Hic sunt leones, aneb kam se poděla stvořitelka lvice Elsy?

Četli jste někdy legendární Příběh lvice Elsy? Nebo jste viděli neméně poutavý, Oskary oceněný film Volání divočiny? A napadlo vás, že životní příběh ženy, která je s nimi neoddělitelně spojena, se začal odvíjet na našem území…?

Holka nebo kluk?

V lednu 1910 se v rakousko-uherském Troppau – tedy v naší slezské Opavě – narodila Frederike Viktoria Gessnerová, které její tatínek, opavský stavební rada, nemohl odpustit, že není kluk. Tak jí alespoň říkal Fritzi. Koncem třicátých let, to už měla za sebou dospívání a nedokončená studia vícera oborů ve Vídni a Londýně, se plavovlasá dívka se svým prvním mužem vydala do Afriky. Tam potkala druhého manžela, který pro ni objevil radostnější a méně německy znějící přezdívku: Joy. 

Ještě před druhou světovou válkou také vystoupila, jako první žena narozená na území pozdějšího Československa, na nejvyšší africkou horu Kilimandžáro. Rozvinula také svůj výtvarný talent, začala kreslit. Na její kresby africké fauny a flóry můžeme stále narazit na stránkách nejednoho botanického atlasu. A takřka šest stovek pozoruhodných dokumentárních portrétů keňských domorodců zůstává dodnes unikátní zprávou o africkém životě v půli 20. století.

Zrození legendy

V roce 1944 se vdala potřetí a naposledy. Sňatkem s Georgem, strážcem zvěře v národním parku, se zrodila ta, již měl záhy poznat celý svět: Joy Adamsonová. Skutečnou lásku a radost našla až na černém kontinentu, mezi divokými zvířaty. Společně s Georgem se zasadila o proměnu v ochraně divoké přírody a organizaci národních parků: Adamsonovi se stali průkopníky nových metod v navracení divokých zvířat do přírody. Dnes jsou tyto metody běžnou součástí ochrany divoké přírody, krátce po druhé světové válce ale představovaly radikální novinku.

Moderní a novátorská byla také Joyina schopnost své aktivity popularizovat a představit nejširší veřejnosti. Podobně jako to ve stejné době dokázalo v tuzemském prostředí cestovatelské duo Hanzelka a Zikmund.

Joyina autobiografická kniha Příběh lvice Elsy (Born Free, 1960) se stala celosvětovým bestsellerem. Filmová podoba Volání divočiny (1966) získala dokonce dva Oskary – byť oba za hudbu. Vyprávění o páru bělochů, který vychovává mladou lvici skoro jako vlastního potomka, nadšeně četli děti i dospělí v mnoha jazycích celá desetiletí. Z Joy se stala globální influencerka, která světovou veřejnost naučila chránit přírodu.

Zdroj: Magazín Patriot

Osudová Afrika

Když ve 30. letech minulého století odjela dívka z Opavy na výlet do Afriky, nemohla tušit, že v ní setrvá až do smrti. S Joy Adamsonovou skutečně nebývalo lehké pořízení. Šla si odhodlaně za svými sny a ke svému okolí se uměla chovat více než razantně. Jako by Joy ze svých knih byla někým trochu jiným než v reálném životě, jako by to se zvířaty uměla mnohem lépe než s lidmi.

Tragický osud manželského páru se dovršil o desetiletí později. George byl v létě 1989 zabit v severokeňském národním parku Kora. Zahynul v přestřelce se somálskými bandity při záchraně svého asistenta a jednoho evropského turisty.

Joy malířka a ilustrátorka

Joy Adamsonová se kromě ochrany afrických zvířat systematicky věnovala i malbě a kresbě. Snažila se například zachytit autentickou podobu krojů a oblečení původních afrických kmenů. A povedlo se jí tak skvěle, že stát Keňa dodnes tyto její práce chrání jako národní bohatství, část jejích prací je v národním keňském muzeu a část v prezidentském paláci. 

Zdroj: Magazín Patriot

Ilustrovala celkem sedm botanických atlasů, které dodnes slouží jako pomůcka pro botaniky a získala nejvyšší ocenění od londýnské botanické společnosti, takzvanou Grenfellovu zlatou medaili.

Zdroj: Magazín Patriot, archiv Zuzany Beranove

Žila velmi skromně. Mnohokrát při svých cestách onemocněla, zranila se, nebo přiotrávila. Cestovala často sama. Aby šetřila čas, používala vodové barvy, které rychle schnou. Živila se třeba jen banány a vejci. Vždy si postavila stan vedle vesnice, kterou dokumentovala.

Dostávala se i do konfliktů se zástupci církve, kteří se snažili přimět domordce, aby zahodili své tradiční pestré oblečení a oblékali se podle evropského stylu. 

Zdroj: Magazín Patriot, archiv Zuzany Beranove

Malovat přestala po těžké autonehodě, kdy si vážně poranila ruku a ztratila v ní cit a pohyblivost.

Tragický konec

Život Joy Adamsonové vyhasl v lednu 1980. Sedmdesátiletou celebritu v keňském táboře Shaba domorodý sluha. Prý kvůli osobním a pracovním neshodám. Přestože se vrah přiznal, dodnes vážné existují pochybnosti, že se to tehdy, před více než padesáti lety, odehrálo jinak, než jak se píše v soudním spisu.

Domů do Opavy

Do Československa zavítala dobrodružka naposledy nejspíše v roce 1937, kdy si se svým tehdejším manželem přijela zalyžovat do Krkonoš a navštívit příbuzné z rodu Weisshuhnů ve Svobodě nad Úpou.

Do rodné Opavy se vrací pouze symbolicky. Velkou zásluhu na tom má další opavská rodačka. Zuzanu Beranovou přitom do Afriky zavedla právě fascinace Joyiným osudem. Bývalá diplomatka se přitom snaží tento česko-africký dluh aktivně splácet: třeba poutavou životopisnou knihou Setkání se smrtí (2007), organizací výstavy afrických kreseb a maleb Joy Adamsonové v galerii opavského Domu umění (2021) nebo úspěšným úsilím o přejmenování pavilonu šelem v ZOO Dvůr Králové nad Labem, který od léta 2021 nese jméno Joy Adamsonové.

Nejčerstvějším hmatatelným důkazem, že město Opava na slavnou rodačku nezapomíná, je unikátní komiksová novinka Zuzany Beranové a ilustrátora Oldřicha Hyvnara Dlouhé safari z Opavy do Keni.

Zdroj: Autor

Půvabný komiks si můžete přečíst třeba jako poctu odvážné ženě z rodiny, která chodívala do slezské přírody na lovy zvěře, ale ona přitom celý svůj pozoruhodný život zasvětila tomu, aby zvířata chránila. A stala se díky tomu legendou.

Bez ohledu na okolnosti jejího života, Joy Adamsonová je bezpochyby jednou z nejvýznamnějších žen pocházejících z území současné České republiky, které se zapsaly do historie.