Nadčasový Vangelis: Není sice na TikToku, ale má co sdělit

Hudba k nám promlouvá. A Vangelisova hudba to umí obzvlášť silně. Je průzračná a zároveň silná a umožní nám v ní tonout. Vždycky je v ní cítit vodní živel a maximální ponor, do vln, do krásy, do prožitku. „No, možná bych mohla zavzpomínat i s dcerou,“ fandím si.

Proč k nám Vangelisova hudba tak jasně hovoří?

Řecký instrumentalista a hudební skladatel začínal jako popový autor a interpret, s dalším proslulým řeckým hudebníkem Demisem Roussosem založil skupinu Aphrodite's Child, která byla vcelku úspěšná. On ale chtěl jít dál: 

„Když jsem úspěšný v jednom oboru, nezůstanu u toho, protože se nechci stát zajatcem žádné značky, jakékoli image… Je velmi snadné nechat sejít z cesty a stát se produktem. Hudba je ale mnohem víc než zábava, věřte mi. Je to důležitý všelidský majetek.“

A to se Vangelisovi povedlo. Při poslechu jeho hudby se skutečně dostanete do jiného světa. Vidíte modravé vlny Středozemního moře a po nich pluje loď bájných Argonautů. Přitom je jeho hudba velmi rytmická a pravidelná. Slyšíme v ní bubny, zachycený tlukot srdce, který přesně vymezuje pohyb námořníků a záběr vesel. 
A v tomto světě se nyní ocitl i Vangelis sám. Je to již měsíc, co přišla ta zpráva. Nad hladinou jsou ještě patrny sluneční paprsky, ale tep ustává, Vangelis mrtev klidně klesá do tmavě modrých hlubin.

Zvláštní vazba mezi Vangelisem a hrdiny 

„Mami, to je fakt dobrý,“ řekla mi moje dvanáctiletá dcera, když jsem ji konečně přiměla si Vangelise poslechnout. Nejdřív obrátila oči v sloup, ale poté, co se skutečně nechala unášet tóny jeho hudby, nemohla mi udělat svým hodnocením větší radost. A tak jsem se rozhodla jí vyprávět i o argonautech. „Třeba se pak koukne i na Vangelisovu fotku,“ fandím si.

Mladíci z lodě Argo doprovázející prince Iásona, jenž se vydal do daleké Kolchidy získat bájné zlaté rouno, patřili svou statečností a vznešenost k výkvětu tehdejších řeckých hrdinů. Jeho družinu tvořili například Herakles, Kastor a Pollux, Theseus nebo bájný pěvec Orfeus, abychom vzpomněli ty nejznámější. 

Fascinace vším heroickým 

S těmito legendárními hrdiny se Vangelis (vl. jménem Evangelos Odysseas Papathanassiou) už v mládí identifikuje a jejich činy inspiruje.

Stejně jako oni odchází a bloudí z jednoho místa na druhé, aby hledal ten správný hudební tvar, žánr a sound. Našel a stal se průkopníkem progresivního rocku a stylu new age v době, kdy takto označovaná hudba jen vznikala. Citlivý posluchač v jeho melodiích vysleduje, jak se s každým dalším pohybem svalnatých ramen mořeplavců posouvá nejen loď, ale taky jeho očekávání, že bude svědkem něčeho kolosálního.

„Hele, mami, a jak vypadal?“ Nemůžu uvěřit vlastním uším, když se dcera zeptá. 
Charismatický muž s výrazným řeckým profilem a uhrančivýma očima fascinoval ženy svým vzhledem, všechny posluchače nadpozemsky znějícími zvukovými plochami a divokou fontánou tónů. Je to síla mužské komunity, chránící i dobíjecí, co je zdrojem všech motivů v jeho hudbě. 

Na Vangelisově cestě je i Oskar

„A víš to, že Vangelis dostal Oskara?“ přikládám polínko do ohně, udivena tím, že pořád poslouchá, i když druhou rukou obsluhuje mobil s TikTokem. Tam Vangelise nenajde, ale i tak mám radost. Tak pokračuju v osvětě. 

V 70. letech se Vangelis zabýval studiovou elektronickou muzikou čili tvorbou koncepčních alb skládaných syntezátory, sekvencery apod. Vznikla alba Heaven and Hell (1975) s proslulými vesmírnými skladbami Alpha a Cosmos, Albedo 0.39 (1976) a Spiral (1977). 

Skutečným průlomem se v roce 1981 stala jeho kompozice pro britské drama Ohnivé vozy režiséra Hugh Hudsona, za kterou získal Oskara. „Hrdost na člověka je alfou a omegou všech Vangelisových skladeb. Jeho hudba povznáší a dává člověku víru, že svět je přes všechny problémy stále dobrým místem k životu!“ Fakt nevím, jestli jsem to někde četla, nebo jsem to – po zhlédnutí tohoto skvělého filmu – vymyslela.
A spolupráce s filmaři je dalším velkým partem Vangelisovy tvorby (Blade Runner – 1982, Bounty – 1984, 1492: Dobytí ráje – 1992, Alexander Veliký – 2004 nebo El Greco – 2007). 

Hudební mág a kosmos

Vangelisova filmová hudba patří k těm nejinovativnějším a nejvlivnějším ve filmové historii. A to se všestranný umělec zabýval i divadelní i koncertní tvorbou. „No, na to už mi dcera neskočí,“ říkám si, když to zkouším s tím, že verze jeho sklady Mythodea, s textem ve starověké řečtině, se stala oficiální hudbou mise NASA americké kosmické sondy „2001 Mars Odyssey“.

Vangelis tenkrát prohlásil: „Název Mythodea tvoří slova mýtus a óda. A cítil jsem v tom jakousi sdílenou nebo společnou cestu se současným průzkumem planety [Mars] ze strany NASA. Ať už používáme jako klíč cokoli – hudbu, mytologii, vědu, matematiku, astronomii – všichni pracujeme na dekódování tajemství stvoření a hledáme naše nejhlubší kořeny.“ Propojení kosmické inspirace a hudby bylo základem i několika jiných projektů: v roce 2012 skladatel zhudebnil texty o černých děrách anglického fyzika a kosmologa Stephena Hawkinga, v roce 2016 vyšlo album „Rosetta“ promlouvající o dobrodružství vesmírného cestování.

I když nadčasový ve své tvorbě, i Vangelise dohnal běžný limit našich životů. Ale jak se zdá, líbí se mladým generacím. A my se o to můžeme ještě více zasloužit.
„Jako mami, ty zase nejsi tak stará…,“ diví se dcera. Hurá! Tohle se povedlo.