Permakultura a jedlý les

V souvislosti s přírodními zahradami často slýcháme dva podivné výrazy: permakultura a jedlý les. Co znamenají a jak vlastně s přírodním zahradničením souvisejí? 

Termín permakultura je složeninou dvou anglických slov, totiž permanent a agriculture. V současné době bývá do češtiny překládán jako trvalá kultura. Podle Jaroslava Svobody, autora knihy Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku, jde o „uvědomělý design měnící současné neefektivní a destruktivní formy, jimiž si lidstvo zajišťuje své životní potřeby a využívá planetu Zemi, na způsoby, které naopak planetě i lidstvu ve všech aspektech prospívají“. 

Celý koncept vymysleli v 70. letech 20. století v Austrálii a Tasmánii Bill Hollison a David Holmgren. Původně jako „systém trvalek a sebeobnovujících rostlinných a živočišných druhů, které jsou užitečné pro člověka“. Později však definici rozšířili na celou krajinu, kterou lze přeměnit tak, aby napodobovala přirozené přírodní procesy a poskytovala lidem, kteří v ní žijí, vše, co ke svému životu potřebují. 

Prvotní myšlenkou tedy bylo vysazovat rostliny způsobem, který nebude vyžadovat neustálý výsev, přesazování a intenzivní péči, ale jehož výsledkem budou trvalá společenstva, ve kterých rostliny žijí v harmonické symbióze se živočichy (např. hmyzem), z čehož profituje člověk. 

Toto pojetí ale stále košatělo a rozšiřovalo se, až se proměnilo v globální hnutí usilující o trvale udržitelný způsob života. To se živelně proměňuje a často splývá i s různými náboženskými a filozofickými pohledy na svět, který sami tvůrci konceptu permakultury nezastávají. 

Permakultura pod palbou 

David Holmgren ve své obsáhlé knize Permakultura připouští, že permakulturu mnozí zemědělci považují za teoretickou, utopickou a nepraktickou, protože je za současných převládajících tržních, sociálních a politických podmínek jen obtížně aplikovatelná. 

Podle něj by masové přijetí permakultury vyžadovalo naprostou změnu způsobu, jakým žijeme – skutečnou kulturní revoluci. Permakultuře prý ublížila i příliš nadšená propagace a její prezentace jakéhosi všeléku. 

Uznání a přijetí se tedy dostalo především těm jejím principům, které se týkají budování zahrad. V některých zemích byla dokonce začleněna do studia zahradnictví a souvisejících oborů. 

Mám o permakultuře tedy vůbec uvažovat? 

Propagátor ekologického zahradničení Jaroslav Svoboda vypočítává její výhody: „Všechny permakulturní techniky jsou většinou levnější než ty ostatní, snadno aplikovatelné a pochopitelné, jejich použitím se šetří čas, práce i peníze“.

Permakultura podle Svobody nic nenařizuje a nezakazuje, pouze vytváří příklady a doporučení. Nikdo ji neřídí a každý si k ní může cokoli přidat nebo z ní cokoliv ubrat. 

Záleží tedy jen na vás, budete-li ji vnímat jako svůj nový životní program, nebo jen zasejete na jeden záhon kukuřici, fazole a tykve, což byla oblíbená kombinace severoamerických indiánů. Hlízkové bakterie na kořenech fazolí poutají vzdušný dusík, široké listy tykve stíní půdu a omezují růst nežádoucích rostlin a kukuřice poskytuje oporu fazolím. 

Zdroj: Maurício Uchôa Bruttos / Pixabay

Jedlý les 

Na podobném principu stojí i permakulturní koncept jedlého lesa. Ten vychází z toho, že na většině půdy ponechané ladem vyroste v našich podmínkách nakonec les. Les představuje vrchol postupného vývoje společenství rostlinných druhů, které daný prostor obsazují. Odborně se tomu říká sukcese. Proč tedy tohoto procesu nevyužít při osazování pozemku? 

Vždyť přece stačí místo obvyklých tújí, zimostrázů, chvojek, štědřenců a japonských javorů vysadit stromy, které ponesou užitek. Třeba jabloně, hrušně, různé druhy třešní a višní, moruš, oskeruše, mišpule, jeřáby, dužistopky, jedlé borovice a podobně. 

V keřovém patře pak mohou růst srstky, rybízy, malinovníky, ostružiníky, v tom bylinném zase jedlé rostliny a bylinky. Zkrátka všechno, co tu vyroste, se dá také sníst. A ze dřeva vzrostlých stromů si pak časem můžete vyrobit nábytek nebo postavit dětem dům. 

Zdroj: PTY50720192 / Pxhere (CC0 Public Domain)

Staronový recept 

Pokud vám teď připadá, že to není nic nového a že něco podobného rostlo za chalupou vašim praprarodičům či prarodičům, rozhodně se nemýlíte. Permakultura se vědomě hlásí k inspiraci tradičním obhospodařování a využíváním půdy v předindustriální době. 

Její postupy a strategie neobjevují žádné zázračné metody, ale snaží se vycházet z pečlivého pozorování. Pokud je vám podobný přístup blízký, zkuste dát permakultuře ve své zahradě šanci. 

Zdroje: 

HOLMGREN, David. Permakultura: principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti. Svojanov: PermaLot, 2006. ISBN 9788023981254. 

Jedlý les: permakulturní sadaření a ovocnaření. Brno: Permakultura (CS), 2019. Klíč k soběstačnosti. ISBN 9788090685246. 

SVOBODA, Jaroslav. Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku. Praha: Smart Press, 2009. ISBN 9788087049280.