Vyrůstají v Českém Brodě noví šipkoví šampioni?

Soustředěný pohled. Pot stéká po tváři a kape na košili… Do posledního místa zaplněný Alexandra Palace v Londýně. Obrovská show, záře reflektorů a televizní přenosy do celého světa. Ve finále mistrovství světa v šipkách se utkají dva hráči, kteří prošli pavoukem až sem. Vítěz si odnese půl milionu a poražený 200 tisíc liber. Může až sem dojít kariéra šipkařů z oddílu v Českém Brodě?

Čtrnáctinásobný mistr světa organizace PDO Phil Taylor dostal od manželky terč a šipky a začal hrát v hospodě, kterou vlastnil mistr světa Eric Bristow. Prostě hospody mohou rodit legendy. Tedy alespoň v šipkách.

Je páteční podvečer a v hospůdce U kohouta na poklidném okraji Českého Brodu je živo. Z boční místnůstky se ozývají rány, které vydávají šipky dopadající do elektronického terče. Co překvapí, je to, že proti sobě hrají dvě sotva desetileté děti. A hrají výtečně.

Další omladina se průběžně objevuje u výčepního pultu a objednává si různé limonády. S těmi pak mizí ve stavebně odděleném salonku, kde jsou další dva terče. Všechny obsluhuje sympatická šenkýřka, jež průběžně zapisuje výsledky jednotlivých utkání do sešitu položeného na jednom ze stolů.

Disnej Broďáci u jednoho z terčů na své základně. Foto: Disnej Broďáci - se svolením

Disney trochu jinak

Je to Lucie Látalová, která zde založila a vede šipkový oddíl se zvláštním názvem Disnej Broďáci. „Disneyovky máme všichni rádi, tak jsme to chtěli mít v názvu. Jenže jsme se báli, aby s použitím správně napsaného jména Disney nevznikly nějaké opletačky kvůli ochranné známce, tak jsme to udělali takhle,“ vysvětluje.

V oddílu je pět dívek a devět chlapců ve věkovém rozmezí mezi sedmi a šestnácti lety. Tréninky zde mají každý čtvrtek a pátek od 17 hodin, o některých víkendech pak jezdí na různé turnaje. „Na konci května jsme se třeba zúčastnili soutěže O pohár starosty Batňovic. V kategorii žáků od 6 do 12 let jsme vybojovali dvě druhá a jedno třetí místo, juniorům mezi 15 a 18 lety pak chyběla na třetí místo jediná výhra,“ pochvaluje si Lucie.

A jak se vlastně v hlavě matky tří dětí zrodí nápad založit dětský šipkový oddíl? „Na oddíl jsem nejdřív vůbec nemyslela. K šipkám nás přivedl můj otec, za kterým jezdíme do Batňovic a on sám šipky trénuje. Když jsem pak v době proticovidových opatření zjistila, že děti vlastně nikam nemůžou, sedí doma a koukají do mobilů a počítačů, koupila jsem terč i domů,“ vzpomíná.

Zdroj: Afif Kusuma / Unsplash

Příliš hlučná zábava

Její děti házení šipek „chytlo“ a začalo bavit. Jenže vznikl problém – elektronický terč je na rozdíl od toho sisalového poměrně hlučný, což se samozřejmě nelíbilo sousedům v bytovém domě.

„Když se opatření uvolnila, hledala jsem nějaké místo, kam bychom si mohli terč dát a nikoho nerušili. Nějaké příležitosti i byly, ale bohužel mimo mé finanční možnosti. Pak jsem nastoupila do zaměstnání k majiteli této hospody a ukázalo se to jako vítězství,“ říká trenérka.

„Když určil, že budu pracovat převážně v této hospodě, zajásala jsem, protože v zadním salonku byly dva šipkové automaty. A pak mě napadlo svým dětem pořídit ,parťákyʻ. Koncem dubna jsem vyrobila letáčky s informací, že zde vzniká šipkový oddíl, a rozvěsila je po Českém Brodě. Že se mi tu sejde čtrnáct dětí mě samotnou překvapilo.“

Je to sport pro děti?

Zlí jazykové mohou namítnout, že šipky jsou hospodský sport a děti by spíš měly běhat venku. „Kdo chce běhat venku, může, tohle mi přijde přece jen smysluplnější, než aby děti seděly u televize, počítače a videoher, nebo se někde bezcílně poflakovaly po ulicích,“ říká Lucie.

Pro většinu lidí jsou šipky samozřejmě jen odpočinkovou zábavou, stejně jako třeba bowling, kulečník nebo pétanque. Ale i tyto sporty mají své mistry, pro které se staly životní náplní.

Disnej Broďáci se nejdříve učí, jak při hře správně stát a vést ruku při odhozu šipky (byť zde neexistuje univerzální pravda, každý nakonec zjistí, co mu vyhovuje nejvíc). Pak se naučí hrát přesně jednotlivá čísla, a nakonec přijdou doubly, triply a středy. A zdá se, že jim to jde náramně dobře.

Z tréninků si navíc odnášejí i to, co se v dnešním světě trochu vytrácí – umění pozdravit, poprosit a poděkovat.

Zdroj: Vitolda Klein / Unsplash

Vše při trénincích platí zatím Lucie sama. Kredity do šipkového automatu (5 Kč hra pro jednoho hráče) a limonády dětem. Ty si platí jen výjezdy na turnaje (cesta, jídlo, pití). „Upřímně – hledám nějaké sponzory. Jeden trénink mě stojí 1000 až 1300 korun. Ale zatím jsem se neodhodlala říct si o peníze natvrdo rodičům. Doba je zlá a já se bojím, že mi sem potom půlka dětí přestane chodit,“ uzavírá.

I kdyby se nikdo z českobrodského oddílu na samý vrchol neprobojoval, děti budou mít základy pro solidní výkonnost v zábavném sportu. Díky němu mohou v budoucnosti poznat krásy České republiky při objíždění turnajů různých úrovní a určitě se také seznámit se spoustou zajímavých lidí, kteří se této hře věnují.

Zdroje: redakce, vlastní dotazování