Opravdu je symbol našeho svátečního oběda podepřen ve Vídni českou maršálskou holí?

Obraz první. Představte si typické nedělní ráno vašeho dětství. Ležíte ve svém dětském pokoji a sluníčko marně bojuje se zataženými závěsy. Najednou se ozvou pravidelné rytmické rány, které musí být zákonitě slyšet až k sousedům. Protáhnete se, zívnete, ale nikterak si nestěžujete. Maminka chystá oběd a servírovat se bude oblíbená pochoutka mnoha českých domácností – dozlatova smažený řízek. 

Střih 

Obraz druhý. Je prvního ledna, kteréhokoliv roku z posledních osmdesáti. Odpoledne. Vrcholí pravidelný koncert Vídeňských filharmoniků ve Zlatém sále budovy Spolku přátel hudby. Konec jako vždy uzavírá Radeckého marš, skladatele Johanna Strausse staršího. Obecenstvo tleská a dupe do rytmu a člověk by úplně zapomněl, že to není koncert rockové, ale vážné hudby. 

Smažený maršálský řízek 

Legenda praví, že známý vojevůdce Josef Václav Radecký, původem z Čech, stojí za objevem smaženého telecího masa v trojobalu. Údajně si pochutnával na masové dobrotě „Cotolleta alla milanese“, se kterou se seznámil v Benátkách. Italských, nikoliv těch nad Jizerou. 

„Taková dobrota,“ zamumlal si maršálek pod knírem. „To musím nahlásit starýmu. Je to sice starý mlsoun, ale tohle mu bude chutnat a třeba z toho bude nějaký metál. Nebo aspoň pěkný pochod.“ Tato událost se měla odehrát v srpnu roku 1848. 

Nejvýše postavený Čech v rakouské armádě prý okamžitě informoval dopisem se zvláštní prioritou svého nejvyššího nadřízeného. Jeho součástí byl i recept na kousek telecího masa obaleného ve směsi strouhanky a parmazánu. Ten ovšem císařská spižírna postrádala. A proto ho šéfkuchař měl nahradit moukou a vajíčky. 
Mimochodem – Radeckého marš byl složen v roce 1848. Je to opravdu náhoda? 

Tady bychom mohli skončit s tím, že vídeňský řízek by se klidně mohl jmenovat třeba český maršálský řízek. Ale není tomu tak. Žádný renomovaný historik vám tuto historku nepotvrdí. Záhy by přišel o svoji reputaci. I když určitá česká stopa se v té masové dobrotě přece jenom najde. Sice nebude ozdobena maršálskou holí, ale vařečkou a tiskařskými písmenky. 

Za vším hledej Rettigovou a pragocentrismus 

Moje babička měla přezdívku Rettigová. Bylo to proto, že vařila podle klasických českých receptů, které má na svědomí Magdalena Dobromila Rettigová. Rodačka z českých Všeradic. A v její knize Domácí kuchařka se už v roce 1826 objevil pojem pečený telecí řízek. A jeho recept přesně odpovídá tomu, jak se „echt Wiener Schnitzel“, připravuje dnes. Bylo to 12 let před údajným italským objevem českého vojevůdce. 

S přímým pojmenováním tohoto pokrmu jakožto „vídeňským řízkem“ se můžeme seznámit v kuchařce „Allerneuersten allgemeinen Kochbuch“. Autorkou byla Maria Anna Neudecker. Vyšla poprvé v roce 1831 a můžete si ji prohlédnout v digitalizované podobě na stránkách rakouské Národní knihovny. Je psána krásným švabachem a vytištěna byla, teď to přijde, v Praze!

Nejlepší vídeňský řízek ve Vídni 

Nejposlouchanější rakouská rozhlasová stanice Ö3 uspořádala v roce 2021 anketu o nejoblíbenější restauraci, ve které se smažená dobrota servíruje. Hlasovalo 25 tisíc řízkových konzumentů a ti rozhodli o vítězích v každé spolkové zemi. Ve Vídni na plné čáře zvítězila restaurace Figlmüller, kterou najdete přímo v centru, nedaleko Stephansdomu. Řízky tady smaží od roku 1905. A ten pravý, nefalšovaný, telecí, přes celý talíř obrovský, vás včetně přílohy vyjde v přepočtu na necelých sedm stovek. 

 

A jako přílohu mohu z vlastní zkušenosti doporučit vídeňský bramborový salát. Od toho českého, vánočně-kaprového, se liší hlavně tím, že neobsahuje majonézu. Ale chuťově je to v kombinaci s řízkem naprostá harmonie. Rakušané také často volí přílohu, která je pro nás, o několik kilometrů severněji, docela nepředstavitelná. Ale i já, milovník klasické nezdravé a chutné české kuchyně, mohu prohlásit, že vídeňský řízek s rýží, nechutná vůbec špatně. 

Zdroje: cs.wikipedia.org/wiki/vidensky_rizek, www.geschichtewiki.wien.gv.at, onb.digital, oe3.orf.at, www.magdalenadobromila.cz