Dnes je 3.6.2023, Svátek má
Sdílet článek:
Od zítřka začnu cvičit. Budu vstávat v pět. Každý den se budu hodinu učit anglicky. Znáte to? Že už jste si to řekli mockrát? Podle zastánců tzv. mikrozvyků na to jdete špatně.
Většina našich plánů na změnu k lepšímu žalostně selhává. Novoroční předsevzetí tají i ve dvacetistupňových mrazech a rozhodnutí něco se sebou udělat, abychom se už příště nemuseli za sebe tak stydět, ztrácí svou naléhavost spolu s blednoucí vzpomínkou na poslední třídní sraz.
Známe to všichni a vypadá to zhruba nějak takhle:
V naprosté většině případů víme, že něco změnit potřebujeme, a často víme dokonce, i co by to mělo být. V našich představách je změna snadná, ve skutečnosti ji však nedokážeme realizovat.
Selhání vede ke dvěma možným scénářům. První scénář vychází z přesvědčení, že jsme do změny nešli dost naplno. A to je třeba napravit.
Při dalším pokusu tedy zkusíme přidat. Přísnější dieta. Místo večerního kolečka v parku hned trénink na maratón. Tři sta anglických slovíček denně.
Je vám doufám jasné, jak tohle dopadne. Zklamané naděje, pocit, že to nemá smysl.
To nás přivádí k druhému scénáři, jímž je rezignace. Kašlu na změnu, stejně je to k ničemu, podejte mi ten kýbl zmrzliny!
Zastánci mikrozvyků tvrdí, že problém je právě v naší nedočkavosti, ve snaze zvládnout vše co nejrychleji, pokud možno hned.
Podle i v Čechách populárního spisovatele a bývalého olympijského atleta Dana Millmana, autora knihy Cesta pokojného bojovníka, je v pořádku mít velké sny. Začít bychom však měli maličkostmi. Ve své přednášce v Berkley to vysvětluje na příkladu cvičení.
Řekněme, že necvičíte, přestože víte, že byste měli. Takových je nás spousta, že? Millman radí ráno vstát a udělat jednoho jediného panáka (tedy s výskokem spojit ruce nad hlavou a rozkročit se, s dalším výskokem připažit a dát nohy k sobě). A druhý den ráno zase. 30 dní po sobě.
Běžnou reakcí na podobnou radu je pobouření. Něco takového přece nemůže fungovat a nemůže to mít žádný vliv. Dan Millman ale tvrdí, že jste právě udělali dvě důležité věci:
Dan Millman to komentuje takto: „Trocha něčeho je lepší než spousta ničeho.“
Zřejmě nejznámějším současným představitelem tohoto přístupu k budování dobrých návyků je americký autor James Clear. Ten formuloval třetí ze čtyř zákonů ve své knize Atomové návyky takto: „Změna musí být snadná.“
K osvojení návyku je podle něj třeba opakování, nikoli dokonalost. Opakování určité činnosti vede k fyzickým změnám ve struktuře mozku. A o to nám jde.
Náš mozek je totiž nastaven tak, aby pokud možno šetřil energii a volil ta nejjednodušší řešení. Když si stanovíte, že denně musíte udělat sto kliků, bude vás to stát energie opravdu hodně. Ale budete-li dělat klik jeden, spotřebujete energie jen nepatrné množství.
Zeptali jsme se psychologa a psychoterapeuta Dalibora Špoka, zda je z psychologického hlediska racionální snaha překonat odpor vůči změně tím, že si nový návyk začneme osvojovat v jeho minimalistické podobě. Tedy jinými slovy: dát si tak absurdně malý cíl, že nás v podstatě ani nenapadne, že bychom ho mohli nesplnit.
„Ano, takový způsob budování návyků je velmi dobrý a používá se v psychologii dlouhodobě. Určitě to není objev zmiňované knihy,“ říká pro FORbeIN Dalibor Špok.
A dále vysvětluje: „Z psychologického hlediska je dobré ‚odpor‘, který zahrnuje představu vysokého úsilí, rozmělnit tím, že jej vlastně rozdělím na překonání odporu dát se do činnosti a překonání odporu dlouho v ní zůstat. Pokud se nejprve zaměřím na budování návyku jako takového (tedy bez ambice vysokého výkonu), pak tento druhý typ odporu neexistuje a já překonávám pouze první, daleko snazší. Až návyk vybuduji, zvyšuji výkon.“
Až budete příště panikařit při pohledu do zrcadla, neumiňujte si, že od Nového roku už určitě začnete pětkrát týdně chodit do posilovny.
Pořádně se nadechněte a skočte si panáka. Jednoho. A druhý den znovu. A další den zase…
Kde se dozvědět více?
Dostávejte nové články do mailu.
Při vyplnění e-mailové adresy souhlasím se zpracováním osobních údajů.
Copyright (c) 2023 forbein.cz