Jedním klikem k postavě snů?

Od zítřka začnu cvičit. Budu vstávat v pět. Každý den se budu hodinu učit anglicky. Znáte to? Že už jste si to řekli mockrát? Podle zastánců tzv. mikrozvyků na to jdete špatně.

Většina našich plánů na změnu k lepšímu žalostně selhává. Novoroční předsevzetí tají i ve dvacetistupňových mrazech a rozhodnutí něco se sebou udělat, abychom se už příště nemuseli za sebe tak stydět, ztrácí svou naléhavost spolu s blednoucí vzpomínkou na poslední třídní sraz. 

Známe to všichni a vypadá to zhruba nějak takhle:

1. Prozření a uvědomění si, že tak už to dál nejde (pravidelně se dostavující poté, co jsme se viděli na fotce, nedokázali si objednat kávu u číšníka, který mluvil pěti různými jazyky, nebo jsme potkali úspěšného bývalého spolužáka)
2. Odhodlání (pevné rozhodnutí podat heroický výkon a dokázat něco, co jsme nikdy nedokázali a co by od nás nikdo nečekal)
3. Selhání a návrat do staré dobré nouze

V naprosté většině případů víme, že něco změnit potřebujeme, a často víme dokonce, i co by to mělo být. V našich představách je změna snadná, ve skutečnosti ji však nedokážeme realizovat.

Vražedný kruh zklamaných nadějí

Selhání vede ke dvěma možným scénářům. První scénář vychází z přesvědčení, že jsme do změny nešli dost naplno. A to je třeba napravit.

Při dalším pokusu tedy zkusíme přidat. Přísnější dieta. Místo večerního kolečka v parku hned trénink na maratón. Tři sta anglických slovíček denně.

Je vám doufám jasné, jak tohle dopadne. Zklamané naděje, pocit, že to nemá smysl.

To nás přivádí k druhému scénáři, jímž je rezignace. Kašlu na změnu, stejně je to k ničemu, podejte mi ten kýbl zmrzliny!

Zdroj: Andrea Cojocaru / Pixabay

Loudavá změna

Zastánci mikrozvyků tvrdí, že problém je právě v naší nedočkavosti, ve snaze zvládnout vše co nejrychleji, pokud možno hned.

Podle i v Čechách populárního spisovatele a bývalého olympijského atleta Dana Millmana, autora knihy Cesta pokojného bojovníka, je v pořádku mít velké sny. Začít bychom však měli maličkostmi. Ve své přednášce v Berkley to vysvětluje na příkladu cvičení.

Řekněme, že necvičíte, přestože víte, že byste měli. Takových je nás spousta, že? Millman radí ráno vstát a udělat jednoho jediného panáka (tedy s výskokem spojit ruce nad hlavou a rozkročit se, s dalším výskokem připažit a dát nohy k sobě). A druhý den ráno zase. 30 dní po sobě.

Běžnou reakcí na podobnou radu je pobouření. Něco takového přece nemůže fungovat a nemůže to mít žádný vliv. Dan Millman ale tvrdí, že jste právě udělali dvě důležité věci:

1. Učinili jste rozhodnutí
2. Vyhradili jste si konkrétní čas na každodenní cvičení

 Dan Millman to komentuje takto: „Trocha něčeho je lepší než spousta ničeho.“

Atomové návyky Jamese Cleara

Zřejmě nejznámějším současným představitelem tohoto přístupu k budování dobrých návyků je americký autor James Clear. Ten formuloval třetí ze čtyř zákonů ve své knize Atomové návyky takto: „Změna musí být snadná.“

K osvojení návyku je podle něj třeba opakování, nikoli dokonalost. Opakování určité činnosti vede k fyzickým změnám ve struktuře mozku. A o to nám jde.

Náš mozek je totiž nastaven tak, aby pokud možno šetřil energii a volil ta nejjednodušší řešení. Když si stanovíte, že denně musíte udělat sto kliků, bude vás to stát energie opravdu hodně. Ale budete-li dělat klik jeden, spotřebujete energie jen nepatrné množství.

Co tomu říká psycholog

Zeptali jsme se psychologa a psychoterapeuta Dalibora Špoka, zda je z psychologického hlediska racionální snaha překonat odpor vůči změně tím, že si nový návyk začneme osvojovat v jeho minimalistické podobě. Tedy jinými slovy: dát si tak absurdně malý cíl, že nás v podstatě ani nenapadne, že bychom ho mohli nesplnit.

„Ano, takový způsob budování návyků je velmi dobrý a používá se v psychologii dlouhodobě. Určitě to není objev zmiňované knihy,“ říká pro FORbeIN Dalibor Špok.

A dále vysvětluje: „Z psychologického hlediska je dobré ‚odpor‘, který zahrnuje představu vysokého úsilí, rozmělnit tím, že jej vlastně rozdělím na překonání odporu dát se do činnosti a překonání odporu dlouho v ní zůstat. Pokud se nejprve zaměřím na budování návyku jako takového (tedy bez ambice vysokého výkonu), pak tento druhý typ odporu neexistuje a já překonávám pouze první, daleko snazší. Až návyk vybuduji, zvyšuji výkon.“

Zdroj: James Barr / Unsplash

Takže nezapomeňte…

Až budete příště panikařit při pohledu do zrcadla, neumiňujte si, že od Nového roku už určitě začnete pětkrát týdně chodit do posilovny.

Pořádně se nadechněte a skočte si panáka. Jednoho. A druhý den znovu. A další den zase…