerpali.“ Tak popisuje Interpretační centrum Garoé nedaleko San Andrés systém výroby pitné vody.

Jako z černobílé fotografie

Na severozápadním pobřeží ostrova zanechala dávná vulkanická činnost svůj otisk. Láva se zde zkroutila do různorodých tvarů, vytvořila ostré pórovité kameny, jemný písek i lávové mosty a jeskyně. V tomto téměř nedotčeném místě se schovávají úžasné přírodní bazény. Ty jsou chráněné před divokým oceánem, ale přesto si zachovávají svoji autenticitu. Místy se scenérie zásadně mění. Černou vulkanickou zeminu nahradí bílý jemný písek. Ten neskutečně kontrastuje s vysokými a černými útesy, o které se zarážejí mraky. A protože barva moře je odrazem nebe, vše to vytváří dokonalý efekt černobílé fotografie. To jsou Arenas Blancas. Místo, které láká zabořit nohy do bílého písku, opřít se o nějakou tu černou lávu, poslouchat rozdivočený Atlantik a vnímat právě tento moment. Je to místo, kde zapomenete na všechny problémy. Alespoň na chvíli.

Foto: Eva Blechová - se svolením

„Sto let za opicemi“ a život ve vulkanických tunelech

Zatímco svět stavěl lodě nebo zakládal univerzity, Bimbachové, původní obyvatelé ostrova, zde žili od pradávna v naprosté izolaci. „Ještě ve 14. století žili jako z doby kamenné v nekonečných vulkanických tunelech – juaclos, kterých je na ostrově mnoho a jsou předmětem zkoumání. Tady ten náš je průchozí jen z části a má asi 90 metrů,“ říkáprůvodkyně ekomuzea nedaleko města Frontera. To si totiž dodnes zachovalo kromě tohoto tunelu také celou osadu, kterou chrání přes kilometr vysoké, mohutné a strmé útesy nad zálivem El Golfo. Ty jsou pozůstatkem obrovského sopečného kráteru. Je vidět ale jen část. Tu zbylou totiž pohltil Atlantik, když se kráter zhroutil.

Guinejská osada ze 17. století je nejstarší osadou na ostrově. Tvoří ji jen několik domků, vinný sklep, podzemní studna a mnoho kaktusů. Hrbolaté uličky, malé domečky s jednou místností postavené z lávových kamenů a k nim malé políčko. Doškové střechy jim dodávají osobitý vzhled. Vše dokonale splývá s okolní krajinou.

Takhle nějak si žili. Skromně. Podlahu tvoří jen kameny. Na zdech nenajdete žádné omítky a ve většině domků dokonce není ani okno. Ti „bohatší“ vaří ve venkovní kuchyni. Poznáte ji podle pár pověšených hrnců. Něco tu ale nesedí. V domě je totiž povlečená postel, skříň, stůl, a dokonce i rádio. Nedá mi to, a tak se zeptám. Odpověď mě šokovala. „Poslední obyvatelé této osady se odstěhovali v 50. letech 20. století, většina šla za lepším. Do Jižní Ameriky,“ vysvětluje pracovnice skanzenu. Představte si to…

Tak přece ještě na světě existuje místo, které zatím není přeplněné turisty jako Tenerife nebo Gran Canaria. Ale víte co? Radši tam nejezděte, rádi si tento kousek nedotčeného světa necháme pro sebe. El Hierro je totiž zatím ještě málo známý ostrov a moderní dobou nezkažený. Je to místo, kde je klid. Ticho. Kolik takových znáte?