Je libo levanduli, která je lepší než z La Provence?

Jindra Pelikánová

1.8. 2022

Doba čtení: 5 minut

Sdílet článek:

O tom, že podnikat v zemědělství není procházka růžovou zahradou, se obecně ví. Ale jsou tu jedinci, kterým se daří takřka nemožné. Chovají ovce, které by dávno vyhynuly, pěstují kytky, které známe ze zahrádek našich babiček, a vážou z nich překrásné kytice třeba i pro nevěsty. Jiní zase dělají netradiční výrobky z kozího a kravského mléka. Chce to jen nápad, odvahu, elán a vytrvalost.

Začít hospodařit, aniž byste převzali zajetou farmu, chce notnou dávku kuráže. Někteří lidé dokonce tvrdí, že podnikat v zemědělství je téměř vyloučené. A potvrzuje to i předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek. „Ministři zemědělství sedlákům převážně nefandí,“ řekl krátce po svém zvolení do čela asociace. Přesto se ale najdou tací, kteří se touto cestou vydali a jsou dokonce úspěšní. A to mnohdy svůj původní podnikatelský záměr změnili a vydali se nakonec úplně jinou cestou.

Zůstal nám zpustošený majetek aneb Místo statku květinové pole

„Jsem Míla, holka od potoka, co před čtyřmi lety vykácela křoví na zpustošeném poli, zorala jej a začala sázet první květiny, první Kytky od potoka,“ představuje se na svých webových stránkách Míla Hilgertová, která zdědila pozemky v restituci. Její dědeček byl sedlák z Velkých Přílep. Měl krávy, koně, polnosti. V 50. letech minulého století však dopadl stejně jako tisíce jiných rodin. Statek, pole, zvířata a téměř celý majetek mu znárodnili.

Zdroj: Kytky od potoka - se svolením

„Když nám v restituci vrátili pozemky a vybydlený statek, nevěděla jsem, co s tím. Na hospodářství jsem si netroufla, a tak jsem přemýšlela, jak by se dala půda využít. Začala jsem zeleninou, ale pořád jsem měla pocit, že to není to ono. A pak nás s kamarádkou napadly kytky,“ popisuje začátek podnikání Míla. Za pár měsíců vykácely křoví, zoraly a začaly sázet první květiny. Dnes se květinové farmě věnuje ve velkém. Na polích ve Velkých Přílepech pěstuje od semínka až po květ 100 druhů kytek, které jste znali ze zahrádek babiček. Z nich váže kytice a věnce. „Začátek vlastně není důležitý. Je to cesta. Cesta za vlastní svobodou, za tím, co mě baví a co přináší prospěch i někomu jinému,“ uzavírá svůj příběh Míla.

Zdroj: Kytky od potoka - se svolením

Zachránili ovce Valaška. Jiné by tu nepřežily

Na konci 20. století hrozilo plemenu ovce Valaška vyhynutí. V České republice bylo posledních asi 70 ovcí tohoto 500 let starého plemene. V pouhých 16 letech dostala Gabriela Žitníková od svého dědečka statek Bludička v Bludovicích u Nového Jičína. Dnes tu žije se svým mužem a svým tatínkem a věnuje se tradičnímu chovu valašských ovcí. „K zemědělství pozemky moc využít nešly, i když jsme o tom zprvu uvažovali. Je tu ale přece jen drsný kraj,“ vysvětluje Gabriela. Manželé Žitníkovi se tedy rozhodli, že půjdou jinou cestou, a začali s chovem šesti kusů ovcí Valaška. Dnes patří mezi největší chovy.

„Plemeno je zajímavé tím, že je přizpůsobeno podhorským oblastem. Má hrubou vlnu, dává trochu mléka, trochu masa, což dříve stačilo a dnes je to její hendikep, protože nedokáže konkurovat plemenům, která jsou šlechtěná na vysokou užitkovost,“ seznamuje s plemenem ovce Gabriela.

Valašek dnes mají s manželem 100 kusů a Gabriela zrealizovala další svoji vizi – Dílnu u beránka, což je malý sociální podnik, kde zpracovávají ovčí vlnu. „My z ní vyrábíme kreativní sady na tvoření, ukazujeme v rámci kurzů nebo dílniček základní techniky zpracování a oživujeme znalosti a dovednosti tzv. salašnického způsobu chovu ovcí, které do našeho kraje přinesli Valaši.“

Z nevyužitých pozemků ZOO koutek: Zvířata tu chyběla

Před sto lety byl v Královském Poříčí vybudován v tradičním stylu hrázděných staveb statek Bernard. Jméno dostal podle nedaleko ležícího lomu. Stavebně sevřený komplex budov zahrnoval kromě obytných a správních objektů ještě stáje pro koně a dobytek, kůlny na stroje a nářadí, stodoly, mlékárnu a kurníky. V 50. letech minulého století tu byla výkrmna vepřů a budova postupně chátrala. V 90. letech statek zakoupila obec Královské Poříčí. Postupně ho zrekonstruovala, aby v roce 2006 vstal jako Fénix z popela. Dnes je dokonalou ukázkou tradičních řemesel.

Zdroj: Statek Bernard - se svolením

„Zvířata vždy patřila k životu na statku, a tak jsme začali budovat na nevyužitých pozemcích Zoo koutek,“ vysvětluje Monika Malenová a dodává: „Z původních pár slepic a králíků tu dnes máme oslíky, kozy, prase, husy, prostě veškerá zvířata, která se na statcích chovala. Chceme dětem ukázat, jak o zvířátka pečovat a ony jsou nadšené z toho, že mohou vstoupit přímo do výběhu a zvířata si pohladit a nakrmit.“

„Ministři zemědělství sedlákům převážně nefandí.“ Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství

Vůně z La Provence aneb Obnovení keltské tradice

Když v roce 2014 zakládala Helena Neumannová levandulové pole s cílem dosáhnout bio kvality, netušila, čím vším se budou její léčivé bylinky lišit od ostatních. Za unikátností zdejší levandule stojí hodně práce, ale také výjimečné přírodní podmínky. Helenin příběh se začal psát už v dětství. Jako malá trávila se svou sestrou hodně času u babičky, která milovala bylinky, tradice a zvyky a to vše předávala vnučkám.

Zcela náhodně se Helena seznámila se starostou Chodouně Josefem Stehlíkem, který jí nabídl, ať vymyslí program pro farmářské slavnosti. A ona se chytla. Díky farmářům poznala mnoho příběhů, které ji utvrdily v tom, že české bylinkářství bývalo věhlasné už od dob Karla IV., přerušila ho až 2. světová válka a budování světlých zítřků v socialistickém Československu.

Zdroj: Levandulové pole - se svolením

Obec jí nabídla k pronájmu jedno pole a nabídka se propojila s informací, že v těchto místech kdysi žili Keltové a pěstovala se tu právě levandule. Historicky mnohem dříve, než s ní začali Germáni nebo Francouzi. Všechno do sebe zapadlo. Helena s kamarádkou Milenou koupily 35 000 sazenic a vysadily je. Okopávají je, zastřihávají a odplevelují ručně. V roce 2019 Levandulové údolí získalo bio certifikát a je jedním z mála v naší zemi, které produkuje tuhle léčivku v přirozené podobě. Svazky levandule se suší v hale ve větru, uskladněné jsou v kartonových krabicích v suchu a temnu. Dnes ji zužitkovávají v dalších produktech – od soli přes léčivé oleje až po levandulové pochoutky v podobě sušenek.

Dře to, ale jde to!

I přestože z odborných analýz vyplývá, že zemědělství patří do pěti oborů, ve kterých je lepší nepodnikat, protože jako celek ztratilo konkurenceschopnost v podstatě již dávno, neznamená to, že nemůžete uspět. Ostatně příběhy lidí, které jsme vám představili, hovoří samy za sebe. Myslet si však, že jde o jednoduchý a pohodový byznys, je značně naivní. Dvaceti čtyřhodinový den totiž většině zemědělců pro „jejich koníčka“ nestačí, ale všichni se shodují v jednom: Když svou práci milujete, máte vztah k přírodě, tak „rodnou hroudu“ už nepustíte.

Zdroje: vlastní dotazování, Asociace soukromých zemědělců, iDnes.cz

Sdílet článek:

Buďte pravidelně v obraze díky našemu newsletteru.

Dostávejte nové články do mailu.

Při vyplnění e-mailové adresy souhlasím se zpracováním osobních údajů.

Redakce:
redakce@forbein.cz