Terapie divočinou: noční můra, nebo užitečná zkušenost?

Terapie divočinou. Anglicky "wilderness therapy". Zní to dobrodružně. Pro mnohé možná i přitažlivě. Záleží totiž na tom, kdo a jak tyhle aktivity pořádá.

Nejvíc rozšířené jsou ve Spojených státech. Jsou to v podstatě legální, velmi realisticky vypadající únosy. Unesenými jsou většinou děti a dospívající, které potají přihlásili jejich rodiče. Ti věří, že tak své ratolesti zbaví úzkostí, sebepoškozování, agresivity a dalších psychických problémů. Terapii divočinou objevili Američané ve 20. století a nejsou jediní, kteří ji využívají. 

Zdroj: Scott Goodwill / Unsplash

Mezitím v USA

Funguje to tak, že Vás v noci „přepadnou“ s tím, že si máte sbalit jen nezbytné věci k přežití a poté Vás vysadí uprostřed utahské poušti. Tam se poprvé setkáte s dalšími pacienty této terapie. Celá terapie spočívá v tom, že překonáváte své fyzické i psychické síly a snažíte se co nejdéle přežít v divočině. Když si například nerozděláte oheň, budete bez teplé večeře. Každý den si vytváříte mezi sebou a účastníky pouto, díky kterému si budujete lepší společenské návyky. Rozvíjí se zde empatie a pochopení k sociálním normám. 

Celou dobu pobytu na Vás dohlíží pracovníci, kteří nejsou pro tuto terapii vyškolení a dělají tuto práci za minimální mzdu. Lidem bez kvalifikace zaplatíte za tuto službu 30 000 dolarů, to je v přepočtu 690 tisíc korun.

Zdroj: backdoorjobs - se svolením

V nedávném dokumentu od Paris Hilton, dědičky hotelového impéria Hilton, se můžeme dozvědět o jejím zážitku z této terapie, kterou sama absolvovala. „Doteď z toho mám noční můry,“ říká Paris Hilton pro BBC. Paris je ale jedna z tisíce mladých lidí, kteří mají stejnou nebo horší zkušenost. 

Nešťastné konce…

Jsou účastníci, kterým tahle svérázná terapie pomohla. Bohužel ale spousta dětí, které tuto cestu absolvovaly, nepřežily nebo měly ještě větší traumata než předtím. Na veřejnost se dostalo pár případů, které otřásly celou Amerikou. Mnozí pacienti s touto zkušeností proto pořadatele "legálních únosů" žalují a snaží se dosáhnout jejich zákazu. Své zkušenosti poté prezentují na sociální síti “Tiktok”, kdy popisují a ukazují fotky z této terapie.

Zdroj: Arthur Hickinbotham / Unsplash

„Po dohodě s Úřadem vlády Spojených států pro odpovědnost jsme se zabývali rozšířenými zprávami o zneužití v zařízeních terapie v divočině. Připravili jsme fotky, aby měli rodiče představu, do čeho své děti vlastně pouští,“ říká federální obchodní komise. Důležité je zmínit, že přesný počet unesených není dohledatelný.

Jak se k tomu staví Česko?

Na rozdíl od USA Česká legislativa je k takhle agresivním aktivitám mnohem méně tolerantní, jelikož nedovoluje takto provedené únosy. Rodiče z Česka mohou své děti dobrovolně přihlásit, což už je od začátku pozitivní. Pomoc můžou vyhledat i dospělí nebo celá rodina. Česká terapie divočinou je podobná spíše kurzu přežití v přírodě. Účastníci se snaží zdolávat své agresivní návyky pomocí různých úkolů a zároveň pracují na tom, jak lépe žít ve společnosti. 

Zdroj: Jonathan Forage / Unsplash

Česká sdružení “terapie divočinou” pořádají workshopy s hlavními principy této terapie, kdy si to na vlastní kůži můžete vyzkoušet. O jedné z Asociací v ČR se můžete dočíst na jejich stránkách terapiedivocinou.cz. Jedna z hlavních představitelek této asociace je psycholožka Jana Svěcová. „Jsme rozmanitá skupina vystudovaná přímo na tento typ událostí. Najdete zde profesionální psychology, speciální pedagogy, akademiky či psychoterapeuty,“ říká o sobě tým České asociace.

Pokud tedy máte doma puberťáka anebo ještě dítko a chcete, aby si vyzkoušelo se dostat trochu blíže k přírodě, pak hurá do toho. Není se čeho bát, protože u nás nejsme v Americe. Takže aspoň víte, že se vám puberťák nevrátí domů jako odstřelovač s touhou stát se mariňákem, ale třeba bude umět vykopat latrínu.

Zdroj: Claudio Piacentino / Unsplash