Život, nebo smrt. Kilogramy, které rozhodují o našem osudu

Až tlustí budou hubení, hubení budou studení. Tímto pořekadlem se můžeme utěšovat my, kteří máme nějaký ten kilogram navíc. Realita je bohužel taková, že spousta těch, kteří by podle výše uvedeného měli zhubnout, tuto fázi přeskočí rovnou do kategorie „studení.“ Potvrzuje to v rozhovoru pro ForBeIn šéf obezitologického centra XXL ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, docent Martin Matoulek: „Všimněte si, že třeba mezi čtyřicetiletými je procento lidí s nadváhou podstatně vyšší než mezi sedmdesátiletými. Důvod není ten, že by zhubli. Bohužel zemřeli.“ 

PŘED. Zdroj: Joža Kolář - se svolením

Padesátkou to snad neskončí 

Můj otec odešel ve svých padesáti letech. Kromě nadváhy měl více než pozitivní vztah k českému národnímu nápoji a rovněž cigarety byly jeho věrným společníkem. Mrtvice pak tečkou za jeho životem. Letos i mne čeká toto kulaté jubileum. Nekouřím, alkohol skoro nepiju, ale to jídlo. Hlavní kámen úrazu. Nejsem žádný fanoušek novoročních předsevzetí, ale když jsem si 4. ledna stoupl na váhu, přišlo rozhodnutí „Ta kila musí dolů!“ 

Chci si ještě užívat života. Další motivací je blížící se svatba mojí dcery. Nechci jí při doprovodu k oltáři dělat větší ostudu, než bude nezbytně nutné. Moje přítelkyně mi poradila s tím, jak by mělo vypadat moje stravování.

Ano, kdybych trochu sportoval, byly by ty výsledky ještě lepší. Jsem sice členem jakési facebookové skupiny, která se tváří, že není nic lepšího, než každý den uběhnout minimálně pět kilometrů, ale nejpřirozenějším lidským pohybem je chůze. A to u mne platí.

Jestli to bude číst nějaký odborný výživový poradce, tak možná protočí oči v sloup. I jedna moje známá, která si psala můj jídelníček, lehce znejistěla, když jsem zmínil obsah večeře. „Chceš říct, že si dáváš v tuto hodinu ovoce? Vždyť je sladký...“ Nevěřícně kroutila hlavou Monika. Ale krátce před tím se svěřila, že za dobu covidovou nabrala sedmnáct kilogramů. Teoreticky tedy má naprosto dokonale vychytané, co se jíst má a nemá... Jen ta praxe u ní trochu pokulhává. 

Zdroj: Joža Kolář - se svolením

Kila jdou dolů i bez hladu 

20 kilo mouky. Zkuste si představit to množství. Zásoba jak za lockdownu. Zvlášť, když to má člověk pořád nosit u sebe. Za pět měsíců jsem právě takovou zátěž sundal. „Není v žádném případě dobré nutit se do nějakých drastických diet. Nebo si úplně zcela odepřít nějakou naši oblíbenou dobrotu. A už vůbec bychom se neměli trápit hlady,“ říká obezitolog Martin Matoulek. Slova pana docenta potvrzuji a podtrhuji. I já si občas dopřeji ne úplně ideální, a tedy nezdravou stravu. Ale jídlo přece má také nejen zasytit, ale i potěšit naše chuťové buňky. Nemám pravdu? 

A jak tedy vypadá můj jídelníček? Snídaně je bohatá a těším se na ni. Bohužel vyžaduje delší čas na přípravu, takže je potřeba o pár minut dříve vstávat. Ale co by člověk neudělal pro kus žvance. Příprava prvního ranního jídla začíná už večer, kdy kávovou lžičku chia semínek zaliji trochou vody, aby nabobtnala. Ráno pak na pánev vysypu ovesné vločky o objemu většího hrnku na kávu, přidám chia semínka, trochu vody, mléko a rozinky. A za pár minut je z této směsi horká ovesná kaše. Na talíři ji ozdobím třemi kousky hořké čokolády. Pěkně rozteklá je v kombinaci s nakrájeným ovocem naprosto božská. Posypu mletým lněným semínkem a skořicí. 

Typická večeře po zhubnutí. Zdroj: Joža Kolář - se svolením

Svačinu obstará nějaké ovoce – banány, jablka, hroznové víno. Potom dvě vajíčka uvařená natvrdo. K obědu si dám kousek vařeného masa, nejčastěji drůbežího (někdy rovněž mořské plody) s dušenou zeleninou. V mnoha obchodech prodávají takové praktické balení i s kouskem másla. 

Během toho, co si pochutnávám na masíčku, tak do vývaru přidám trochu těstovin. Polévka ukončí moje obědové hodování. Někdy místo masa podusím společně se zeleninou žampiony nebo hlívu ústřičnou. To se pak polévka nekoná. 

A k večeři ovoce s bílým jogurtem. Jablka, banán, borůvky nebo jahody. To jsou moje nejoblíbenější kombinace. Když mne přepadne mlsná, tak si zobnu pár rozinek. 

A to je celé. Sečteno a podtrženo – dvacet kilo dole. A také můj krevní tlak není potřeba snižovat léky. S klesajícími kilogramy se umoudřil i on. Tak snad nám to hodně dlouho vydrží. Minimálně až do smrti. 

PO Zdroj: Joža Kolář - se svolením

Zdroje: 

www.seznamzpravy.cz,  časopis Téma 02/2022,  www.ochutnejorech.cz