Těžký život požárního dronu

Řeknu vám, není to nic moc být požárním dronem. Býval jsem jediným svého druhu v Praze, v České republice i na světě. Ale vůbec si mě neváží. Zrovna tu ležím, kus mě chybí a já jen vzpomínám, jak jsem býval slavný.

Přišli si mě natáčet i z televize a sem tam se o mě psalo. Pravda, nebyla to taková sláva jako u těch tureckých vzdálených příbuzných, kteří teď zrovna dělají z tanků někde na východě Evropy ohňostroje. Ale i já uměl střílet. A jak! Jen mým úkolem nebylo dělat ohňostroj, ale naopak ten oheň potlačit.

Mám pocit, že mi moc nerozumíte. Asi bych měl začít úplně od začátku.

Machři v rodině

Začíná to už dávno, kdy lidi z ČVUT, konkrétně z Fakulty elektrotechnické, začali vyrábět roboty s umělou inteligencí. Ne takové ty, kterým řeknete, aby šli doleva, a oni tam jdou. Chytřejší, kterým zadáte cíl, a oni se tam musí sami dostat. K tomu potřebují mít super senzory a hlavně super program, který jim na cokoli, co najde, dokáže dát uspokojivou odpověď. Těch mých předků už bylo opravdu hodně, a jeden z nich dokonce někde něco vyhrál, další měl stříbro.

Jenže jednoho dne se Vojta Nydrle, student magisterského programu Kybernetika a robotika rozhodl, že postaví mě. Proč? No protože tohle byla výzva. Můj předek byl robotický dron-hasič, ale měl řadu chyb. Uměl požár najít, ale to bylo všechno. Ovšem nedokázal se udržet dlouho ve vzduchu, u výškových budov ho hodně ovlivňoval vítr a hlavně měl problémy s přistáváním.

Zdroj: ČVUT FEL

Vojta se rozhodl, postavit něco, co ho překoná. A tak mě naplánoval. Jenže protože neumí všechno, tak v partě, která mě dala dohromady, je ohromné množství lidí. Někdo mi dal schopnost vidět, další schopnost se rozhodovat, jiný mi připravil tělo. Ale největší zásluhu na tom má asi Vojta, který to všechno táhnul.

Můj zrod ale trochu škobrtal. Představte si, že když mě Vojta Nydrle vymyslel a rozplánoval, tak přišel COVID-19 a on mě nemohl postavit. A když se konečně alespoň trochu uvolnila pravidla, tryskem vytisknul většinu součástek na 3D tiskárně, protože by nic nikde nemohl v té situaci sehnat. Jsem tak unikát. Nic ne mně není sériového. Taky o mně mluví víc jako o létajícím robotu než jako o dronu, i když mám v každém rohu mého rámu pořádnou vrtuli a silný motor.

Prý mi to dost myslí

A proč o mně říkají, že jsem robot? To je kvůli tomu, co mám v hlavě. Umím myslet sám. A to, čím přemýšlím, je podle Martina Sasky, což je jeden z největších machrů u nás na katedře, to nejvýkonnější, co létá. Nemám totiž v hlavě jen tak obyčejný čip jako nějaký tablet, ale pořádné osmijádro a výpočetní výkon, který mi dovoluje být nejchytřejším dronem (nebo létajícím robotem, jak chcete) na světě.

Hlavní je, že můžu myslet a vyhodnocovat. Mám spoustu senzorů, které mi říkají, kudy zrovna letím a kam mám letět. Nikdo mi nemusí nic říkat. Prostě jen ke mně přijdou, zapnou a z počítače mi dají pokyn, abych letěl. Pak mě nasměrují a já už si poradím.

A budu hasičem!

Víte, já jednou budu hasičem. K tomu mě vytvořili. Moje senzory totiž dokážou najít požár. 

Zaměřím se na něj, zjistím, jak je velký, jestli se k němu můžu dostat a pak třeba otevřeným oknem můžu do požáru vystřelit. To byste měli vidět. Já totiž na podvozku nesu takový speciální kanón a v něm mám naládovanou nábojnici se speciální látkou ze Slovinska. Je to hasicí chemikálie, která když dopadne do ohně, vytvoří speciální pěnu, která odebere v místnosti vzduch a teplo, takže přidusí požár. Neuhasí ho, na to je toho málo, ale dokáže dát skutečným hasičům několik minut času, aby se dostali dovnitř. Já totiž můžu vyletět za pár sekund třeba do dvacátého patra, ale hasiči tam poběží hodně dlouho.

Zdroj: ČVUT FEL

Fakt to umím. Už jsme to vyzkoušeli. Hasiči v jednom domě udělali fiktivní požár a já vyletěl a poslal to tam. Fantastickej úspěch!

Za úspěch se platí

Jenže teď tu ležím a nic nedělám. Bylo to fakt super. Chválili mě, udělali mi milion fotek. A pak mě rozebrali. Takový nevděk! Prý je nedostatek čipů a ten můj potřebují. A další díly. Nemám třeba vrtule.

Ale co, aspoň jsem ten vývoj popostrčil kupředu. Teď už staví prý mého synka. Většího, silnějšího, chytřejšího, který má být prototypem k sériové výrobě. Na podvěsu neponese jen jednu patronu, jako já. Ponese jich devět! A jedna z toho bude průrazná, to kdyby okno bylo zavřené. Zájem je prý ohromný. Tak uvidíme.