Pojďme na pouť: Velehrad je studna, pramen vody živé...

Vítejte, hříšníci. Nechceme se vás dotknout, ale naše země, která je nyní vnímána jako země s největším počtem ateistů na světě, nebyla vždy semeništěm hříchů. Pojďte s námi, nikoli na Bělehrad, ale na Velehrad!

Myslíte si, že poutní místa jsou zastaralá a že už dnes nikoho nezajímají? Nenechte se mýlit.

Proč by pak naše země, kromě mléka a strdí, oplývala bohatstvím zvláštních stezek, kopci, studánkami a dalšími posvátnými místy, spojenými se zázrakem víry, naděje a lásky?

Nejde o to, abyste si měli kde dát chleba s paštikou, nebo smočit nohy. Jde o to, že naši předkové cítili genius loci těchto míst a stavěli u nich kapličky, kostelíky, baziliku minor... I oni si uvědomovali své hříchy a toužili po odpuštění.

Vydejte se tedy s námi na pouť. Věřte, že je to lepší alternativa, než se bičovat. A pojďme společně na místo z nejpamátnějších - na Velehrad! 

Znaven a oloupaný na kost

Jestli jste průměrný Čech, pak se většinou do kostela podíváte jen když:

• jdete ze slušnosti na Štědrý den na půlnoční mši, nebo...
• něco jste udělali, něco se vám nepovedlo, nebo jste opravdu v úzkých, a pak si vzpomenete, že je ještě jedna možnost. Požádat toho "pána nahoře" o pomoc.

Pokud tedy chodíte do kostela jako do muzea, věřte, že dříve tomu tak nebylo. Ještě generace našich babiček, a pak ty dávno před nimi, chodily do kostelů spočinout a odevzdat vyšší síle svou nejistotu a bolest. „Jsme mezi lidmi navždy sami: Když se poutník v sobě ztratí, doufá, že cesta zeleným mořem stromů, mu sílu zpátky vrátí. Znaven a oloupaný na kost usedne ticho k prameni. Hledajíc ta pravá znamení.“ Nemusí to být zákonitě zděný barák! Ale také může...

Zdroj: http://www.velehradinfo.cz/o-velehradu/

Proč Velehrad? A proč ne!

Poutní cesty a poutní místa jsou rozeseta po celém světě. Málo známá, ale i ta, co jsou zásadní pro praktikující židy, muslimy, hinduisty nebo křesťany. Pro ně jsou asi nejvíc Řím, Lurdy nebo Santiago de Compostela. Ale my zůstaneme v našem trochu zaplněném, leč krásném kraji.

Moravský Velehrad je u nás jedním z nejposvátnějších duchovních prostorů a kromě toho je i místem nejpevněji spojeným s naší nejstarší historií, kulturou a státností. A i když se rozhodnete se třeba jen o víkendu morálně očistit, nemusíte to brát tak doslova - i v okolí Velehradu najdete spoustu putyk, hospod a hospůdek, kde pak večer můžete tu dobrotu zase ze sebe, anebo do sebe spláchnout.

Od pár kapek vody po stometrový kostel

Rovina Uherskohradišťska je otevřená za všech stran a kraj kolem Starého Města (bájného Veligradu) sem zval naše předky už v 9. století: „Pojďte bratři, propojte se s místem, mlékem a strdím oplývajícím!“ Uherské Hradiště a jeho okolí bylo politicko-správním centrem tehdejší Velkomoravské říše a je to tak i dnes.

Pokřik "Pojďte s námi na Velehrad!“ dnes dostane zcela jiný charakter. Do této oblasti povolal velkomoravský kníže Rastislav první křesťanské misionáře.  „Frankové! Kážou, nebo spíš křičí latinsky a též se stále ohání mečem. Nikdo jim nerozumí. Musíme se obrátit jinde!,“ rozhodl. A tak v roce 863 přišli z Byzance věrozvěsti Cyril a Metoděj, kteří šířili písmo v jazyce domácích a též pro ně vytvořili písmo.

Ale nebojte, dějepisem základní školy vás nudit nebudeme.

I když - třeba to, že první Přemyslovec Bořivoj a jeho žena Ludmila se na Moravě právě Metodějem nechali pokřtít, to je fakt pecka, nemyslíte? I proto byl možná na tomto místě založen první cisterciácký klášter na Moravě a postaven kostel, který svou délkou 100 metrů patřil ve své době k největším v Evropě.

Boží a jiní bojovníci místo pěkně zmasakrovali

Dnes jsou fragmenty románsko-gotického stylu z původního kostela k vidění v lapidáriu pod bazilikou. Když vyjdeme ven ze sklepních ambitů, dozvíme se, jak byl Velehrad vypálen husity, pak obnoven a stavebně upraven do dnešní barokní podoby. Jenže - nIkdy není stále jen dobře, takže jen co se Velehrad vzpamatoval, musel opět čelit dalšímu válečnému běsnění, požárům a masivnímu chátrání.

V roce 1863 obrozenci rozhodli, i v duchu svého jména, místo opět obrodit. Přišli jezuité a založili tu prestižní školy a dali areálu úplně nový majestátní vzhled, který návštěvníka nadchne i dnes. A je opravdu na co se koukat.

Palácovému nádvoří dominuje trojlodní bazilika, která má 14 postranních kaplí, zdobí ji kupole a dvě věže v hlavním průčelí. Ani interiér si nezadá se slavnými stavbami - zdobí jej oltáře z mramoru, a nespočet soch a maleb. Nudit se tu nebudete, ať už jste děda, kluk anebo vdavekchtivá galánečka. Pro každého je tu něco.

Zdroj: http://www.velehradinfo.cz/o-velehradu/

Starci i děti, šohaji i galánečky

Slovenské a moravské vesnické komunity drží tradice dodnes, a to včetně těch poutních. Nevadí jim si trochu namoci svaly, oloupat paty a propíchnout pár puchýřů. Poutě na Velehrad žijí dodnes.

Pokud sem vyrazíte ve správný čas, možná budete mít štěstí a potkáte procesí, v němž jsou neseny sochy patronů místního kostela, nebo socha blahoslavené Panny Marie, matky Ježíše a patronky Slovenska a Moravy. Vzdáleně to připomíná zmenšený karneval v Riu. Všude květiny, barvy, barevné a nápadité kostýmy a obleky... Všude vládne uvolněná, až extatická a přesto stále důstojná nálada.

Komunistický režim se snažil duchovní pouť na Velehrad změnit spíše na pouť "Matějskou", s atrakcemi a kolotoči, střelnicí a stánky. Narazil ale na tvrdý odpor a věřící si své místo obhájili.

Historický rok 1985

V roce 1985 si křesťané v Československu připomínali 1100. výročí úmrtí svatého Metoděje. A přestože jim režim škodil, jak mohl, zapsalo se zejména červencové setkání na Velehradě do historie.

Velkou zásluhu na něm měli dva představitelé církve. V první řadě papež Jan Pavel II., který Velehrad uznával jako kolébku a symbol křesťanství v této části Evropy. A tím druhým byl kardinál František Tomášek, který na sebe vzal roli duchovního vůdce hlavního řečníka poté, co komunisté papeže na Moravu nepustili.

Věřte nevěřte, výročí příchodu věrozvěstů si tehdy na Velehradě připomnělo více než 30 tisíc lidí. A to i přes mimořádná policejní opatření naprostou informační blokádu.

Zdroj: postoj.sk

Přijeďte taky

Nezapomeňte, že pouť není jen krásný svátek. Cesta je cíl. Je to proces, který vás možná na konci zavede nejen na Velehrad, ale i k sobě samému.