Víno, ženy a zpěv – to je pravé slovácké vinobraní

Stánky s fast foodem, několik multižánrových pódií, historické průvody, dobová hudba, žongléři a pak také nějaké víno. Tak nějak vypadá vinobraní, kam se sjíždějí tisíce lidí z Čech i Moravy, aby zažily tu „pravou moravskou kulturu“. No… k tradičnímu vinobraní to má hodně daleko. Naopak v malé vesničce Modrá u Velehradu nasajete nejen doušky burčáku a vína, ale i  komorní atmosféru této úžasné slovácké tradice, ze které dýchá pospolitost a pohostinnost místních zabalená do folklorního hávu.

Chvíli před druhou hodinou odpolední procházím vesnicí Modrá. Ta leží hned za kopcem vedle poutního Velehradu. Potkávám posledních pár krojovaných lidí, kteří spěchají ke kapličce. Právě tam to ve dvě hodiny vypukne – oficiální zahájení Modřanského vinobraní. Snad všechny děti jsou oblečené do místních krojů, dokonce i ty v kočárku. Tady na Slovácku se tradice dodržují a tato kultura se předává z generace na generaci.

„Dovolte mi vás přivítat na oficiálním zahájení vinobraní,“ vítá nás starosta a vinař v jedné osobě. Z úst dětí místního hudebního sboru znějí lidové písně. Sice neznám ani jednu, ale už teď na mě dýchá tradice. Velkou slávou je i místní „hraběnka“, která přijela v historickém kočáru taženém černými koňmi. „S hraběnkou se svezeš až odpoledne,“ říká maminka malému šohajovi. Ten a další děti se těší na projížďku kočárem.

„Zarážání hory“ je důležitou součástí vinobraní

Ale teď už je čas. Farář žehná hroznům. Starosta svolává hotaře – dočasné hlídače vinic, aby zarazili horu. Právě teď, v září, je totiž doba, kdy dozrávají ty nejlepší hrozny všech vinařů. Hotaři přinášejí vysoký kříž ozdobený hrozny. Jeho zakopáním do země v blízkosti vinice se symbolizuje, že kromě vinařů a hotařů nesmí nikdo vstoupit do vinice, jinak bude potrestán.

Foto: Eva Blechová - se svolením

Krojovaný průvod dědinou

Zakoupením skleničky získávám právo na první ochutnávku vína. Nasaji vůni citrusů a vychutnávám si první ryzlink, co mi ladí chuťové pohárky. Za doprovodu dechové hudby, která jde v čele průvodu, jdeme „od vinaře k vinaři“. Zastavujeme na menším plácku. Hudba hraje, lidé tančí a zpívají. Krojované dámy mezi nimi nabízejí domácí koláčky, které se rozplývají na jazyku. Není třeba vytahovat peněženku. U stánku nalévají to nejlepší víno i burčák do již zakoupené skleničky.

Starosta hodnotí vinaře i jejich víno a uděluje jim „právo pěstovat i v dalších letech“. Je to jen taková formalitka. Vinaři si převezmou „diplom“ a jde se dál. K průvodu se přidávají i opozdilci. Lidé se baví, hodnotí vína a pijí, co hrdlo ráčí. Až už není co pít, tak se nakonec celá vesnice sejde u školy. Právě tam totiž za pár chvil začne odpolední a večerní zábava.

Foto: Eva Blechová - se svolením

Cimbál, verbuňk a rodinná atmosféra

K jídlu jsme si přikoupili ještě láhev vína, které nám nejvíc chutnalo. Sedím a pozoruji okolí. Všichni se baví. Hraje „cimbálka“, někteří popíjejí, jiní tancují. Tancují spolu mladí i staří, zkrátka všechny věkové kategorie. Většina je v krojích a hudební vystoupení doprovází verbuňk. O zábavu se postará rovněž šlapání vína, „krádež vína z pergoly“ a v neposlední řadě i dražba obřího hroznu.

Dnes chce každý vidět „pravé vinobraní“, přitom už málokdo ví, jak to skutečné vypadá. Vinobraní na Modré je akce, která má skutečné kouzlo. Je to nefalšovaná událost, kterou žije celá vesnice. Nikoliv komerční akce pro tisíce lidí. Je to zkrátka místní folklorní akce, kde turisté jsou známí místních nebo ti z blízkého okolí. Nedaleko mě sedí skupinka asi čtyřicátníků. A slyším: „Jsem fakt rád, že jsem přijel až z Hradišťa.“ Z toho Uherského Hradiště, které je vzdálené asi sedm kilometrů.