Proč jen jsou dnešní filmy tak nudné?

Většinu filmů si dnes nekrátko po jejich zhlédnutí nedovedeme ani vybavit. Na první pohled by se mohlo zdát, že prostě nemáme skvělou paměť. Důvod je ale hlubší: má co do činění jak s penězi, tak i lidskou psychologií. 

Cena průměrného filmu 

Kina pochopitelně milují kasovní trháky. „Za posledních 27 let chodili lidé úplně nejvíc na dobrodružné filmy. Na druhém místě jsou akční filmy a na třetím dramata,“ tvrdí statistická agentura Statista. 

Vyrobit tyto filmy ale něco stojí. Agentura Investopedia uvádí, že průměrný rozpočet hollywoodského filmu je okolo 65 milionů dolarů (téměř 1,5 mld. korun). Je to logické. Na výrobě celovečerního filmu spolupracují desítky, někdy i stovky lidí a každý z nich musí dostat zaplaceno. 

Zdroj: Jakob Owens / Unsplash

Do jakého filmu investovat 

Kinematografie je v první řadě byznys. Cílem filmu je vydělat peníze. Z toho důvodu dává tedy smysl, že se filmová studia snaží co nejméně riskovat a vyrábějí takové filmy, které se lidem líbí a za které lidé s jistotou zaplatí. 

„Ze 754 amerických filmů za rok 2021,“ píše pro Movie Insider Biran Renner, „bylo 84 dobrodružných filmů, 98 akčních a 287 dramat“. Nejpopulárnější trojice žánrů vytvářela tedy více než polovinu veškeré americké filmové produkce za rok 2021. 

Je zjevné, že se studiové filmy drží toho, co je mezi lidmi populární. A právě zde je kámen úrazu. 

Zdroj: Jake Hills / Unsplash

Konformita je nudná 

„Snadněji si zapamatujeme události, které jsou pro nás nové a emocionálně nabité,“ vysvětluje Shahram Heshmat, psycholog z University v Illinois. Zjevně tedy nejhlubší otisk v nás zanechá film, který ukazuje něco pro nás neznámého a vyvolá v nás nějaké emoce. 

S emocionální stránkou věci je to trochu komplikovanější. Emoce jsou bezpochyby přítomny v dramatech, ale třeba i v akčních filmech. Problém je ale fenomén tzv. „habituace“ neboli návyku. „Jde o psychologický proces, při kterém dochází ke snížení odezvy v důsledku opakované stimulace,“ jak uvádí psycholog Richard Thompson s kolegy ve své hojně citované studii o habituaci z roku 1966. To znamená, že si lidé pravidelně vystavováni nějakému podnětu na tento podnět zvyknou a začnou ho ignorovat. 

Zdroj: Chris Hartung / Unsplash

Necítíme-li emoce u populárních filmů, není to tedy proto, že tam nejsou, ale proto, že jsme si na druh emocí v těchto filmech již zvykli a nevnímáme je. 

Dnešní filmy jdou většinou cestou, která je finančně nejjistější pro filmová studia. Tím nás, diváky, odsuzují k průměrnosti. To může být příjemné a bezpečné, nikoliv však zapamatováníhodné.